Spojené státy versus AIPAC

Jenže postupem času byly některé z těchto organizací ovládnuty sionisty, kteří postavili židovství na roveň loajální podpoře Izraele. Tak se lobbystické skupiny této menšiny dostaly od boje proti předsudkům k boji za prosazování zájmů Izraele. Velká část židovských Američanů se na tom pochopitelně nepodílela a s cíli těchto sionistů nesouhlasila a nesouhlasí. Sionisté na tuto mlčící většinu (skupiny jako Neturei Karta, hnutí jako Peace now atd.) pohlíží jako na falešné Židy, kteří zradili stát Izrael.

Lobbystické skupiny konzistentně pracují na podpoře toho, co považují za zájmy Izraele na celém světě, aniž by chápaly, že jejich politika a činnost nemůžou být v dlouhodobém zájmu Izraele a pro židovské zájmy po celém světě mohou být dokonce kontraproduktivní. Spoléhajíc na sílu peněz a médií se usilovně snaží přimět lidi, aby pohlíželi na svět jejich očima, ale nevšímají si, že extrémní používání těchto nástrojů nakonec vyvolá opačnou reakci.

Když se tyto skupiny úspěšně prodraly chodbičkami moci, staly se příliš sebejistými a arogantními. Co bylo dřív navrhováno, je nyní požadováno. Co bylo zdvořilou žádostí, je nyní rozkazem. Jak dlouho to takhle může jít, než se spustí hrozivá reakce, může každý hádat; ale takto nekontrolovaně rozhodně dlouho ne.

Moc těchto skupin dosáhla takové úrovně, že dnes mohou určovat výsledky voleb (prostřednictvím peněz a médií). Situace je už tak špatná, že většina kandidátů do Kongresu (Demokratů i Republikánů), dokonce i prezidentští kandidáti, musí už před pouhým pomyšlením na zahájení seriózní volební kampaně deklarovat svou naprostou podporu Izraele.

Jednou z těchto proizraelských lobbystických skupin je American Israel Public Affairs Committee (AIPAC) – Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti. Samozřejmě víme, že AIPAC má některé velmi bohaté členy. Tito podporovatelé (oficiální i neoficiální) rovněž kontrolují významnou část médií. Faktory, určujícími výsledek většiny voleb, jsou peníze a média. Takže nepřekvapuje, že se většina politiků a vládních úředníků vždy snaží udržovat s AIPAC a jeho klony extrémně přátelské vztahy.

Jenže věci se vymknuly z rukou. Už nelze určit, kde americká zahraniční politika začíná, izraelská končí, a jestli se americká zahraniční politika vytváří ve Washingtonu nebo v Tel Avivu. Pracují američtí zvolení zastupitelé (vědomě nebo nevědomě) v zájmu Ameriky, nebo Izraele?

„Zatímco byla údajně vyšetřována kvůli svým vazbám na vlivnou proizraelskou lobbystickou organizaci, kalifornská poslankyně Jane Harmanová minulý měsíc pořádala soukromý banket pro skupinu doprovázenou dvěma vrcholnými úředníky Bushovy vlády – ředitelem Národních zpravodajských služeb Johnem Negropontem a ministrem pro vnitřní bezpečnost Michaelem Chertoffem.

Banket se konal 13. září v domě Harmanové, přední Demokratky a členky sněmovního výboru pro zpravodajské služby, a navštívilo ho přes 120 hlavních finančních podporovatelů Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC). Podle jednoho člena AIPAC byla zlatým hřebem večera debata, v níž Harmanová hrála moderátora a Negroponteho s Chertoffem se dotazovala na vývojové trendy na Středním východě, mezinárodní terorizmus a problematiku domácí bezpečnosti.“1

Proč se o to kalifornská poslankyně Jane Harmanová zajímala?

„FBI od poloviny roku 2005 prověřovala tvrzení, že Harmanová, vrcholná Demokratka ze stálého sněmovního výboru pro zpravodajské služby, dala AIPAC výslovné záruky výměnou za skupinovou podporu v její snaze udržet si pozici ve zpravodajském výboru.

