Bushova černobylská ekonomika a těžké časy před námi

Mike Swanson s WallStreetWindow rozebírá v souvislosti s obchodním deficitem minulého měsíce znepokojující detaily:

Před několika málo dny Ministerstvo financí oznámilo, že čistý kapitálový příliv ze zbytku světa do Spojených států už 6 po sobě jdoucích měsíců neustále klesá. Soukromé zahraniční investice spadly z červencových 72,9 na srpnových 34,7 mld dolarů. O tento zbytek se postaraly asijské centrální banky. Pokud by tak neučinily, explodoval by současný deficit běžného účtu. NY Times citovaly Ashrafa Laidi, stávajícího analytika MG Financial Group, který konstatoval: “Dolar zachránily před katastrofou zahraniční centrální banky. Stabilita dluhopisového trhu je vystavena na milost a nemilost asijským nákupům amerických státních dluhopisů.”

Swanson předkládá zajímavou teorii, která však od doby kdy FED přestal zveřejňovat agregát M3, který dřív poskytoval relevantní data o stávajícím toku peněz, nemůže být ověřena.

Jim Willie z GoldenJackass.com nabízí ve svém posledním článku “Promeškaná chvíle dolaru” (Spent Dollar momentum) zcela odlišný pohled. Říká:

“Za scénou je spousta pokoutních firem sídlících v Londýně, které pilně nakupující americké státní dluhopisy za peníze čerstvě natištěné Ministerstvem financí. Jejich stopy zastřel výpadek statistiky peněžní zásoby (M3). Izolovaná americká vláda, s dobře promazanými tiskařskými lisy jako primárním podpůrným prostředkem, tak vytváří nebezpečnou měnovou situaci.”

Willieho teorie je v krásném souladu s údaji Ministerstva financí ohledně “zahraničního financování vládního dluhu” (červen 2006). Naši přátelé ve Spojeném království v letech 2005 a 2006, k velkému překvapení, nakoupili dalších 142 mld, čímž navršili svou dolarovou držbu na 201,4 mld!? Proč?

Pročpak by britští investoři hromadili dolarová aktiva, když všichni ostatní na měnovém trhu naříkají nad systémovými problémy zelených papírků?

Může být, že banky v Británii pouze zastíraly papírovou stopu pro přátele v Americe, kteří chtěli předejít kolapsu dolaru dokud nebude po volbách?

Pro tuto výjimečnou aktivitu v toku peněz (nákupu amerických dluhopisů) existuje samozřejmě ještě i jiné vysvětlení, a to, že ještě stále žijeme v na důvěře postavené „zemi zázraků“, a že zahraniční obchodní partneři jsou nadevše šťastni mohou-li od dobromyslného obra, který tak pilně šíři demokracii u „špinavců“ v rozvojovém světě, kupovat nekonečné dodávky bezcenných papírků.

To je samozřejmě bohapustá fikce. Svět se odklání od dolaru a dolarových aktiv, zatímco FED se pokouší zastřít detaily dokud nebudeme za volebním cyklem. Tak je to jednoduché.

Na krizi, které zakrátko budeme muset čelit není nic náhodného. Představitelé FEDu a ministerstva financí jsou si plně vědomi devastačních efektů masivního obchodního deficitu, rostoucí peněžní zásoby a úrokových sazeb. Poslali zemi na cestu k zruinování jako součásti širšího plánu na předělání světového systému podle dobře známých precedentů. Plán a snaha modifikovat současný systém má popravdě dlouhou historii, stačí se vrátit zpět do osmdesátých let, kdy mnozí z hráčů, kteří jsou ve vládě i dnes, společně látalo strategii spočívající na vytváření rekordních deficitů, neopodstatněných daňových škrtech, mamutích vládních výdajích a zdvojnásobení peněžní zásoby. Kdo pak může namítat, že neznali dopady svého jednání? Nevěděl snad Greenspan, že snížením úrokové sazby na 1,5% v roce 2001 uvolní stavidla trilionům dolarů valících se do trhu s nemovitostmi, a nevytvořil tak největší bublinu v historii cenných papírů? A pokud to nevěděl, jak je možné, že FED poskytuje statistiku uvádějící jak je tato bublina velká?

