Jednotná perspektiva 2010, část II.

USA proto nemohou nadále vyčkávat a pomalu využívat proces rozkladu Ruska. Jakmile nastane možnost (a ona nastane, protože se na ní pracuje a vkládá hodně sil a prostředků), udělají logický a pro ně životně důležitý krok k ustanovení nového světového pořádku a získání přístupu k zdrojům na celém světě. Vzpomeňte na Brzezinského - "Kdo ovládne Eurasii, bude ovládat svět." Konečný cíl Ameriky - sešrotovat Rusko do několika protektorátů, proměnit Rusy v prach a shrábnout jejich přírodní bohatství. Přistoupí na to Rusko dobrovolně? Může západ čekat na jeho pomalé pohasnutí ještě několik desítek let? Když jste na obě mé otázky odpověděli "ne", znamená to nevyhnutelné silové rozhodnutí problému a zkušenosti desítek zemí, na něž padaly americké bomby, jsou názorným potvrzením.

Proč Američané neratifikovali smlouvu SNV 2?

Tato smlouva předpokládala prakticky jednostranné odzbrojení Ruska. Podle ní jsme museli vyhodit do vzduchu 150 raketových sil, zničit všechny naše těžké 10ti hlavicové rakety PC 20 a PC 22, přepracovat systém našich jaderných sil a přetvořit za mnohamiliardových nákladů jejich strukturu tak, aby bylo krajně zranitelné naše letectvo a námořní síly. Američané museli pouze odvolat z bojové pohotovosti 50 raket MX, pozměnit část raket "Minuteman" zmenšením počtu jejich bojových hlavic na jednu a demontované části prostě uskladnili, aby je v případě potřeby mohli kdykoliv vrátit na místo. Analogicky, část bombardérů B 52 byla částečně "vyložena" a rozebrané rakety přeneseny do skladů. Naše duma pod tlakem Kremlu hlasovala pro ratifikaci této ponižující, nic nepřinášející smlouvy, která de facto znamenala odzbrojení naší země. Proč USA, které neratifikovaly tento dokument, tolik šlo o rakety "Lucifer", proti nimž ani dosud, po celém desetiletí, nemají žádnou obranu? Opravdu by oželeli půl stovky stárnoucích, značně slabších raket MX? Ano i ne, chystají se je totiž zlikvidovat bez jakýchkoliv dohod. Prostě, američtí specialisté jistě znají reálnou životnost našich raket. Na rozdíl od nás nejsou nuceni jít "pod víko" a prodlužovat životnost jedné rakety na úkor druhé, třetí a čtvrté a jsou pevně přesvědčeni o tom, že životnost PC 20 skutečně skončí k roku 2007, a my pak budeme nuceni, teď už bez amerického financování zaručeného smlouvou, utrácet poslední peníze za likvidaci těchto raket. Na vývoj nových raketových prostředků už nezbude. Proto je nutné velmi pozorně naslouchat hlášením našich vojáků o prodleních v dodávkách raket do roku 2010. Zejména "Topolů" na pevné palivo a tvrdě reglementovaných zdrojů pro bojové jaderné hlavice. Pokud americká technologie zahrnuje úplnou demontáž bojových částí, budeme muset naše hlavice de facto znovu vyrobit.