Washington Post napsal, že jedním z těchto slibů bylo, že by za pomoc od AIPAC požádala republikánské vládní představitele, aby polevili ve vyšetřování dvou bývalých lobbystů AIPAC, obviněných z porušení zákona o špionáži získáním informací o národní obraně a jejich předáním novinářům a zaměstnancům izraelského velvyslanectví. Zprávy o vyšetřování FBI se poprvé objevily minulý pátek v magazínu Time.“2

Co dělá zpravodajský výbor? Pochopitelně hodnotí zpravodajské služby. A to je právě věc, jenž se dá použít k ospravedlnění válek, jako je ta probíhající v Iráku nebo o které se uvažuje v Iránu.

„Inspektoři vyšetřující iránský jaderný program si včera rozzlobeně stěžovali Bushově vládě a republikánskému kongresmanovi na nedávnou zprávu sněmovního výboru o iránských kapacitách, nazývaje části tohoto dokumentu ,pobuřujícími a podvodnými‘, a předložili důkazy, jimiž hlavní tvrzení této zprávy vyvrátili.

Úředníci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) v dopise prohlásili, že zmíněná zpráva obsahovala některá ,chybná, zavádějící a neopodstatněná tvrzení‘. Tento dopis, podepsaný nejvyšším ředitelem agentury, byl adresován poslanci Peteru Hoekstraovi (Republikán, Michigan), předsedovi sněmovního zpravodajského výboru, který tuto zprávu vydal. Kopie byla předána rovněž Gregory L. Schultemu, americkému velvyslanci u IAEA ve Vídni.“3

Díky těmto skandálům se nám čas od času dostane možnosti letmo zahlédnout sílu AIPAC. Máme tu nejvyšší zvolenou úřednici, slibující oddanost skupině lobbující za Izrael, když UDRŽÍ JEJÍ POZICI VE ZPRAVODAJSKÉM VÝBORU. Co vám to napovídá? Jsou to američtí občané, kteří rozhodují, kdo pracuje na různých pozicích ve vládě, nebo stát Izrael? Dále je tu otázka, proč, zatímco byla vyšetřována, pořádala banket přesně pro tutéž skupinu lidí, pro niž podle obvinění pracovala? A co je důležitější, kdo byli tito finanční podporovatelé AIPAC a co chtěli od ředitele Národních zpravodajských služeb a ministra pro vnitřní bezpečnost? Proč obědvali s člověkem, který je vyšetřován? Co si o tom všem myslíte? Nemohlo to být tak, že debatovali o Iráku II (to jest Iránu)?

Jenže se zdá, že co je naprosto jasné nezasvěcencům, je stále neznámé americkému lidu. Dokonce i když skandál stíhá skandál, věci jdou postaru. Irácká válka si stále bere tisíce životů a lidé už zapomněli, jak to celé začalo. Zapomněli, že to byly přesně tytéž lobbystické skupiny a jejich oblíbení politici (jak Demokraté tak Republikáni), kteří manipulovali s fakty, aby zahájili tuto pustošivou a neoprávněnou válku. Abychom poznali, kdo o těchto událostech věděl o rok dřív než americký lid, musíme se podívat na jednoho usvědčeného lobbystu.

Kdybych byl Američan, chtěl bych po svém prezidentovi, aby vysvětlil, proč lobbysta jako Abramoff věděl o plánech o invazi do Iráku rok předtím, než informoval Kongres. A kdo byl Abramoffovým izraelským přítelem, kterému předával informace, a proč? Podívejte se na následující e-mail (strana 26) od pana Abramoffa jeho izraelskému příteli označenému jako „Octagon1“:

From Abramoff, Jack (Dir-DC-Gov)

Sent: Monday, March 18, 2002 8:31 AM

To: „octogon1”

Subject: RE: Sunday

Včera jsem seděl s Karlem Rovem, Bushovým hlavním poradcem, u basketballové NCAA, a debatovali jsme o Izraeli, když přišel tento e-mail. Ukázal jsem mu to. Vypadá to, že prezident byl velice smutný, že musel ve věci Izraele vystoupit negativně, ale potřebovali kvůli nastávající válce proti Iráku uklidnit Araby. Každopádně se nic neděje. Bush vypadá, že má rád Šarona a Izrael a o Arafatovi si myslí, že není nic jiného než lhář. Myslel jsem si, že bych to měl předat dál.

Octagon 1 je označení přítele Jacka Abramoffa, který je zřejmě nějakým izraelským úředníkem.