Že by Greenspan nedokázal číst tabulky a grafy, produkované jím řízenou organizací? A proč tolik podporoval „bezakontační“, půjčky se splátkami „pouhých úroků“, instrumenty (ARM), které „vysoce rizikovým osobám“ umožňovaly kvalifikovat se pro hypotéky, i když FED podle svých vlastních čísel dobře věděl, že když úrokové sazby půjdou nahoru vyletí bankroty až do nebes? Samozřejmě že to věděl, všichni to věděli. Jak by mohli nevědět? Vždyť sami produkují tato fakta a údaje! To všechno je součástí šíleného scénáře jak přesunout bohatství do rukou horních deseti tisíc a vrazit do srdce střední třídy pověstný dubový kolík. Když Greenspan viděl, že se blíží soudný den, dostal „bobky“ a prostě utekl. Nyní má dozor nad ekonomickým kolapsem teoretik Bernancke, který pak bude muset čelit vzteku veřejnosti.

Problém je před dveřmi

V současné době je americká ekonomika držena pohromadě už jen silou vůle; doslova poslepovaná lepící páskou a masážemi všech základních ekonomických ukazatelů. Do systému je pumpováno tolik levných a nekrytých peněz, co se do něj vejde a manévry na trhu s dluhopisy jsou stále podezřelejší. Po volbách už nebude důvod skrývat hnilobu v samotném srdci systému. Nakonec, přece nečelíme nepředvídané katastrofě, ale plánované demolici, jejímž účelem je zvýšit rozdíl mezi bohatými a chudými takovou měrou, že demokracie jak ji známe už nebude nadále možná.

Americkou elitu nic nepopuzuje více než připomínka, že každý člověk, bez ohledu na to jak zlomený a nevýznamný je, se může podílet na našem vládním systému.

V našem aktuálním dilematu jsou všude k nalezení krvavé otisky prstů FED. Soukromníky vlastněný FED nikdy nejednal ve veřejném zájmu. Zdvojnásobením peněžní zásoby za posledních 7 let a umělým udržováním nízkých úrokových sazeb vytvořil v nemovitostech bublinu zvící 10 bilionů dolarů a současně ignoroval obchodní schodek 800 mld dolarů, vysávající americká aktiva a drtící nevídanou měrou americký průmysl.

Tato masivní expanze dluhu zvýšila pravděpodobnost, že jakákoli neočekávaná událost, jako třeba selhání banky nebo zakolísání hedge fondu, způsobí velkou poruchu na trhu a vyšle obavy do celého globálního systému. Dokonce i když se nestane nic explozivního, bude klesající trh s nemovitostmi nadále umdlévat, spotřebitelské výdaje vyschnou a křehká ekonomika se propadne do země. To už se ve skutečnosti děje; maloobchodní prodeje jsou neduživé, výstavba za poslední 3 měsíce poklesla o neskutečných 17% a ekonomický růst ve třetím čtvrtletí se propadl na slabých 1,6%. Jedinou věcí, která drží ekonomiku nad vodou je náhlý pokles cen ropy, který „pozoruhodně“ ladil s volbami.

Nebude to trvat věčně. Podle průmyslového analytika Matthew Simmonse může být světová produkce ropy již za svým vrcholem, čímž se vytvářejí podmínky pro stagnaci předcházející nevyhnutelnému poklesu. Simmons má k dispozici data ukazující, že „světová produkce ropy ve druhém čtvrtletí poklesla na 83,98 milionů barelů denně poté, co ve čtvrtém čtvrtletí 2005 dosáhla 84,35 milionů b/den“. Ropná produkce jde dolů ne nahoru.

Nikdo nevěří, že cena ropy v nějaké dohledné době poklesne. Trh s nemovitostmi klesá s růstem cen za energii; spotřebitelské výdaje, které v minulém roce přispěly do ekonomiky 825 miliardami, budou nadále ochabovat. FED tím pádem bude muset učinit tvrdé rozhodnutí a buď stahující se strunu uvolnit, snížit úrokové sazby a udržet ekonomiku nad vodou, anebo naopak vyšroubovat sazby tak, aby získal více zahraničních investic. (Mějte na paměti, že trh s nemovitostmi už je v útlumu, i když plnou sílu zvýšení úrokových sazeb nepocítíme ještě 6 až 12 měsíců poté, co k němu dojde. To nejhorší přijde teprve pak.)