Na rozvalinách globálního systému rovnováhy

Existovala legenda, vymyšlená Američany, že je možné vybudovat obranu schopnou klást odpor masivnímu atomovému úderu bývalého SSSR - projekt "Hvězdných válek". Byl to bluf. Existuje také legenda, udržovaná Ruskou kompradorskou mocí, že americká NPRO (protiraketová obrana) Rusko neohrožuje. A to je další bluf. Amerika prohlašuje svou NPRO za systém, schopný zachytit pouze jednotlivé rakety (vlastně, zatím tak či tak neexistuje) jakýchsi malých teroristických států (najednou vlastnících mezikontinentální raketu, či jakoby se taková raketa dala jednoduše ukrást, smontovat, oživit, přešifrovat nutné kódy a oklamat bezpečnostní systémy před jejím vypuštěním). A Rusko s jeho mocným jaderným potenciálem by prý prorazilo tuto obranu jako nic. Zejména bolí, když to slyšíme z úst našich odborníků. Pamatuji si, jak se můj známý rakeťák jen usmál, když jsem zavedl rozhovor na to, jaké možnosti má americká NPRO k zachycení našich raket. Včera, dnes a v blízké budoucnosti bude mít důvody se usmívat. Ale když se podívá do popozítří, někde k roku 2010 – bude se čemu usmívat? Zničený systém globální rovnováhy je systém, zaručující zničení protivníka masivním jaderným úderem. Připomeňme si všechny etapy jeho destabilizace. Vzpomeňme si, jak to bylo. Koncem šedesátých let začala výstavba protiraketové obrany (PRO) schopné zachycovat útočící balistické bojové hlavice. Nedlouho poté, v roce 1972, byla podepsána smlouva o zákazu PRO. Mezitím byly vyvinuty velmi přesné vícehlavé rakety MX, schopné ničit rakety v silech a velitelské bunkry. Jedna střela byla schopna zničit až deset stanovišť. Pokud úder zasáhl sila s takovými vícehlavými raketami, bylo de facto možné jednou raketou zničit sto bojových hlavic. Vznikala situace umožňující beztrestný preventivní úder. SSSR na to odpověděl - zlepšením systému včasné výstrahy a koncepcí urychleného protiúderu. Zanedlouho byla započata jednání o zákazu vícehlavých raket destabilizujících systém rovnováhy. Ale kvůli neshodám ohledně smlouvy o PRO k této dohodě nedošlo. Protože vícehlavé rakety mají další důležitou schopnost, prorážet PRO, mohla mít tato smlouva význam pouze při současném dodržení smlouvy o PRO. Následující moment destabilizace – rychlé rozmisťování amerických raket blízkého a středního doletu v Evropě, trvající jen několik let. Poté byla uzavřena smlouva o jejich oboustranném zničení. Ale také ona mohla být splněna jen při zajištění dodržení smlouvy o PRO. Ale pokud USA vyvíjely svou NPRO, museli jsme udržovat u evropských hranic co možná nejvíc raket blízkého a středního doletu, jako jednu z odpovědí na PRO a hrozit zaručeným úderem v Evropě, nota bene tímto systémem nechráněné, a nesnížit jejich počet. Jaderné zastrašení a jaderná parita – to jsou dvě absolutně odlišné koncepce. A právě jaderná parita nás ochudila. Nyní je zřejmé, že nepotřebujeme 10 000 bojových hlavic. Co potřebujeme je 500 bojových hlavic se stoprocentní zárukou, že jsme schopni dopravit je k cílům. A pak už není důležité, kolik má Amerika bojových hlavic - 10 tisíc nebo 100 tisíc. Potřebovali jsme stabilní soustavu zaručující vzájemné zničení. Pro nás smrtelnou hrozbu neprezentuje NPRO jako takový, ale celkový rozpad globálního systému zastrašení. Právě ten USA vytrvale odbourávaly a brzy bude definitivně po něm. Stejně silného úderu budou po destabilizaci tohoto systému schopni dosáhnout stovkou tisíc okřídlených střel. Čím jsou zvláštní?

- za prvé - většina okřídlených raket nenese jadernou nálož. Těmito prostředky jsou ničeny systémy PVO a nejdůležitější strategické objekty.
- vysoce skryté použití. Ve výšce 15-25 m jsou tyto nevelké rakety schopné skrytě proniknout do hloubi ruského území z nejrůznějších směrů.
- dostatečný výkon atomových náloží pro údery na raketová sila a velitelské bunkry. Pronikají do hloubky až 50-70 metrů těsně vedle sila, zničí bojovou hlavici společně s raketou a přitom zplodiny atomového výbuchu ani nevyjdou na povrch.

Okřídlené rakety převádějí strategické síly z defensivního systému jaderné rovnováhy na neviditelný strategický jaderný systém a prakticky vylučují možnost vzniku "jaderné zimy", což ostře rozšiřuje hranici použití strategických sil. Přitom odpadá nutnost přepravy atomových úderných hlavic balistickými raketami. Tento systém sráží možnost zaručeného protiúderu Ruska prakticky na nulu. Starý americký strategický systém, teď už ve sníženém stavu, je odsunut ne na druhou, ale až třetí záložní úroveň zabezpečení ochrany před preventivním úderem.

Konečný výsledek našeho bezstarostného, nebo přesněji řečeno bláznivého procesu odzbrojování je takový:

1. Snížení ruských bojových hlavic z 10 000 ks, převážně na těžkých raketách, na 100 ks bojových hlavic na monoblokových střelách. Rakety malého a středního doletu byly úplně zrušeny.
2. Rozvoj 100 000 (a podle plánovaného vyčlenění na tyto cíle ještě mnohem víc) okřídlených raket a jejich nosičů, a také kosmického systému pro totální špionáž a řízení. Těmito prostředky lze zničit 95%-98% z naší zbývající stovky jednohlavých raket ještě před startem v silech.
3. Vývoj NPRO. Zbývající jednotlivé rakety by byly zaručeně zničeny z kosmu řízeným systémem PRO krátce po vzletu.