Přesně jeden rok poté, co Abramoff poslal e-mail svému izraelskému příteli, prezident Bush informoval americký národ, že po vyčerpání všech diplomatických cest k vyřešení irácké „krize“ nemá jinou volbu než Irák napadnout.

18. března 2003

Vážený pane předsedo: (vážený pane prezidente:)

V souladu s paragrafem 3(b) Oprávnění pro použití vojenské síly proti Iráku z roku 2002 (veřejný zákon 107-243) a podle informací, které mám k dispozici, včetně těch přiložených v dokumentu, jsem se rozhodl, že:

(1) Samotné spoléhání Spojených států na další diplomatické a jiné mírové prostředky nezajistí ani (A) přiměřenou ochranu národní bezpečnosti Spojených států proti trvalé hrozbě představované Irákem, ani (B) pravděpodobně nepovede k prosazení všech relevantních rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN ohledně Iráku; a

(2) jednání podle Ústavy a veřejného zákona 107-243 je v souladu s pokračováním nastolování dalších nezbytných akcí Spojených států a ostatních zemí proti mezinárodním teroristům a teroristickým organizacím, jakož i národům, organizacím nebo osobám, které naplánovaly, schválily, spáchaly nebo podporovaly teroristické útoky z 11. září 2001.

S pozdravem

GEORGE W. BUSH

Tak se mi zdá, že někteří lobbysté věděli o americké zahraniční politice mnohem víc než někteří zvolení představitelé v Kongresu a Senátu. Opět se můžu zcela mýlit. Mohlo to být tak, že finanční podporovatelé AIPAC chtěli debatovat o daňové reformě a jejím dopadu na zaměstnance zpravodajských služeb. Konec konců se o něco kolem zpravodajských služeb jednat muselo, jinak by nepozvali ředitele Národních zpravodajských služeb Johna Negroponteho a ministra pro vnitřní bezpečnost Michaela Chertoffa.

Nebo to mohlo být tak, že AIPAC chtěl s těmito pány mluvit o Jonathanu Pollardovi, usvědčeném izraelském špiónovi a bývalém civilním zpravodajským analytikem námořnictva Spojených států. Ostatně většina izraelských novin nedávno prohlašovala, že pan Pollard by měl být propuštěn a poslán do Izraele.

Případně mohli chtít vědět o postupu zpravodajských agentur ve hledání pravděpodobně vysoce postaveného agenta s krycím jménem „Mega“.

Během 11 let od odsouzení bývalého analytika námořnictva Jonathana Jay Pollarda za prodej dokumentů americké námořní rozvědky Izraeli jak Jeruzalém tak Washington pilně pracovali na zahojení zranění vzniklých tímto špionážním skandálem. Jenže obě země si zjevně vzájemná tajemství kradou dál. Minulý týden Washington Post odhalil, že elektroničtí čmuchalové Národní bezpečnostní agentury, kteří odposlouchávali telefonické rozhovory důstojníka izraelské rozvědky, odkryli mučivé důkazy, že Izrael má možná ještě lépe umístěného krtka, než byl Pollard: vysokého amerického důstojníka s krycím jménem „Mega“, který může předávat americké diplomatické zpravodajské informace.4

Během aféry s Monikou Lewinskou kolovaly přesvědčivé pověsti, že na prezidenta byl vyvíjen nátlak, aby na Mega zapomněl.

Britský investigativní novinář Kevin Dowling vydal článek, publikovaný v různých britských a amerických zpravodajských institucích, v němž tvrdil, že izraelský Mossad odposlouchával bytový telefon Monicy Lewinské a mohl získat materiály využitelné k vydírání Clintonovy vlády, aby zastavila pátrání po široké izraelské špionáži ve Washingtonu.

Dowling informuje o tom, že dobře informované zdroje v Tel Avivu tvrdí, že Mossad má v držení plné přepisy víc než 30 sexuálně explicitních rozhovorů mezi Clintonem a Lewinskou.

Závěr je takový, píše Dowling, a je podporován zdroji ve Spojených státech, že si americká vláda byla od konce roku 1995 vědoma, že Mossad ve Spojených státech provádí rozsáhlou špionážní činnost. Když vydala Obranná vyšetřovací služba (Defense Investigative Service) představitelům obrany varování ohledně izraelského špionážního programu, Anti-Defamation League of B‘nai B’rith vyhlásila nejvyšší mobilizaci a informaci DIS odsoudila jako „antisemitskou“. ADL byla rok předtím předmětem dlouhého vyšetřování kvůli špionáži ze strany FBI a san franciské policie; a byla rovněž hluboce zapletena do špionážní aféry Jonathana Pollarda.

