Osvobození Ameriky od Izraele

Americká proizraelská lobby je mocná a hrozivá, ale jakýkoli odhodlaný prezident – dokonce v dnešní době prezident Bush – by mohl ovládnout a získat podporu pro zastavení pomoci převážné části veřejnosti, pokud by předložil americkému lidu tato fakta:

Jak současná izraelská vláda, tak její předchůdci jsou striktně odhodláni připojit West Bank – biblické území Judea a Sumaria – aby se Izrael stal Větším Izraelem. Ultra-ortodoxní Židé, kteří si udržují mocnou roli v izraelské politice, věří, že židovský spasitel nepřijde, dokud nebude Větší Izrael realitou. Ačkoli jsou v Izraeli minoritou, jsou zaujatí, agresivní a vlivní. Kvůli hlubokému náboženskému přesvědčení jsou odhodláni zabránit Palestincům získat státní suverenitu na jakékoli části West Bank.

Ke svým násilným útokům na Palestince Izrael využívá záminku vymýcení terorismu, ale jeho vojenské síly jsou spíše zaměstnány již citovanou postupující teritoriální expanzí. Pod maskou anti-terorismu zacházejí izraelské vojenské síly s Palestinci hůř jak s dobytkem. Stovky jsou bez náležitého procesu dlouhodobě zadržováni a většina je mučena. Někteří jsou popraveni. Domovy, zahrady a obchodní centra jsou zničeny. Veškerá města jsou zatížena občasným zákazem vycházení, některé izolace trvají týdny. Zranění nebo nemocní Palestinci, kteří potřebují nouzovou lékařskou péči, jsou stále hodiny nebo více drženi na checkpointech. Mnoho dětí je podvyživených. West Bank a Gaza se staly obrovskými koncentračními tábory. Nic z toho by se nepřihodilo bez americké podpory. Možná se izraelští veřejní činitelé domnívají, že se život většiny Palestinců stane tak nesnesitelný, že nakonec opustí své rodné domovy.

Jednou celosvětově milovaná americká vláda začne sama sebe ve většině zemí hanobit protože poskytuje bezvýhradnou podporu porušování rezolucí OSN, mezinárodního práva a zásad všech hlavních náboženských směrů.

Jak se mohl americký lid dostat do tohoto „srabu“?

9/11 mělo svůj stěžejní původ před 35 lety, když americká izraelská lobby započala svůj nenarušitelný úspěch v potlačení debat o významné americké roli v arabsko-izraelském konfliktu a účinně veřejně zamlčela povědomí o faktu, že americká vláda poskytuje masivní nekritizovatelnou podporu Izraele.

Po všechny ty roky díky dusivému vlivu americké izraelské lobby otevřená diskuze o arabsko-izraelském konfliktu neexistovala. Mám tyto vědomosti z první ruky, neboť jsem byl v parlamentu členem výboru pro zahraniční záležitosti v červnu roku 1967, když izraelská armáda převzala kontrolu nad Golandskými výšinami, částí Sýrie, stejně jako nad palestinským West Bank a Gazou. Zůstal jsem členem po dalších 16 let a dodnes udržuji blízký kontakt s kongresem.

Po 35 let nebylo vysloveno ani slovo v této komisi nebo ani v jedné z komor kongresu, které by si zasloužilo být nazváno debatou o politice Středního východu. Po 20 let nebyl navrhnut žádný omezující nebo limitující návrh pomoci Izraeli a žádný z těch pár navržených v minulých letech se nesetkal s úspěchem. Na půdě Kapitolu je kritika Izraele, dokonce i v během soukromé konverzace zakázána a je pokládána jako naprostý projev ne-vlastenectví nebo dokonce antisemitismu. Přetrvávající absence svobody projevu byla zabezpečena, když těch pár lidí, kteří se ozvali – senátoři Adlai Stevenson a Charles Percy a poslanci Paul „Pete“ McCloskey, Cynthia McKinney, Earl Hilliard a já – bylo poraženo ve volbách kandidáty financovanými izraelskými silami.