Všechny tři body likvidace globálního systému rovnováhy budou realizovány do roku 2010. A pak bude cesta k nejaderné válce s Ruskem otevřena.

Amerika chystá úder na Irák. Jaké cíle tím sleduje?

Za prvé – bude to další prověrka umožňující komplexní vypracování nového strategického zbrojního systému, vyzkoušení nových kosmických řídicích systémů, a možná také testy novějších prototypů psychotronních zbraní.

Za druhé - snížit ceny ropy. USA, jak je známo, není na vzestupu. Její ekonomiku mimo jiné dusí drahá ropa. A proč, když stačí jen jít a ohnout se. Po obsazení Iráku se světové ceny ropy dvoj až trojnásobně sníží. Tamní zásoby jsou druhé největší na světě, což poskytuje plnou kontrolu nad jinými ropnými zeměmi! Včetně Saúdské Arábie - rovněž hnízda terorismu a první země na světě co se týče ropných zásob. Vždyť jí po 11. září bylo rovněž vyhrožováno prošetřením. Ropa – to není jen energetická živina pro potřebu vlastní země. Plná kontrola nad ropou znamená kontrolu nad společným úsilím. Ale důležité je, kontrolovat ji všechnu, ať už jí je v daném regionu hodně nebo málo, ať ji potřebuješ nebo ne.

Třetí – udusit ropnými kontingenty Rusko. Pokles ceny ropy bude pro Rusko, které se tak-tak drží na nohou, nemilosrdný úder. A ten pro jeho VPK a strategické síly bude smrtící. Na vybudování systému schopného vzdorovat nové americké hrozbě už nebudou zdroje. Na mnohamiliardové ekonomické dohody s Irákem a jeho dluhy můžeme navždy zapomenout. Vzdají se USA úderu, když Irák dodrží všechno, co je myslitelné? Sotva. Řeč není o hře svalů pro zvýšení prestiže – tady je řeč o přežití Ameriky ve XXI století. Je naprosto zřejmé, že Irák vůbec nemá čím ohrožovat Ameriku, jelikož jeho jaderná centra jsou skutečně rozbombardována a 1500 expertů slídících osm let po celé zemi nenašlo vůbec nic. Nemá ani nosiče schopné donést pětitunovou pumu do Ameriky. Irák je jen objekt pro další repetici v pořadí umožňující přístup k ropě. Kdo bude následovat po Iráku? Saúdská Arábie, Severní Korea? Ale to je už slabé. Důvod pro útok se samozřejmě najde. Prakticky neexistuje země bez takových či onakých národních problémů, obchodu s drogami, teroristických organizací, uzurpujících úřadů, novinkami ve směru zbraní hromadného ničení nebo bůhví čeho ještě. A když není vůbec žádná příčina, vytvoří se. Amerika to ovládá mistrně. Například, udělat narážku Bagdádu, že nebude mít námitek proti zabrání Kuvajtu, a pak zorganizuje policejní akci ve velkém rozsahu. Nebo najde z družice hromadné hroby v Kosově. Pak se sice prokáže, že je to běžné brambořiště, ale až potom. Nebo někoho nařknout z výroby jaderných zbraní – i když se nakonec samozřejmě zjistí, že v rozbombardovaném centru už jsou dávno jen krysy. Ale případ, jak se říká, bude vyroben.

Devět otázek čtenáři

1. Amerika dnes ropu kupuje. Bude ji stejně jako dnes nakupovat povězme v roce 2050, když bude, kvůli deficitu, například 60x dražší?

2. Je náhodné, že doba, kdy Rusko dosáhne nejnižší jaderné bojeschopnosti koliduje s dokončením nového strategického ofensivního systému USA? Proč se na vojenské potřeby USA vyčleňuje každoročně více, než v nejhlubších letech studené války?

3. Pro USA je nebezpečný rychlý ekonomický vývoj Číny a další růst jejího obyvatelstva (do třiceti let). Mohou USA plánovat rozsáhlou agresi proti Číně, aniž by měly pod plným dozorem Rusko?

4. K čemu potřebují USA 100 000 okřídlených raket? Na generální opravu Jugoslávie jich postačilo 1000, na Čínu nebo Rusko je jich třeba asi dvacetkrát víc. A co se zbývajícími?

5. Pokládáte za možné, že pro USA je zajímavý přímý dozor nad oběma zeměmi s největšími zásobami ropy na světě - Iráku a Saúdské Arábie a jak velký asi je tento zájem?