V květnu 1997 Washington Post a ostatní média oznámili, že americká Národní bezpečnostní agentura v průběhu ledna zachytila telefonický rozhovor mezi důstojníkem Mossadu z izraelského velvyslanectví ve Washingtonu a Dannym Yatonem, šéfem Mossadu v Tel Avivu. Agent Mossadu chtěl vědět, jestli se má pokusit získat kopii soukromého dopisu tehdejšího ministra zahraničí Warrena Christophera Jásiru Arafatovi přes vysoce postaveného krtka Mossadu s kódovým označením „Mega“. Šéf Mossadu agentovi řekl, že „Mega“ nemá být za žádných okolností kontaktován, protože to je špičkový izraelský agent infiltrovaný do Clintonova blízkého okruhu. Rozsáhlé kontrašpionážní vyšetřování FBI za účelem odhalení identity vysoce postaveného izraelského krtka v americké vládě bylo spuštěno odposlechy NSA.

Přirozeně nastalo srovnávání s Pollardovou špionážní aférou; hlubším problémem je to, že mnoho pozorovatelů věří, že Pollardův řídící agent (někdy označovaný jako „pan X“ nebo „opatrovník X“) je stále ještě zavrtán hluboko ve vysokoúrovňové pozici v americké vládní agentuře.

Podle zdrojů z Tel Avivu, citovaných Dowlingem, proběhlo neprodleně po objevení odposlechů NSA nouzové setkání vrcholných izraelských zpravodajských úředníků; do Washingtonu byl odeslán tým Mossadu pro elektronický odposlech yalohim, a jedním z jeho cílů byl domácí telefon Monicy Lewinské.

Podle Dowlingových zdrojů získal Mossad odposlechy nejméně 30 hovorů mezi prezidentem a Lewinskou. Tyto nahrávky, podle jeho zdrojů, byly převezeny zpět do Tel Avivu, a pak byly využity k vydírání Clintonovy vlády, aby odvolala pátrání po „Mega“; hrozba zněla, že kdyby nebylo pátrání po „Mega“ zastaveno, Izraelci by začali materiály z těchto nahrávek vypouštět.5

Nebo možná chtěli mluvit o problémech Steve Rosena a Keitha Weissmana z AIPAC.

Bezprostřední problémy kvůli nelegálnímu získávání utajovaných informací, možné špionáži, a zanedbání registrace podle zákona o registraci zahraničních agentů (FARA) jsou dost špatné, ale ještě větším problémem je odhalení pracovních metod AIPAC. FBI má hodnotné důkazy z odposlechů, a tyto informace prosákly k Rosenovi a Weissmanovi od Larryho Franklina, spojovaného s prosazováním války s Iránem (což je dost příhodné téma). Izraelská lobby moc dobře ví, že pokud budou její rozhovory s Capitol Hill díky soudu zveřejněny, bude mnohem méně efektivní. Její síla spočívá na schopnosti podporovat izraelské zájmy (tak jak je ona vidí) mimo pohled veřejnosti – to znamená, že oficiálně neměli s rozhodnutím o irácké válce nic společného, ale každý člověk ve Washingtonu s nějakým stupněm dobré politické informovanosti věděl, že pro zajištění její průchodnosti vyvíjeli „neoficiální“ úsilí. Kdyby většina Američanů znala rozsah tohoto druhu „tichého“ politického mávání rukama a škodlivý dopad, jaký má na americké zájmy, vzniknula by protiváha AIPAC, zvláště teď, kdy jasná většina Američanů věří, že irácká válka byla chybou, a chtějí vědět, kdo je zodpovědný za naše zatažení do ní.6

Nebo finanční podporovatelé AIPAC možná prostě chtěli vědět o všech izraelských agentech, kteří byli zatčeni hned po 11.9.

FBI vyšetřuje zahraniční špionážní síť – americké společnosti popírají spoluzodpovědnost

Bezprostředně po útocích z 11. září FBI údajně narazil na špionážní síť, která pronikla do odposlouchávacího systému americké právní exekutivy. Fox News Channel oznámil, že FBI zadržel téměř 100 izraelských občanů s přímými vazbami k zahraniční armádě, zločincům a zpravodajským službám.

