Co se stalo v roce 1969?

1. Tak především, uvnitř magazínu je výsledek ankety. Bez ohledu na jejich absurdnost nebo urážlivost média vždy používala ankety k podpoře, zmatení anebo znecitlivění veřejnosti. Realita je taková, že váš názor nikdy nic nezmění a hlasování je jen propagandistický nástroj, nic jiného.

2. Hlavní titulek zní „KOLIZNÍ KURS STŘEDNÍCH ŠKOL“. To zní, jako když proti sobě jedou dva vlaky a všechno, co můžeme dělat, je stát a dívat se, jak do sebe narazí. Je tam několik odstavců, jež nechávají na čtenáři, aby určil, zda jsou předmětem kolize lidé na obrázcích, lidé, kteří jsou prezentováni označením vedle obrázků, politické problémy za otázkami roztroušenými na stránce, nebo něco jiného, co není na obálce zmíněno vůbec.

To, co ve skutečnosti kolidovalo, byly zájmy bílého amerického lidu, který tehdy představoval víc než 90% americké populace, a zájmy těch, kdo vlastní média. Tato kolize se ukázala jako srážka VW brouk s 18-letým cyklistou. Americký školní systém byl zničen a už neprodukuje dost vzdělaných absolventů ani k obsazení high-tech pracovních pozicí na našem rychle se zmenšujícím high-tech pracovním trhu. Nejlepší školní systém na světě byl zničen a americký lid trpí důsledky.

3. Dále vidíme tři obrázky. Je tu jeden bílý teenager, běloch ve středním věku a jeden černoch. Jsou označeni RODIČ, STUDENT a UČITELSKÝ SBOR. Podívejte se, co bylo s těmi obrázky uděláno. Obrázek mladíka je na stránce umístěn na dominantní pozici. Je ve středu stránky a nad ostatními obrázky. Bílý rodič je na menším obrázku než zbývající dva, je na nižší pozici než student a v takové perspektivě, aby vypadal, že se odvrací. Všimněte si řeči těla každého z nich. Mladík je sebevědomý; ukazujícím prstem zdůrazňuje svůj názor, o jehož správnosti je přesvědčen. Mluví, neposlouchá, a právě teď chce převzít vedení. Rodič je naprosto zmatený. Ztraceně se rozhlíží, jako by vůbec nevěděl, co se děje, nebo co by měl dělat. Působí bázlivě, zpátečnicky, neschopen si dát cokoliv dohromady. Ve skutečnosti je mimo obraz, protože se bojí jednat. Na posledním obrázku je učitel. Je to černoch sedící s přesvědčivým klidem mudrce v horách. Tento obrázek naznačuje, že pokud obrátíme naše školství k tomuto inteligentnímu a bezchybnému mudrci, všechno bude skvělé.

4. Tyto tři obrázky jsou propaganda, nic jiného. Vládci médií prosazovali tutéž agitaci všude: v nočních televizních zprávách, v televizní zábavě a ve všech tiskovinách, jež tehdy existovaly. Hnutí se dalo do pohybu. Kde mělo počátek? Z čeho čerpalo? Proč byly problémy vytahovány právě tehdy? Správnou odpovědí na všechny tyto otázky a na mnoho dalších je agenda majitelů médií. Toto hnutí směřovalo ke zničení největšího národa na Zemi – a soudě podle současného stavu nemohlo být efektivnější.

Děti (tehdejší první televizní generace; pozn. vydavatele) byly povýšeny do pozice vládců, zatímco starší členové společnosti byli politicky vykázáni na smetiště. Média byla najednou úplně zahlcena tím, co říkají děti a vysmívala se tomu, co říkají rodiče. Kde se nachází životní rezervoár každé kultury ve společnosti? Je ve starších členech společnosti. Pokud chcete zničit kulturu, musíte se zbavit starších lidí jako vzoru. Jediný způsob, jak může kultura existovat, je její předávání ze strany starších mladším. Jak můžeme vidět na zmíněných obrázcích, tento proces byl úmyslně narušen. Děti si jsou jisté a staří lidé zmatení. Poslouchejme děti!

Zásadní věcí je, že zatímco si všichni mladiství myslí, že „všechno vědí“, než získají skutečné odpovědi na životní otázky, musí urazit dlouhou cestu. V této době potřebují vést staršími členy společnosti. Poslední věc, kterou potřebují, je, aby byli tohoto vedení zbaveni a zodpovědnost za vedení jejich školních zařízení jim byla svěřena právě v době, kdy od těchto institucí očekávají poučení. Rodiče, kteří tvoří páteř vývoje další generace občanů, jsou takovým procesem vyřazeni, a škola je organizačně zničena. Škola ovládaná bandou adolescentů není o nic lepší než blázinec řízený pacienty.