Většina ekonomů sice věří, že předseda FEDu Bernancke bude nucen někdy během roku 2007 snížit úrokové sazby, aby se pokusil stimulovat ekonomiku a ovlivnit „měkké přistání“ trhu s nemovitostmi, ale nespoléhejte na to. Věřím, že FED bude mnohem pravděpodobněji držet sazby buď na současné úrovni, anebo je dokonce zvýší, aby tak vyrovnal předpokládaný nárůst v Evropě a Asii. Důvod je prostý, dnes je k udržení deficitu běžného účtu zapotřebí téměř 2,5 mld dolarů denně. Aby bylo možné nadále lákat zahraniční kapitál, musí americké státní dluhopisy nabízet vyšší návratnost než jejich zahraniční konkurence. Ekonomiky Evropy a Asie dnes rostou a podle toho přirozeně rostou i jejich úrokové sazby (aby se zabránilo inflaci). To znamená, že jediný způsob jak Amerika může pokračovat v navyšování svého dluhu prostřednictvím výměny nekrytých peněz za suroviny a průmyslové zboží, je zvýšení výnosnosti dluhopisů. A to je to, co Bernancke pravděpodobně udělá, i když tím pustí žilou už i tak strádajícímu americkému zaměstnanci i americké ekonomice.

Tajemství běhu globálního ekonomického systému spočívá v kontrole vydávání peněz, čili někdo musí být v pozici kdy může dle libosti expandovat vlastní dluh. Pokud chce udržet „greenback“ v pozici světové „rezervní měny“, musí Federální rezerva udržet „dolarovou hegemonii“. Aby toho dosáhli musí dolar zůstat o krok napřed před konkurenty (vyšší sazby) a dokázat, že stojí na solidních finančních základech. To je ale nyní, když americká ekonomika klesá, už nemožné, takže se Washington rozhodl vyšroubovat nahoru trh s ropou. Tvůrci americké politiky věří, že kontrolou nad středovýchodní ropou mohou donutit ostatní národy akceptovat dluhy mořený dolar bez ohledu na upadající americkou ekonomiku. To se nijak neliší od jakéhokoli jiného způsobu vydírání výpalného.

Pokud se plán podaří zůstane dolar de facto mezinárodní měnou. Ale je to obtížný úkol a rostoucí násilnosti v Iráku naznačují, že výsledek je daleko od jistoty.

Korporátní kolonizátoři

Posvátnou krávou neoliberalismu je „volný obchod“. Jde v podstatě o podvod v rámci public relations, s úmyslem zamaskovat přesun bohatství, pracovních příležitostí a zdrojů jak střední třídy tak veřejného sektoru do rukou korporací a bank. I přes zélótskou propagaci Thomase Friedmana a jemu podobných byla důkladně prozkoumána základní fakta a není o nich sporu. Svobodný obchod představuje smrtící ztrátu pro každého, mimo těch, kteří si to vymysleli; těch nejbohatších a nejmocnějších lidí na planetě. Posloužil jim velmi dobře.

Například: „… od doby, kdy roku 1994 vstoupila v platnost NAFTA, ztratily Spojené státy prostřednictvím obchodního deficitu přes 4 bilióny dolarů ve prospěch zahraničí.“ … „V průběhu 11,5 let vyletělo zahraniční vlastnictví amerických aktiv až do nebe, o neskutečných 400% z 3 biliónů na více než 12 biliónů dolarů…“ … „Zahraničí nyní vlastní 46% amerického státního dluhu, 26% dluhopisů nadnárodních a 13% akcií amerických společností. Nyní je téměř 100% vládou vydávaných půjček financováno ze zahraničí“ … „Zahraniční zájmy rovněž kontrolují většinu amerického domácího průmyslu, jako kinematografii, hudební průmysl, vydavatelství, těžbu a kovovýrobu, výrobu cementu, výrobu motorů, elektráren, gumy a plastů a jsou většinovými vlastníky amerických odvětví farmacie, chemické výroby, průmyslového strojírenství, autoprůmyslu, elektroniky a jejích součástí. … Spojené státy navíc za poslední dekádu přišly o 3 miliony výrobních pracovních míst, reálný růst mezd byl po očištění o inflaci prakticky nulový a osobní zadlužení nebylo nikdy vyšší než dnes.“ (Data jsou z EconomyInCrisis.org Thomase Heffnera).

Od r. 1980 bylo zahraničním korporacím prodáno 13 730 velkých společností. Už nevyrábíme ani to, co potřebujeme k přežití.