Při dalším doplňování těchto zpráv FBI nepopřel, že k takovým akcím došlo. Nicméně mluvčí FBI Paul Bresson na konkrétní otázky ohledně špionáže neodpověděl.

„Viděli jsme některé díly o tomto tématu, vysílané na Fox News několik týdnů předtím, a našli jsme tam určité nepřesnosti. Protože se jedná o citlivé problémy, nemám to potěšení debatovat o tom, co přesně bylo v jejich zpravodajství správné a co nesprávné,“ řekl Paul Bresson, mluvčí FBI.

„Většina otázek [položených NewsMax.com] není přímo zodpověditelná CALEA [Communications Assistance for Law Enforcement Act]. (Odposlechový zákon; pozn. překl.) Vaše otázky by měly být směřovány spíš na naše oddělení národní bezpečnosti, které, jak ho znám, by se o tom s vámi bohužel nikdy nebavilo,“ uvedl Bresson.

Jsou ve Spojených státech izraelští špioni?

„Nejprve by využili technických chyb, kompromitovali výkon práva a kontrašpionáž a v podstatě vytvořili větev odposlouchávacích aktivit izraelské rozvědky. Kdyby to byla pravda, bylo by to docela působivé,“ poznamenal Brown.

„Použili by své místní technické experty k identifikaci a využití průnikových technologií a společností. Získáním kontroly nad těmito technologiemi a společnostmi by také bývali prokázali obratnost v manipulování s fúzemi a akvizicemi, přijímání zaměstnanců a ve hře na kapitálových trzích.

Kromě toho by veřejné obchodní společnosti i soukromí a institucionální investoři z celého světa finančně zajišťovali izraelské zpravodajské aktivity. To je opět docela působivé, pokud to je pravda, a skutečně hodně těchto modelů, nebo variací těchto modelů, v současnosti využívají zpravodajské služby Číny, Ruska a některých našich evropských spojenců,“ řekl Brown.

„Kdyby oni [zprávy Fox] odhalili izraelské zpravodajské operace, obdiv izraelského důvtipu by byl víc než zakalen úžasem nad naprostou hloupostí a nedbalostí akcí Izraelců,“ dodal Brown.

„Za prvé by tak na mnoha úrovních poškodili svůj vztah se Spojenými státy. Jelikož je tento vztah pro existenci Izraele nezbytný, nebyl by to chytrý tah.

A za druhé, zatímco Izrael, jako marnotratný syn, se nakonec vždy bude spoléhat na americkou ochranu, izraelské high-tech společnosti jsou hlavním cílem pro ruskou zpravodajskou službu a organizovaný zločin,“ řekl Brown.7

Nebo si možná jen chtěli potřást rukou s velkými hochy z vlády. Ať už je to jakkoliv, existuje prostě příliš mnoho důkazů o angažovanosti Izraele (většinou skrz lobbystické skupiny jako AIPAC) v tom, co se v USA děje. Tak vzniká v demokracii obrovský problém; lidé očekávají, že jejich představitelé budou pracovat pro jejich zájmy, a ne pro zájmy zahraniční moci. Spojené státy se prostě nemohou stát vymahačskou rukou státu Izrael. To je příliš drahé pro Spojené státy a příliš nebezpečné pro svět. Některé důsledky vidíme v Iráku a když nebudeme opatrní, můžeme je znovu vidět v Iránu. Kdo bude další na řadě: Sýrie, Egypt nebo Súdán? Která další země je na seznamu hrozeb pro stát Izrael? Měly by Spojené státy systematicky zahajovat jednu válku za druhou, aby se Izrael cítil bezpečnější? A co bezpečnost Ameriky? Měly by USA zahájit válku s 52 islámskými zeměmi, jednu po druhé, jen proto, aby Izrael zůstal regionální supervelmocí? Je americký národ ochoten zaplatit tu cenu? Zůstane mlčící většina (Židů) pasivní a dovolí menšinové skupině sionistů, aby ji také zničili? Toto jsou otázky, na které může odpovědět jen americký lid (Židé i nežidé).

Článek US vs. AIPAC byl uveřejněn 2. listopadu na serveru dissidentvoice.org. Překlad provedl Erik Sedláček - děkuji.