Jako by propagandy nebylo už tak dost, vydavatelé LIFE přidali i třetí manipulaci ve formě černocha coby zástupce „učitelského sboru“. Ve většině škol, které tehdy děti čtenářů tohoto magazínu navštěvovaly, nebyli žádní černí učitelé a rozhodně žádní černí ředitelé – což tento obrázek, soudě podle jeho pózy, naznačuje. Toto není obrázek typického člena učitelského sboru, ale snaha o propagaci představy, že by to tak mělo být. Nedebatuje se o tom, jen se to tvrdí.

6. Dále jsou na obálce čtyři otázky. Vedle obrázku studenta je otázka: Nakolik by studenti měli rozhodovat o politice? Ta otázka nezní, jestli by měli studenti rozhodovat o politice, ale nakolik. Je dáno, že studenti by měli kontrolovat své školy; debatuje se pouze o tom, do jaké míry by tomu tak mělo být.

Existuje starý příběh o muži, který se zeptá ženy, jestli by se s ním vyspala za milion dolarů. Ta mu odpoví, že ano. Pak se jí zeptá, jestli by se s ním vyspala za dolar. Ona mu uraženě odpoví: „Kdo si myslíte, že jsem?“ A on na to: „To už jsme si určili – teď se bavíme o ceně.“ Média určila, že by studenti měli řídit dění ve škole; teď už se jen předstíralo, že se debatuje o stupni té kontroly.

7. Další otázka je umístěna nad obrázkem rodiče. Ještě jednou by mělo být poznamenáno, že rodič je vizuálně umístěn na nižší a méně důležitou pozici. Nejen že je menší a níž než student, ale je i pod otázkou, zatímco student je nad všemi, kromě největšího a nejvýše postaveného titulku na stránce. Rodič je rovněž umístěn doprava, mimo centrum, a vypadá, jako že se začíná otáčet, ne jako obrázek „učitele“.

Otázka zní: Co starší lidé chápou nejméně? V případě, že vám pozice obrázku nestačila k pochopení, že bílí rodiče byli z politické scény vyřazeni, tato otázka vám ukáže, kam věci směřují. Otázka nezní, co rodiče znají, nebo co chtějí, ale soustředí se na jejich nevědomost. Jak ukázala pozdější historie, co bílí rodiče ze 60. let nejméně chápali bylo to, že byli vmanipulováni do situace, kdy se vzdali své země, svého dědictví, budoucnosti svých dětí a nakonec samotné existence své rasy tím, že dovolili vládcům médií podkopat naši vládu a náš způsob života.

Tato bezostyšná otázka byla v tehdejší době s mnoha podobnými otázkami opakována donekonečna. S bílými rodiči bylo zacházeno jako s překážejícími idioty, zatímco se studenty bylo zacházeno jako s génii. Důvod, proč chtěla média provést tuto „úpravu“ naší společnosti, je prostý. Zatímco se lživě mluvilo o jejich „svobodě“, děti byly ve skutečnosti téměř pod úplnou kontrolou médií. Nevzdělané a přesycené otupující televizí byly většinou neschopné pochopit význam své historie, kultury nebo zděděného způsobu života. Zajímaly se jen o Beatles, Stones a Doors – kteří produkovali taková poselství, jaká média chtěla. Zatímco děti byly svými rockovými hrdiny programovány k milování „sexu, drog a rock and rollu“, média prováděla propagandistické tahy jako ten s obálkou časopisu LIFE, jež předávaly kontrolu nad životy dětí z legitimních rukou rodičů do rukou mediálních vládců.

Rodiče byli najednou vnímáni jako „nejistí sami sebou“. Všechny jejich hodnoty a společenské předpoklady byly pod těžkým útokem. Sebedůvěru, jakou představovali jejich vlastní rodiče, už média netolerovala. Pokud se někdo spoléhal na svou víru, byl „buran“, „bigotní“, „Archie Bunker“ a pohlíželo se na něj jako na nevzdělaného prosťáčka. Schopnost zachovávat bílou společnost, jenž byla předávána rodiči, mediální propagandistický program úplně ochromil. Dokonce i rodiče, kteří věděli, že se s naší společností děje něco moc špatného, začali pod palbou mediální propagandistické mašinérie o svých myšlenkách a víře pochybovat.

8. Vedle černého „učitele“ byla otázka: „Poškodilo by víc černochů vaší školu?“ Dnes by tato otázka na titulní straně časopisu způsobila vlnu odporu, volání po bojkotu časopisu a požadavky na vyhození redaktora. Pro všímavé však tato otázka výmluvně odpovídá na to, proč byly naše školy nejlepší na světě, než je multikulturalisté zničili: všechny byly bělošské. V roce 1969 mnoho amerických škol teprve začínalo přijímat černochy. Rodiče tím byli znepokojeni, ale jejich anti-integrační postoj média neustále podkopávala, a tak si nebyli jistí, jestli černoši v jejich školách budou skutečně takovou pohromou, jaké se obávali. Jak se ukázalo, jejich obavy byly plně opodstatněné, což demonstrují ruiny, které z našeho kdysi světově nejlepšího školního systému zbyly.

