Jde o hodně

Připadá vám ten text praštěný? Mně ano. A přece jsem použil přesně tytéž věty, které uveřejnili na iDnes, pouze s malou obměnou. Takže bych měl dotaz: Jsou Amerika a Česká republika dva suverénní státy respektující se navzájem, nebo je jedna z těch zemí rohožkou pro tu druhou? Nevypisujte mi tady počty obyvatel, to je úplně irelevantní. Kdyby nebylo, pak by například Čína vzhledem k poměru počtu svých obyvatel vůči USA mohla a měla vznést k Americe podobně nehorázný požadavek, jako oni k nám.

Situace je velmi vážná. Jde skutečně o hodně. Zradili politici, nechutně zklamal i prezident Klaus. Dorazila to česká masmédia. Drzost a lehkost , s jakou nás prodávají všichni, kteří by nás měli ochraňovat, je šokující. Paroubek prezentuje americké rozhodnutí téměř jako dar, jako něco, za co bychom měli být vděční. Nelze si nepoložit otázku, co z toho mají? Obávám se, že nic konkrétního. Někteří amerikanofilové působí ve funkci užitečných idiotů a jen dokazují svou omezenost, nedostatek rozhledu a nekompetentnost. Většina ale, bohužel, slouží jiným pánům. Nemá cenu si to zastírat. Nerad používám slovo zrádce, ale toto je čistočistá zrada.

Takže vzniká otázka, co s tím. Hodně nad tím poslední dobou přemýšlím.

Chtěl bych apelovat na lidi, aby to nevzdávali. Protože přesně s tím zrádci počítají. Znovu opakuji, co už jsem tady napsal. Jsme obětí velmi intenzivní akce vymývání mozku. Dělají to velmi šikovně. Média mají pod stoprocentní kontrolou, lžou, filtrují informace, vytvářejí zdání, že vlastně většina národa s tím souhlasí. A v těch zbylých se snaží vzbudit pocit, že každý odpor je zbytečný. Nelze si nevzpomenout větu z mého oblíbeného StarTrek Resistance is futile (odpor je zbytečný), kterou pronášejí Borgové kdykoliv někoho asimilují). Ten výraz je tak známý, že dokonce přešel do encyklopedie.

Nesouhlasím. Odpor není zbytečný. Odpor je nutný. Pokud jim to zase zbaštíme a předem hodíme pušky do žita s tím, že to nemá cenu, nezasloužíme si už vůbec nic, jen ten obojek na krk s provazem.

Lidi se často ptají, co mají dělat. Jak protestovat. Odpovídám, jakkoliv. Každý, i sebemenší protest je potřebný. Jsou to kapky, samotná kapka nezmůže nic, ale ne nadarmo se říká, že vyhloubí i kámen. Udělejte cokoliv. „Spamujte“ nesouhlasnými příspěvky články v novinách. Oni je budou mazat, ale dělejte to stejně. Napište dopis, podepište petici, přijďte na demonstraci, křičte, mluvte s lidmi v okolí, oblékněte si tričko proti základnám (toto není myšleno jako reklama, i když takové tričko, pravda, prodávám :-)) Hlavně nezůstávejte doma s tím, že to nemá cenu.

A pamatujte: Je to bezpečné! Nehrozí vám hranice ani vězení, nanejvýš trošku nepohodlí. Svět přece jenom už pokročil a dnes se za rozdílné názory neupaluje. Alespoň ne v Česku. Nemůže se vám nic stát. To je právě ten důvod, proč se nás ONI bojí. Vědí, že je nás hodně, mnohem více, než JICH. Vědí, že kdybychom se fakt naštvali, tak je smeteme. Nemohou nás fyzicky zlikvidovat. Mohou nám jedině lhát a doufat, že nám vnutí myšlenku, že odpor nemá cenu. Teď jsem dokonce četl v BL, že zakázali pondělní demonstraci proti radarům. Panenko skákavá, může být lepší důkaz jejich strachu? Jsou podělaní až za ušima.

Ostatně ta jejich výchova k marnosti každého odporu probíhá už roky. Havel kdysi hovořil o „blbé náladě“. To nebyla náhoda. Oni nás tím pocitem marnosti infikují jako virem. Vzpomeňte si na to, jak se cvičí sloni a snažte se nebýt slonem.

Kdysi jsem jako mlaďoch jezdíval na vandry. Nosili jsme si sebou cancáky. Kdo nikdy nejezdil: jsou to takové jako-deníčky, kde si trampové navzájem zapisují různá trampská moudra. Trošku pubertální záznamy. Něco jako když si holky v tom věku vedou památníčky. Do dneška mi utkvěl v hlavě zápis v jakémsi cancáku. Dávno nevím, komu ten cancák patřil, kdo ten zápis napsal, ani kde jsem ho viděl. Ale jeho syrová pravda se mi občas vybaví: „Neboj se nepřátel. Ti tě mohou nejvíce zabít. Neboj se přátel, ti tě mohou nejvíce zradit. Boj se však lhostejných. Jedině s jejich tichým souhlasem existuje na zemi zrada a vražda.“