Výsledkem legislativy týkající se Středního východu byla rok od roku těžká zaujatost ve prospěch Izraele a proti Palestincům a dalším Arabům. Domácí volební obvody pletoucí veřejnost reportážemi ve zprávách stejně nakloněnými izraelské přízni, udržují převážně nevědomí o tom, že se Kongres chová jako by byl podvýborem izraelského parlamentu.

Nicméně zaujatost k Americe je široce zaznamenávána, tam kde média upřímně zabezpečují izraelské zisky a obecně strhají americkou spoluúčast na zločinech a samolibost. Když prezident Bush vítal izraelského premiéra Ariela Sharona, někdy nazývaného Řezník Bejrútu, „můj drahý přítel“ a „muž míru“ za izraelskými vojenskými silami, který využitím darovaných amerických zbraní, dokončil minulé jaro jejich devastaci West Bank, a celosvětově šířící hněv proti americké politice, který dosáhl bodu varu.

Ten hněv nepřekvapí nikoho, kdo čte zahraniční tisk nebo poslouchá BBC. V několika televizních prohlášeních dávno před 9/11 Usama bin Ladin, v kterém spatřuje americké vedení viníka 9/11, cituje jako hlavní potíže americkou spoluúčast na izraelském ničení palestinské společnosti. Prominentní cizinci uvnitř a mimo vládu vyjadřují svůj odpor k americké politice nebývale často a striktně, obzvlášť od té doby co Bush oznámil své rozhodnutí začít válku proti Iráku.

Zastrašování izraelskou lobby zůstává všudypřítomné. Zdá se, jakoby dosáhlo každého vládního centra, dokonce církevních budov a ctihodných institucí vyššího vzdělání. Je vysoce efektivní v umlčování mnoha amerických Židů, kteří namítají proti lobby taktiku a brutalitu Izraele.

Nic nemůže ospravedlnit 9/11. Tito viníci si zaslouží maximální trest, ale Americe dává smysl prověřovat motivaci ihned a tak opatrně, jak je možné. Terorismus téměř vždy povstává z hlubokého rozhořčení. Pokud mohou být vymýceni nebo uklidněni, teroristické zapálení je určeno k ústupu.

Dnes, rok po 9/11, neuskutečnil president Bush ani jeden pokus k odčinění křivd nebo dokonce k jejich odhalení. Ve skutečnosti situaci ještě mnohem zhoršil podporou izraelské náboženské války proti Palestincům, spojenectvím, které zvýšilo hněv proti Americe. Zdá se, že nedbá na fakt, že téměř dvě miliardy lidí na světě považují nepříjemnou situaci Palestinců za současnou nejvíce významnou zahraničněpolitickou výzvu.

Nikdo z hodnostářů nepřizná katastrofickou realitu, která je dovedně chráněna před americkými občany, ale jasně rozpoznaná většinou světa: Amerika utrpěla 9/11 a jeho následky a možná brzy to bude válkou v Iráku hlavně kvůli tomu, že americkou politiku na Středním východě vede Izrael ne Washington.

Izrael je státem, který porušuje zákony a mělo by se s ním také tak zacházet. Místo pomoci Sharonovi zintezivnit palestinské utrpení měl náš prezident pozastavit veškerou pomoc, dokud Izrael neukončí svou okupaci arabských území uchvácených v roce 1967. Pozastavení by donutilo Sharona vyhovět nebo by vedlo k jeho odchodu z úřadu, protože izraelští voliči by netolerovali premiéra, který je ve sporu s Bílým domem.

Pokud Bush potřebuje ještě další důvod k tomu, aby dělal správné věci, může odůvodnit to pozastavení jako záležitost vojenské potřeby nezbytného kroku k získání mezinárodní podpory pro jeho válku proti terorismu. Může citovat významný precedens. Když prezident Abraham Lincoln vydal prohlášení, které osvobodilo otroky jen v těch státech, kde byla povstání, učinil toto omezení kvůli „vojenské nouzi.“ Když by Bush pozastavil americkou pomoc, osvobodil by všechny Američany od dlouhých let služebnictví izraelským zločinům.

Tato esej byla vydána 12. září 2002. Přeložila JUDr. Zdeňka Nocarová.