Tato fakta čtenáře možná ohromí, ale poukazují jen na to, co je jednoduché a nevyhnutelné. Země je kolonizována korporačními predátory a její hlavní aktiva vyprodávána nejvyšší nabídce. Toto bezostyšné nacpávání pytlů se odehrává přímo před očima americké veřejnosti, která ještě stále tíhne k falešné představě, že „volný obchod“ je všeobecně prospěšný pro všechny. Není, a dnes se blíží doba kdy plně pocítíme dopady, jak se domeček z karet americké ekonomiky bortí pod tíhou ztrát výrobních kapacit a závratné účetní nerovnováhy.

Zahraniční investoři nyní vlastní 46% amerického státního dluhu,, t.j. přes 3 bilióny dolarů. FED se svými vlčími korporačními spojenci plánují prodlužování krvácení amerického bohatství na tak dlouho, jak jen bude možné, aby z rozervaného těla rozpadající se republiky vytěžili i tu nejposlednější kapku krve.

Teď jsme na pokraji. Ceny energií po volbách opět porostou, výroba bude ochabovat a nemovitostní Zeppelin se blíži k drátům vysokého napětí. A aby to bylo ještě horší, topí se americký spotřebitel, druhdy „motor globálního ekonomického růstu“, v moři dluhů.

Není cesty jinam než dolů

Každá součást tohoto ponurého obrazu byla jeho architekty předjímána. To je důvod proč tak narychlo spíchli legislativu potřebnou pro moderní policejní stát. Poté, co letos prošel zákon umožňující prezidentovi zatknout kohokoliv si zamane, bez obvinění, a po zrušení Posse Comitatus (prezident má nyní volnou ruku k nasazení ozbrojených sil proti vlastním občanům na půdě Spojených států) je Bushova vláda tak připravena, jak jen mohla být. Zcela zjevně si myslí, že mohou zvládnout veřejný šok a nenávist pomocí koncentračních táborů a vodních děl. Uvidíme. V každém případě byla nastražena past a jakákoliv distorze hedge fondů nebo trhu derivátů uvrhne ekonomiku do divoké vývrtky, což našeho „rozhodného“ prezidenta přinutí aktivovat plány pro nový světový řád.

Bojové posty a bitevní postavení

V UK Telegraph se nedávno objevil článek Ambrose Evans-Pritcharda, kde se uvádí:

„(Ministr financí) Paulson reaktivoval tajný podpůrný tým s cílem zabránit kolapsu trhu. Soudě podle ´řeči těla´, americké orgány věří, že současný lomozící býčí trh je jako mateřská školka chvíli předtím, než udeří nevyhnutelná bouře … Podpůrný ochranný tým je stínové těleso spolupracující s mocnými na podpoře indexu akciového trhu, měny a úvěrových futures v období krachu. Též známý jako Pracovní skupina pro finanční trhy byl vytvořen Ronaldem Reaganem, aby zabránil opakování podobného krachu Wall Street jako v říjnu 1987“ … „Paulson vytvořil na americkém Ministerstvu financí ´velící středisko´, které bude sledovat globální trhy a sloužit jako operační základna v době příští krize.“ (K členům patří vedení Ministerstva financí, FED a Komise pro cenné papíry.)

Evans-Pritchard dodává: „Pan Paulson tým požádal o prozkoumání systémového rizika představovaného hedge fondy a deriváty a schopnosti vlády reagovat na finanční krizi … Musíme být bdělí a ujistit se, že máme promyšlena všechna možná rizika, a že jsme velmi opatrní. Je v systému dostatek likvidity?“

Nakonec se Evans-Pritchard ptá: „Ví snad pánové Paulson a Cox (SEC) něco, co my nevíme: jestli třeba náhodou některý z hedge fondů není na stejně děravé lodi, jako Amarath Advisors a Vega Management, přikované k zemnímu plynu a dluhopisům? Nebo jestli některý z obchodníků s měnou, který má rekordně krátkou pozici v japonském jenu a švýcarském franku brzy rozpozná úskalí carry trade, hry s vysokými sázkami, kde sázíte proti fundamentálním ukazatelům a s vysokým leverage (pákovým efektem) ve snaze o rychlý zisk. Každý ví, že pokud se dolar dostane do volného pádu, všechno to vyletí komínem.”

Takže co předjímá Paulson?

