Předpověď teroristického útoku

Předchozí odstavec jsem měl rozepsaný mezi svými poznámkami už déle jak měsíc, ale přišlo mi to příliš přitažené za vlasy na to, abych se tímto tématem dále zabýval. A ejhle, když jsem dnes procházel zprávy, narazil jsem na idnes na následující článek: Britové zavádějí protiteroristické SMS. Nevěřícně jsem četl a vybavila se mi již zavržená myšlenka napsat pár slov na téma virtuálních teroristických strašáků.

Ti, kteří tahají za nitky, již zřejmě pochopili (resp. současná situace jim to umožňuje), že je možné držet lidi-občany-ovce na uzdě strachu i bez důkladně aranžovaných monstrózních akcí, bez atentátů a inscenovaných „teroristických“ útoků. Dnes již stačí pouze pohrozit strašákem imaginárního nepřítele. V rámci efektivního boje proti terorismu pak není třeba ani údajná rizika blíže specifikovat. Vždyť lidé-občané-ovce budou mít vždy dostatek pochopení k „opatřením“, jež je obírají o poslední zbytky svobody, pokud to bude „pro jejich dobro“.

Budou stát za svými „ochránci“, i kdyby na jejich pokyn museli dobrovolně cestovat v dopravních prostředcích v průsvitném spodním prádle se zavazadly z průhledného materiálu. I kdyby náhodné osobní prohlídky byly důkladnější než v nejtěžších kriminálech. I kdyby jim všudypřítomné a vševidící oči kamer nahlížely do nejintimnějších stránek jejich životů. Vystřízlivění možná přijde, až v rámci „boje proti terorismu“ zemře někdo z blízkých. Tak jako se tomu děje v USA v rámci akce export vojáků, import rakví.

Rada ze zmíněného článku zní: „Žijete třeba v Londýně a bojíte se terorismu. Co uděláte? Kliknete na internetu na stránku britské tajné služby MI5 a objednáte si novou službu. Na mobil vám budou chodit SMS zprávy o tom, jak aktuální je momentálně ta hrozba. Případně je můžete dostávat i na svůj e-mail.“ Tato pasáž není součástí naší (zatím) imaginární předpovědi. Toto je realita!

Nové hrozby střídají staré, na něž se zapomíná. A pokud se přeci jen objeví nějaká vzpomínka, je zažehnána legendou. Lépe se však legenda vytváří okolo hrozby imaginární (tam je větší prostor pro tvůrčí potenciál) než skutečně zinscenovaného útoku (hmatatelná fakta na něž mohou rýpalové poukázat). Dostatečným příkladem budiž „slavné“ 11.září. Legendy o něm jsou udržitelné asi jako voda v cedníku. Na podobný scénář v Londýně se raději rychle zapomnělo – režiséři tuto akci totiž totálně zbabrali a taktika vytloukání lži lží se nemá oč opřít. Tak se raději taktně mlčí po vozoru notorický známého mrtvého brouka.

Někdo si zřejmě řekl „DOST!“. Proč osnovat komplikované akce, když můžeme dosáhnout stejného, ba ještě mnohem lepšího efektu tím, že budeme „odhalovat“ teroristické útoky dříve, než k nim dojde? Lidé nám budou vděční a atmosféra strachu bude ještě všudypřítomnější.

Bylo to řečeno již nesčetněkrát: Ve strachu jsou lidé schopni přistoupit i na ty nejšílenější nápady a vize, jen, když budou mít falešnou naději, že je jejich pastýři chrání.