Topolánek padá, Kalousek již dopadl

Nejnovější senzací je rezignace bratra Kalouska na post předsedy lidovců. Neučinil přitom nic tak hrozného a především nic proti duchu lidovecké strany, aby musel kvapně rezignovat. Chtěl se jen za každou cenu udržet u moci a u koryt, tedy choval se jako vzorný lidovec.

Udávaný důvod Kalouskovy rezignace – ochota spolupracovat, resp. vládnout za podpory komunistů z KSČM (termín „komunisté“ není přesný, může totiž zahrnovat poslance a funkcionáře ČSSD, kde se to jimi jen hemží) bude jistě zástupný. Kalouskovi nepřátelé v čele s Cyrilem Svobodou, ke kterým se připojil i Jan Kasal, jen využili předsedovy slabší chvilky, kdy byl odkázaný na podporu zespoda a vrazili mu hezky po lidovecku nůž do zad.

Nejásejme však, že bratra Kalouska již na scéně neuvidíme. Za svou politickou kariéru od roku 1989 ukázal již mnohokrát, že umí znovu a znovu vstát z hrobu a přežít vlastní politickou smrt. Vzpomeňme si, jak byl v roce 2002 opotřebovaný a korupčním stigmatem ověnčený zombie Kalousek (zakázky na ministerstvu obrany, za kterými stál, tehdy vyšetřovala policie) znovuzvolen do sněmovny a rok později dokonce šlápl na hlavu Cyrilu Svobodovi a stal se překvapivým předsedou strany.

Prozatimním vítězem, resp. přinejmenším tím, kdo rozdává karty, je Jiří Paroubek. Na rozdíl od nervózní a bobtnající ODS za ním jeho straničtí soudruzi stojí a věří, že jim jejich guru obhájí korýtka.

Jak Topolánkova pozice v ODS slábne, utápí svůj žal v náručí blonďaté místopředsedkyně sněmovny Lucie Talmannové (i zde lze pozorovat rozdíl mezi zkušeným Paroubkem a amatérem Topolánkem, zatímco se Paroubek se svou milenkou Andreou Kalivodovou nikdy vyfotit nenechal, Topolánek ráno vychází z jejího bytu a nastupuje do premiérské limuzíny přímo před objektivy novinářů). Topolánek zcela ignoruje základní pravidla politického přežití, mezi něž patří nezaplétat se do milostných románků s funkcionáři vlastní strany.

Stále více lidí si v ODS uvědomuje, že je Topolánek špatným lídrem, který vede stranu do slepé uličky. Za téměř tři měsíce od voleb nevyjednal Topolánek vůbec nic. Situace se zdá ještě bezvýchodnější, než na začátku. Topolánek navíc neváhal kývnout na Paroubkovo vábení k politickému kupčení a nové variantě opoziční smlouvy, což však selhalo na vysokých požadavcích Jiřího Paroubka na funkce, kontrolu státní správy a klíčových resortů. Jiří chtěl zkrátka rovné místo u vládního koryta, což Topolánek, který o vysněné místo u korýtka ve Strakově Akademii bojuje již roky, nebyl ochoten přenést přes srdce.

Opoziční skupina v ODS reprezentovaná zejm. Pavlem Bémem a také Petrem Nečasem zatím proti svému předsedovi nevystupuje otevřeně, neboť by se vystavovali nebezpečí, že Topolánek z krachu volebních jednání obviní je za jejich neloajalitu. A tak modří ptáci čekají, až si jejich předseda dostatečně nabije ústa a jednání zkrachují. Poté nastane příležitost prázdného Topolánka defenestrovat.

Ústavní krize potrvá brzo už čtvrtý měsíc a východisko je v nedohlednu. Politici se ji nejen že nepokouší řešit, ale naopak ji využívají k vzájemnému vydírání a případným mocenským ziskům (viz. Paroubek). A jak se zdá, voličů, kteří jsou ochotni hrát kompars v tomto divadle, ubývá.