Umisťováním černochů do bělošských škol se rasové problémy prudce zvýšily, protože jejich větší počet tyto problémy samozřejmě jen zjitřoval. Ptát se bylo absurdní. Bylo dáno, že odpověď zní „ano“. Ale tato otázka byla pokládána, zvlášť když stála vedle moudře vypadajícího černého „člena učitelského sboru“, takže by bílí rodiče jejím zpochybňováním zpochybňovali své vlastní vědomosti. Smyslem bylo, stejně jako u předchozí otázky, vnutit nejistotu lidem, kteří udržovali americkou kulturu a oprávněně se nazývali dědici budoucnosti národa.

Demonstrovat, že zvyšování rasové rozmanitosti v jakékoliv organizaci nebo skupině vytvoří rasové problémy a spory je stejně snadné jako demonstrovat, že zemská přitažlivost přitahuje věci na zemském povrchu směrem ke středu Země. Není třeba o tom debatovat nebo hluboce uvažovat. Vše, co musíte udělat, je podívat se na reálný život a všechno se stává křišťálově jasným. Tam, kde je jediná rasa, neexistuje žádný „rasismus“. Kde je více ras, tam je „rasismus“ a rasové napětí. Ve školním systému rasové napětí přirozeně poškozuje vzdělávací proces. Proto přidání více černochů na bělošskou školu tuto školu neodmyslitelně poškodí.

9. Poslední otázka na obálce zní: Kolik nesouhlasných názorů by měly školy povolit? Opět je tu taktika, že oni určí pravidla k nějakému požadovanému výchozímu bodu – a pak nám „dovolí“ diskutovat o tom, kam až za tento bod bychom měli jít. Tato taktika byla během celé antiamerické revoluce v 60. a 70. letech využívána médii velmi efektivně. Samozřejmě dnes neuslyšíte příliš debat o tom, kolik nesouhlasu s politickou nekorektností by mělo být dovoleno, že? Ohledně politicky korektních dogmat ras nebo feminismu není dovolen žádný nesouhlas. Přijmete jejich názor a budete držet hubu. Je důležité pamatovat na to, že tento netolerantní a přísný pohled pochází od týchž lidí, kteří v roce 1969 tak hlasitě volali po právu nesouhlasu studentů. Jejich pokrytectví je pro ně nejcharakterističtější.

Tito zrádci a rozvratníci, kteří útočí na náš způsob života, se nikdy nestarali o to, aby studenti dostali víc moci, nebo o jejich právo nesouhlasit. Tyto myšlenky pro ně byly naprosto bezvýznamné. Vše, o co se starali, bylo svržení bílé americké společnosti. Tečka. Vše, co bylo provedeno rukama mediálních vládců od 60. let – a co pokračuje do dnešního dne – bylo uděláno pro zničení bílé Ameriky. Přemýšlejte o tom. K čemu jinému došlo?

Naše školy jsou zničené: dokonce i média připouští, že naše SAT skóre (testy používané v USA k ověření studijních předpokladů u uchazečů o studium na vysoké škole; pozn. překl.) od začátku integrace státních škol upadá. Náš průmysl byl ve velkém vyexpedován do barevných zemí: v Americe už nevyrábíme televize, stereo soupravy nebo spoustu jiných high-tech odvětví, a s téměř všemi důležitými výrobními podniky, na které si můžete vzpomenout, odešel i náš kdysi dominantní automobilový průmysl. Nejhorší ze všeho je, že naše bílá společnost rychle mizí: bílí lidé neustále utíkají před černou a hnědou invazí ve svých čtvrtích.

Když jsem se narodil v Kalifornii, byl tento stát z 90% bělošský. Dnes jsou tam běloši menšinou. To je to, co udělala propaganda mediálních vládců s Kalifornií, a co bude – nejpozději – do roku 2050 provedeno s celou zemí, pokud budou současné trendy pokračovat.

Pokud si myslíte, že se to stalo, protože to je „přirozený běh událostí“, musíte se podívat na historické dokumenty, jako je tenhle obal magazínu LIFE, abyste pochopili, že to bylo od začátku naplánované.

Je jasné, že se vydavatelé magazínu LIFE nesnažili o informování, ale o manipulaci. Z dnešní perspektivy je to snadno viditelné. A jakmile to jednou pochopíte, stává se pro vás snadno viditelným, že totéž dělají i dnes. Vaše společnost je ničena těmi, kdo ovládají média, a to musí skončit!

Článek What Happened in 1969? vyšel počátkem roku na jednom z těch serverů, kterým se slušný člověk spíše vyhýbá, na nationalvanguard.org. Ať už máte na to názor jakýkoliv, je pravdou, že v dobách, jako je tato, občas tyto servery poskytnou syrově pravdivý pohled. Překlad provedl Erik Sedláček - děkuji.