Plán na stažení americké armády konečně odhalen

1.Následkem vyčerpání amerických strategických rezerv a nedostatku iráckých vojáků byly americké síly staženy z provincie k „operacím proti povstalcům“ do Bagdádu a jižních částí Iráku, čímž provincie opět padla do rukou iráckého odboje.

2.V současné době jsou americké síly schopny povstalce zadržovat, ne však je porazit. 30 000 amerických vojáků by v podstatě mělo provádět výcvik iráckých sil, ale k pokroku v tomto ohledu prakticky nedochází

3.Situace v provincii znamená politickou smrt: dokud tu lidé podporují odboj, nemohou americké sunnitské loutky v Bagdádu získat podporu šíitské loutkové vlády.

Podle plukovníka Devlina se politická a vojenská situace v Anbáru bude zhoršovat, nebude-li sem vysláno podstatně víc amerických vojáků. Podle Zilmera navíc vývoj na politické a ekonomické frontě nahrává odboji.

Problémem je, že Američané nemají vojáky: pokud jsou např. např. vojáci v Anbáru určeni k výcviku loutkové armády, nejsou už schopni udržet kontrolu nad provincií samotnou. A přesně to se nyní stalo, námořní pěchota byla poražena a donucena se stáhnout.

Aby bylo možno instalovat nově vycvičené jednotky loutkové armády, musí se provincie dostat znovu pod americkou kontrolu, což vyžaduje obnovení útoků námořní pěchoty proti několika cílům (např. Fallúdža a Ramádí) a získání kontroly nad nimi.

Situace je tak zlá, že Bush byl nucen jednat s generálem Caseym. Co se toho týče, Tony Snow byl informován, že „pokud prezident dostane od polních velitelů radu poslat do provincie Anbár víc vojáků, dostanou je“.

Generál Casey tedy dostane pokyn, zda znovu na Anbár zaútočit nebo ne. Lze právem soudit, že rozhovor mezi Bushem a Caseym bude jedním z nejzásadnějších amerických rozhodnutí v rámci celé války v Iráku.

Co by teď měli američtí generálové v Iráku dělat?

Joseph L. Galloway uvádí ve svém posledním článku odpovědi desítky nejvyšších generálů americké armády a námořní pěchoty na otázku: „Co bychom teď měli v Iráku dělat?“

Mezi dotázanými zavládla zásadní shoda, že opakování „fallúdžského kurzu“ by vedlo k nové vietnamské válce, vojenským kampaním bez celkového cíle a tím k frustraci, problémům a plýtvání penězi a krví. V souladu s tím jen pár generálů doporučovalo vyslání (podstatně) více vojáků do Iráku.

Americká strategie a taktika v Iráku neuspěla a k zajištění amerických zájmů (ropa, kontrola infrastruktury) je zoufale třeba nové strategie.

Americké strategické rezervy vyčerpala válka v Iráku a Afghánistánu, Spojené státy ztratily svobodu manévrování a nemá-li dojít ke katastrofě, která by ochromila jejich pozici na Blízkém východě, musí dojít ke změně.

Plán amerických vojenských odborníků

Podle generála Van Ripera postrádají Spojené státy globální bojovou strategii v globální válce proti globálnímu islámskému povstání. Neboli: pro nedostatek vojáků není v tomto okamžiku možná rozsáhlejší válka na Blízkém východě (proti Íránu, Sýrii a/nebo Libanonu).

Místo toho by USA měly „upevnit“ a zabezpečit svůj současný zisk, Irák, za pomoci strategie, sestávající z několika faktorů:

§1. Zahájit propagační kampaň „diskuze o stažení (harmonogramu)“ a tím získat čas k nadechnutí jak na mezinárodním poli, tak v Iráku. Takovou kampaň už provádí Jack Murtha a demokraté, kteří jeho názor podporují.

§2. Setrvat na „kurzu občanské války“: Spojené státy by měly pokračovat ve svých akcích na podporu „boje s povstalci“ (čti: „občanské války“), kdy jsou místo nákladnějších razií a ničivých operací vojáků proti odboji posíláni loutkoví vojáci. Když je pak odboj vylákán ven, Američané na něj zaútočí.

§3. Posílení místní „ekonomiky“: více peněz investovat do iráckých „podnikatelů“, ti jsou schopni koupit víc žoldáků a zbraní a vytvořit z nich ozbrojené gangy. Peníze se investují do „rekonstrukce“ (čti: do amerických sil a loutkové armády).

§4. Posílení loutkových „bezpečnostních“ sil (irácké armády a policie). Více vycvičených Iráčanů na bojišti, větší podpora občanské války v provincii Anbár. Nejlepším vojenským řešením nyní je postavit schopnou iráckou armádu, která zajištění bezpečnosti převezme.

§5. Zahájit propagační kampaň „ne trvalé základny“: USA by měly oznámit, že v Iráku nechtějí trvalé, dlouhodobé základny; že tam neplánují zůstat trvale.

§6. USA musí s Íránem, Sýrií a státy obklopujícími Irák „otevřeně“ a „poctivě“ jednat o řešení války v Iráku. Pozvání iráckého odboje (nazývaného v souvislostech jako je tato „al-Qá‘ida“) nelze očekávat.

§7. Jednání a vyřešení situace Izraele vůči Palestině a Libanonu.

