Jak přizpůsobit nepřizpůsobivé spoluobčany?

Právě obce se z 50 % podílí na vzniku vyloučených lokalit tím, že Romy vystěhovávají z lukrativních bytů ve městě na okraj. Z analýzy také vyplynulo, že 95 % obcí situaci vůbec neřeší. Rada navrhla také opatření v oblasti zaměstnanosti. Tam by podle Rady vlády měla být zavedena povinnost firmy, kde je více než 25 lidí, zaměstnat dlouhodobě nezaměstnaného Roma. Stejnou povinnost by měly mít také firmy, které čerpají investiční pobídky. Šílená myšlenka! Úvaha z internetové diskuze: Pokud ho zaměstnám, přestane být dlouhodobě nezaměstnaný a já ho za první áčko klidně vyhodím. A má na rok pokoj, než se zase stane dlouhodobě nezaměstnaným. Takhle si to vláda určitě představuje.

Stejnou zhůvěřilostí je požadavek, aby se "domovské" obce postaraly o své občany! Vždyť se tak už děje: obce svým občanům vyplácejí spousty sociálních podpor. Pokud se někde pokusili vytvořit pro dlouhodobě nezaměstnané a nepřizpůsobivé občany nějaká pracovní místa v údržbě, úklidu veřejných prostranství a podobně, rychle tato akce skončila naprostým nezájmem těch, kterým měla pomoci. Rada si patrně představuje, že se v každé obci vybuduje rekreační zařízení s plnou penzí pro občany, kterým se nechce pracovat, kde budou školeni drahými firmami o tom, jaké je to krásné mít pravidelný příjem za poctivou práci. Budou se zde učit číst a počítat a získávat různé kvalifikace, které nikdy nevyužijí.

S problémem, co s občany, kterým se nechce za žádných okolností pravidelně pracovat, se potýkají všechny rozvinuté státy na světě. Státy podle našich měřítek zaostalé s primitivním nebo žádným sociálním systémem tento problém prostě neřeší. Je samozřejmě jisté, že pokud se tito nepřizpůsobiví občané nedostanou k penězům legální cestou, začnou si opatřovat prostředky nelegálně krádežemi. Pokud je policie schopná a dělá svoji práci, skončí zákonitě ve vězení. To ovšem znamená mnohem větší ekonomickou ztrátu, protože náklady na "ubytování" jednoho vězně jsou u nás kolem 650-700 korun denně! O práci vězňů s výrazným ekonomickým výsledkem můžeme nechat si jen zdát. Jak tenhle problém řeší například v USA? Existuje tam velice rozsáhlý a rozvinutý vězeňský průmysl. Věznice dodávají pracovní síly soukromým firmám a tak pracují zejména na údržbě silnic třetí a horších tříd a v zemědělství, ale i v průmyslu. Značná část těchto "zaměstnanců" z takových táborů prakticky nevyjde ven. Pokud jim skončí výkon trestu, vrátí se ke starému způsobu života a kradou či loupí i se zbraní v ruce. Po dopadení putují zpět na nucené práce.

Takový systém si ale v naší přehumanizované Evropě nedovedeme představit. Ochrana lidských práv a svobod je nám nadevše a vede to až k absurdní situaci, kdy se u nás může právoplatně odsouzený a vězněný občan stát poslancem nebo senátorem! Kdokoliv se proti ochranářské politice spodiny společnosti postaví, je okamžitě označen za rasistu a xenofoba. Jsme proto v neřešitelné situaci a nikdy se z ní nevyhrabeme. A žádná vládní Rada pro záležitosti romské komunity z ní nemůže najít takovou cestu, která by byla přijatelná pro "přizpůsobivé" občany. Jakékoliv zásadní řešení, které například padlo i z Bruselu (poslat romské děti do internátních škol), vyvolá jen nepříčetný řev, neprojde a všchno zase jen skončí u prázdných řečí.

Článek Jak přizpůsobit nepřizpůsobivé spoluobčany? vyšel 13.9. na webových stránkách ahasweb.cz, odkud jej přebírám.