Gabriel Kolko nabízí stopu v článku na Counter Punch s názvem „Proč je na obzoru globální ekonomická potopa.“

„Celá globální finanční struktura se stává v zásadě nekontrolovatelnou, což její oficiální představitelé nikdy neočekávali. Nestabilita je její charakteristický rys… Světový finanční systém nyní zaplavují krachy, a máme-li věřit institucím a osobnostem, které stály na čele obrany kapitalismu, může to být počátek vážné krize.“

Deregulace a snížená transparence trhu vytvořily škálu relativně neověřených a mimořádně volatilních finančních instrumentů. Po odstranění pravidel hry se sice investoři znalí trhu topili v ziscích, ale přetvořili ekonomické prostředí tak, že nikdo nemůže předpovědět konečný výsledek. Hedge fondy jsou nyní plné dluhových instrumentů s nadměrnou leverage, které slibují pohádkové zisky na rostoucím trhu, ale jistou katastrofu v případě ekonomického poklesu. Nyní, když všechny ukazatele směřují k recesi, poznamenají devastující efekty nového „liberalizovaného“ systému celou globální ekonomiku. Nikdo netuší, co tyto vysoce rizikové hedge fondy, existující jen velmi krátce, čeká, a jimž Američané svěřili bilióny svých těžce nabytých úspor. Jak říká Kolko: „Trh s úvěrovými deriváty v roce 2001 téměř neexistoval, uměřeně rostl do roku 2004, a pak vystřelil do stratosféry v roce 2005, kdy dosáhl 17,3 biliónů dolarů.“ Lze se pak divit, že hlavní hráči ve FED, na Ministerstvu financí a v Komisi pro cenné papíry, jsou tak trochu rozklepaní?

Jakýkoliv šok na trhu by mohl spustit celosystémovou katastrofu. Jen tento týden například Taiwan směřoval ke kolapsu akciového trhu poté, co byla překvapivě obviněna první dáma Wu Šu-čen. I relativně malé příhody jako tato na druhé straně světa vytváří potenciální nákazu, která se v tomto novém světě globalizovaných trhů může rychle rozšířit. Nebezpečí je dokonce větší pokud tyto trhy stojí na vodě.

Hank Paulson byl bezpochyby vybrán za ministra financí jako nejlepší možný „průmyslový insider“, aby dohlížel nad zvětšujícími se americkými účetními nerovnováhami a chatrnými „deregulovanými“ trhy. Jeho prací je zajistit, až přijde čas, aby globální ekonomický systém nadále zůstal pod kontrolou amerických bankovních gigantů, FED a západní elity, a aby zůstala zachována nadvláda dolaru. Ať už se v důsledku tohoto procesu stane s americkou střední vrstvou cokoliv. Ale z tohoto pohledu čelí i Paulson nepřekonatelné výzvě; falšování čísel dosud funguje. „Greenback“ doposud těžil z manipulace s cenami ropy, ale to brzy skončí. Americká ekonomika je pouhý stín toho čím byla kdysi; stavebnictví a výroba jsou v troskách a „růst“ zcela závisí na expanzi dluhu. S upadajícím GDP vysychají zahraniční investice, kapitál utíká na slibnější trhy v Asii a Evropě a americký lid vrávorá do ponurého světa rostoucí nezaměstnanosti, hyperinflace a krize, podobné té z třicátých let.

Nepřekvapuje, že Bushova vláda ještě stále věří, že její plán přeměny nejsilnější světové ekonomiky na korporátní vazalství je rozumnou cestou jak čelit potřebám nového století. Jejich bláhovost je nepopsatelná.

Země nyní čelí krizi typu Černobylu a není tu nic čím bychom to mohli zastavit. Základní bloky silného ekonomického růstu a prosperity nahradila pochybná víra ve vojenská dobrodružství a represivní policejní stát. Výsledky jsou očividné.

Jsme nyní mnohem náchylnější k seismické ekonomické události, než kdykoli předtím od Velké krize. Průmyslníci a penězoměnci uprchli s národním bohatstvím; požrali výrobní sektor, vytvořili enormní bublinu cenných papírů a zaprodali náš klíčový průmysl zahraničním predátorům. Jejich bezmezná hrabivost zanechala zemi balancující na pokraji ruinování. V tutéž dobu zasela Bushova vláda své dračí zuby po celém světě a zanechala Spojeným státům jen velmi málo přátel, kteří nám budou ochotni hodit záchranný kruh, až se loď začne potápět.

Čekají nás těžké časy, jen tentokrát nepůjde o veřejné vývařovny pro chudé, ale o koncentrační tábory.

Článek Bush's Chernobyl Economy; hard times are on the way vyšel na serveru uruknet.info 8.listopadu. Překlad L.J. Článek vychází v 58. čísle časopisu WM magazín. Děkuji WM magazínu za poskytnutí tohoto textu.