§8. Zapojit OSN a mezinárodní veřejnost znovu v Iráku, pověřit USA potřebnou vnější ochranou Iráku (zvláště proti Íránu).

„Spojitost“ s demokraty (Murtha)

Americká armáda už nevěří, že současné vojenské a civilní vedení Pentagonu je schopné navrhnout efektivní plán (pro Irák). V souladu s tím je její vzkaz jasný: vyhodit Rumsfelda, probrat ostatní lidi a seriózně plánovat. V tom všem se shoduje s demokraty vedenými Jackem Murthou.

Američtí generálové mají v plánu „odříznout“ Irák od ostatního světa „legitimní“ frontou OSN a v následujících letech likvidovat odboj. USA musí k ovládnutí země směřovat pod pláštíkem podpory OSN a „míru“. Politická podpora tohoto plánu přichází od Murthových demokratů.

Veřejně jak velení americké námořní pěchoty v Anbáru, tak penzionovaní generálové mluví pro jednu a tutéž věc: ekonomický a politický plán pro Irák. Americká armáda, evidentně znovu sjednocena, je v tom navíc podporována demokraty kolem Murthy.

Problémy plánu

S plánem je spojeno několik obtíží. První definoval plk. Wilkerson: „Tohle všechno vyžaduje soustředěnost části vedení této země, jakož i mimořádnou diplomatickou zručnost, a proto se to pravděpodobně nepovede. Bushovci (Bushites) jsou tak hrozně neohrabaní.“

Poměrně vážnějším problémem je, že „Murthův plán“ není odmítán pouze pro „nekompetentnost“, ale proto, že uvnitř USA existuje větší sektářská roztržka, která dělí politiky na tábor „prožidovský“ a „protižidovský“: kdyby byl Murthův plán přijat, byl by Izrael nucen ustoupit od Palestiny, Libanonu, Sýrie a všech ostatních zemí na Blízkém východě. V tom případě by Irák nahradil Izrael jakožto budoucí hlavní základna americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě.

Takový posun by byl těžko přijatelný pro „ultraizraleskou“ část americké administrativy (Bush, neokonzervativci, AIPAC,…), která naopak chce „pomáhat Izraeli“ (tj. útočit na Sýrii, Libanon a/nebo Írán).

Pro silné sionistické křídlo nepohodlná americká politika vůči Izraeli se vážně odrazila zvláště v Libanonu. Proti původnímu záměru roznítila izraelská válka v Libanonu celý šíitský svět. Zahájením války proti Libanonu, Sýrii nebo Íránu se válka změní ve válku USA a Izraele proti sunnitům a šíitům, jakou už současné americké ozbrojené síly na Blízkém východě prohrávají.

Nepohodlná je pro americké generály, z nichž žádný nechová naději, že administrativa změní kurs, který, jak se všichni obávají, povede Ameriku ke katastrofě.

Únik informací o možnosti stahování

Přes sektářské rozpory je „Murthův plán“ solidní a mohl by působit. Je založen na postupném stažení amerických sil (v souvislosti s rostoucími počty loutkové armády) a jejich přemístění jako strategické rezervy a výcvikového týmu pro budoucí války na Blízkém východě (zvláště proti Íránu v příští dekádě).

Plukovník americké armády Wilkerson postuloval základní fakt často spekulovaného harmonogramu amerického stažení ve zmíněném článku Josepha Gallowaye:

„Beduíni … musí pochopit, že Spojené státy neodejdou, dokud situace (v Iráku) nebude stabilní.“

Neboli: Americké ozbrojené síly v Iráku plánují stažení, až bude Irák pod americkou kontrolou prostřednictvím loutkové armády a loutkové vlády. Americká armáda se stáhne, až se z Iráčanů stanou otroci lokajů Spojených států.

Irácký odboj má lepší motivaci a vysokou morální úroveň, nejen v Iráku, ale v očích celého světa. Odboj bojuje proti otroctví, proti okupačním silám a jejich slouhům.

Je to protivník, na jakého USA narazily ve Vietnamu. To je skutečná příčina americké porážky jak ve Vietnamu, tak nyní v Iráku. Siokonzervativci v americké administrativě vyrobili zprávu o Vietnamu, podle níž byla za porážku odpovědná armáda založená na branné povinnosti. Touto cestou se Rumsfeld dostal v Pentagonu na první místo: armáda odvedenců byla nahrazena „dobrovolnickou“ – a americké ozbrojené síly potkala stejná porážka. Situace Američanů v Iráku je ztracená.

Pravda o porážce Spojených států ve Vietnamu a nyní v Iráku tkví v samé povaze obránců. Irácký odboj bojuje za Svobodu. Je to osvobozenecká armáda.

Zdroje

Článek The US Military Reports of the Situation in Al-Anbar vyšel na serveru iraqwar.mirror=world.ru 14. září. Překlad Eva Cironisová - děkuji.

Zpráva je souhrnem následujících článků:

• Prohlášení generálmajora Richarda Zilmera o stavu provincie Anbár
• Zilmer: USA „utužují“ irácké povstání
• Vyšší vojenský důstojník bagatelizuje zprávu o zhoršující se situaci v provincii Anbár
• Armádní představitelé trvají na tom, že v Iráku je zoufale potřeba nová strategie
• K hlavnímu článku: http://theunitedstatesofmonsters.blogspot.com/2006/09/iraq-us-marines-new-iraq-strategy-is.html