6. Víte kolik států stihly vybombardovat USA od roku 1945? (Správná odpověď - 21 zemí. Dvě poslední - Jugoslávie a Afghánistán.)

7. Na koho udeří Amerika dřív, na Čínu nebo na Rusko? Správnou odpověď je třeba hledat v mapách. První etapa výstavby NPRO předpokládá výstavbu prvních systémů na Aljašce, tedy na předpokládané cestě ruských balistických raket, třetí etapa dalšího systému bude v Kalifornii, na cestě čínských raket. Ale bylo by mylné předpokládat, že Rusko je natolik výborné, že se k němu upínají všechny úvahy USA. Vůbec ne. Rusko je pouze jednou z postaviček na šachovnici, v dlouhé řadě minulých a budoucích obětí nejdemokratičtější země světa. Ale postavičkou nepochybně klíčovou.

8. Domyslete si, komu patří tato slova: "Kdo chce ovládat svět, musí kontrolovat ropu. Veškerou ropu. I tam, kde nikdy nebyla."

9. Předpokládali Srbové roku 1989, že je bude bombardovat Amerika v roce 1999? Mohl v roce 1980 Irák, rozkvétající země a spojenec Ameriky, předpokládat, že ho tatáž Amerika pohrouží na více než deset let do nekonečné bídy? Předpokládali Talibánci, vypěstovaní Amerikou v roce 1992, že je Amerika jednou nelítostně zničí? Když nezapomenutelný bin Laden kamarádil s Amerikou a s Bushem starším, a určitě poplácával po rameně i Bushe mladšího, mohl předpokládat, že tento “pacanenok” jednou vydá rozkaz aby ho “našli a zničili”? Trpěli Rusové v roce 1931 jen "předtuchou války"? A můžeš si ty, vážený čtenáři, položit ruku na srdce a říci, že jsi předvídal pád Berlínské zdi a rozpad SSSR, alespoň rok či dva předtím, než došlo k řečeným událostem?

Klamná předtucha?

Položím-li otázku položenou v titulku článku různým lidem, prakticky všichni do jednoho popírají možnost americké agrese. A vždyť se nejedná o salám na pultech – jde o konec pravoslavné slovanské civilizace a absolutně nové uspořádání světa, v němž pro mnohé národy nebude místo. Tady by bylo vhodné se zamyslet, zda je takováto hrozba možná a do jaké míry je skutečně seriózní. Ale většina lidí na otázku o možnosti války s jistotou odpovídá "ne". Získal jsem dojem, že mnozí mají sklon přizpůsobovat vlastní názor podle pocitů, podle vnitřního hlasu - ne po cynické analýze faktů. Prozatím ještě hledají důvody svědčící ve prospěch svého vnitřního názoru. Možná, že je zde činný jakýsi mechanismus psychické pojistky. Je to podivné, ale koncem šedesátých let (kdy bylo dokončeno zřízení raketového jaderného štítu), kdy pravděpodobnost atomové války už byla nepatrná, se obavy z války u mnohých lidí udržely. A nyní, když je zřejmě, že náš jaderný štít za nějakých 6-8 let zahyne, kdy sílí snaha Ameriky o světovou nadvládu, když byla prokázána omezenost přírodních zdrojů, které většinou vystačí už jen na pouhých 30 let, většina Rusů považuje možnost agrese proti své zemi za nemožnou, takže se o tom nemá cenu ani bavit. Odkud se bere jistota, že Amerika může zcela dosáhnout svých cílů za použití už prověřených metod a rukou ruských úřadů? Odkud je to přesvědčení, že nás už prodali a proti tomu nelze nic udělat? Proč ta celková kapitulace, pocit vlastní slabosti a bezmocnosti? Lhostejnost k vlastnímu osudu a osudu svých dětí? Nebo nesvědomitost? Nebo naproti tomu, víra v perspektivu rychlé renesance raketového jaderného štítu, v nekonečnou životnost starých raket, bojových hlavic a ponorek? Jsou snad přesvědčeni o dobrotě, humanitě a demokratičnosti Ameriky vůči jiným národům? Vlastně právě tato otázka mne dohnala rozepsat se na toto téma. Vyslyší mne někdo? Konec konců, pokud Rusové prodali sami sebe (ne bez úporné pomocí Západu), velikou velmoc vytvořenou duchem, rozumem a vůlí našich otců a pradědů – koho pak obviňovat? Zdá se, že škoda bude jen těch, kteří mučeni strašným pocitem slabosti v hodině nepospolitosti budou plačky, zkrvavenýma rukama vypouštět do nebe pozůstalé "Topoly" a "trechsotki", prosíc Boha o jedno – aby to "stihly".

Pokračování ...