Sebevražda protiválečného demonstranta

3. listopadu 2006 – čtyři dny před volbami, které vyvolaly mezi washingtonskými politiky seizmické posuny – v 6:30 Ritscher stanul v centru Chicaga u sochy obřího plamene, spustil videokameru, polil se benzínem a zapálil se.

Jeho tělo, planoucí před zraky lidí, přijíždějících ráno do práce, mělo být pro ně výzvou, symbolem hněvu a nespokojenosti s americkou válkou v Iráku.

„Toto je prohlášení, které chci učinit: pokud jsem žádán, abych platil za vaši barbarskou válku, nechci žít ve vašem světě. Odmítám financovat hromadné vraždění nevinných civilistů, kteří naši zemi ničím neohrožovali,“ napsal ve svém oznámení. „Pokud může jedna smrt něco odčinit, měla by alespoň říci světu: Omlouvám se za to, co jsme vám udělali, stydím se za zmatek a chaos, který má země způsobila.“

Je tu jen jeden problém. Nikdo nenaslouchal.

Pět dní trvala okresnímu soudnímu vyšetřovateli identifikace ohořelého těla. Po tu dobu zůstala Ritscherova sebevražda zcela nepovšimnuta. Teprve potom reportér alternativního týdeníku Chicago Reader složil k sobě útržky faktů a zpráva se začala šířit.

Záhy se stránky tisku zaplnily oslavnými texty – a otázkami.

Byl zachvácen duševní chorobou? Nebo hnal Ritschera hněv nad tím, co považoval za nespravedlivou válku? Byl vhodným symbolem protiválečného hnutí nebo to byl spíše jeho osobní čin?

„Tento muž se zabil tak bolestivým způsobem výslovně proto, aby upoutal naši pozornost na tyhle problémy,“ řekla Jennifer Diazová, 28letá vysokoškolačka, která se s ním nikdy nesetkala, ale zabývala se studiem jeho života. Nyní organizuje pod jeho jménem pochody a demonstrace. „Nemohu zůstat sedět a nechat to bez povšimnutí.“

Podle expertů zabývajících se duševním zdravím je sebevražda vždy důsledkem duševní choroby. Ale Ritscherova rodina nesouhlasí s tím, že by měl nějaké vážné duševní problémy. Jeho rodiče a sourozenci ho nazvali intelektuálně nadaným člověkem, který trpěl záchvaty deprese.

„Byl přesvědčen o tom, co dělá, jakkoli to bylo extrémní,“ uvedl jeho mladší bratr Paul Ritscher. „Věřil, že jeho činy pomohou otevřít oči, uši a srdce a dokázat všem, že činy jednotlivců, učiněné s vysokou osobní zodpovědností, mohou přispět ke změně světa.“

Ritscherův stejnojmenný syn (35), který se s ostatní rodinou nestýká, prohlásil: „Byl náladový a nestálý. Samozřejmě jsem ho miloval, ale byl to velmi osamělý a tragický muž. Myslím, že ho přitahovala myšlenka, že se stane mučedníkem. Mohl doslova odejít v plamenech slávy.“

Ritscher se narodil v Dickinsonu jako Mark David, nedokončil vysokou školu, v 17 letech se oženil a o deset let později rozvedl. Později přejal jméno svého syna a shodou okolností také proroka Malachijáše. Nakonec pracoval v údržbě budov a v chicagské experimentální hudební scéně.

Sám sebe označoval za renesančního člověka, který shromáždil sbírku více než 2 000 hudebních nahrávek chicagských klubů. Byl spisovatelem, filosofem a fotografem. A také alkoholikem, který sbíral zkameněliny, skleněné oči a žárovky. Zaplatil 25 dolarů, aby byl vysvěcen na kněze Misionářů nové Pravdy a působil na několika webových stránkách protestujících proti válce v Iráku.

Patřil mezi členy Mensy a tvrdil o sobě, že je schopen odrecitovat nekonečné číslo π na více než tisíc desetinných míst; svůj nekrolog nadepsal: „Mimo čas“. Přátelé, které jeho smrt zřejmě překvapila, se shodli na tom, že jeho smrt je mnohem záhadnější než jeho život.

Jen Ritscher sám znal pohnutky ke svému činu. Není však nejmenších pochyb, že byl se svou volbou spokojen. „Beze strachu odcházím k Bohu,“ zněla poslední věta jeho oznámení. „Vy si svou budoucnost zvolíte dnes.“

Článek War Protestor’s Suicide Prompts Question vyšel na serveru phillyburbs.com 26. listopadu. Překlad Eva Cironisová - děkuji.