Zimbabwe dokončuje etnickou čistku

Prezident Robert Mugabe započal s vyháněním bílých farmářů v roce 2000, kdy jich bylo v zemi asi 4500. Někdo šel dobrovolně, jiný utíkal z hořícího domu a nad hlavou mu svištěly kulky. Některé farmy byly přímo přepadeny a pleněny. Počet mrtvých není znám. Poté, co byly farmy vyvlastněny a vyplundrovány, zůstaly osiřelé nebo jejich produkce klesla na minimum. Nezaměstnanost stoupla na neuvěřitelných 80%, před vyháněním bílých farmářů to bylo 30%.

Na konci roku 2006 zůstalo asi 400 zatvrzelých bílých farmářů, kteří dostali nyní ultimátum. Mají 45 dní na opuštění svých domovů a jejich předání vybraným černošským kolegům. Zástupce ministerstva zemědělství Ngoni Masoka připustil možnost, že režim nechá bílé farmáře ještě sklidit úrodu. Má na paměti divoké vyvlastňování v minulých letech, jehož výsledkem byly nesklizené pole a výpadek dodávek potravin.

Země se topí od roku 2001 v hluboké ekonomické krizi, s nedostatkem potravin, vody, léků a zdravotnické péče. Roční inflace je na astronomických 1000% ročně, domácí měna se stává bezcennou. Černá diktátorova garda zatýká živnostníky, kteří nedrží vládou určené ceny. Země je závislá na dovozu potravin z Jižní Afriky a dostává potravinovou pomoc od OSN. Ta odhaduje, že na hranici hladu zde je již asi 4 miliony lidí. Ještě v roce 1997 byla Zimbabwe obilnicí Afriky, po nástupu černošského diktátora musí potraviny dovážet.

Ze 700 000 obyvatel udělal Mugabe bezdomovce, když nechal srovnat jejich provizorní domy se zemí (tzv. operace Murambatsvina, zaměřená na oblast Matabeleland s hlavním městem Bulawayo, tradiční baštou odpůrců Mugabeho). Černošský diktátor provádí bezohlednou genocidu vlastního obyvatelstva. Zatímco se topí v luxusu a pořádá honosné večírky ve svém paláci (pokrmy se dovážejí letecky), je až třetina obyvatel nakažena AIDS a většina lidí je pod hranicí chudoby. Odhady počtu sirotků se pohybují okolo 1,3 milionu. Zoufalé podmínky nutí černochy k emigraci.

Ačkoli je Mugabeho režim zářivým příkladem rasismu v nejčistší podobě, nečelí významnějším mezinárodním sankcím. Diktátor provádí nejen etnickou rasistickou čistku, ale je režisérem o řády větší genocidy, než byla ta ve Rwandě v 90. letech minulého století. O Dárfůru nemluvě. Před pěti lety prohlásil Didymus Mutasa, šéf Mugabeho tajné policie: „Bylo by nám bylo lépe jen s šesti miliony obyvatel, s našimi, co podporují náš boj za osvobození. Nechceme všechny ty přebytečné lidi.“ Země má podle odhadů asi 12 – 15 milionů obyvatel.

OSN, Západ i „mezinárodní společenství“ Mugabeho v podstatě ignorují. Nemá závadnou barvu kůže (bílý diktátor by čelil jisté intervenci „mezinárodního společenství“) a nevládne zemi s energetickými zdroji. Veškeré nesmělé pokusy o sankce vůči Mugabemu odráží jeho osobní přítel, jihoafrický prezident Thabo Mbeki (jehož vláda otřásající se korupčními skandály vede i tuto kdysi prosperující zemi ke dnu). Genocida v Zimbabwe je další z nekonečné řady blamáží OSN a ukázkou pokrytecké politiky západních vlád.