Holanďané se stávají cizinci ve vlastní zemi

Nastupující druhá generace imigrantů, mohutně podpořená přílivem dalších je zdá se nezadržitelná. Jeden ze tří obyvatel měst jako je Amsterodam, Rotterdam a Den Haag má podle výzkumu holandského statistického úřadu neevropský původ. Výše uvedená města mají také největší zastoupení imigrantů. Ačkoli takový průzkum zavání rasismem na sto honů, bylo možno jej vykonat pod maskou demografického průzkumu struktury obyvatelstva.

Obyvatelstvo v Holandsku se stále více rozděluje a pokračuje proces odcizování domácí populace od přistěhovalců, který započal vraždou režiséra Theo Van Gogha v listopadu 2004. Když ministryně pro imigraci Rita Verdonk zavedla pod tlakem holandské veřejnosti povinné testy pro imigranty, vzbudilo to podrážděné reakce imigrantské lobby.

„Dnes je černý den pro lidi, kteří si chtějí přivést do Holandska svého partnera“, vyjádřila se lobbistická skupina s názvem Buitenlandse Partner, která hájí zájmy smíšených párů. Katolický teolog Karel Steenbrink testy zkritizoval s tím, že „ministryně Rita Verdonk má radikální nápady“ a testy nejsou „moudrou cestou jak přivítat přistěhovalce v Holandsku“. Zvláštní je, že ač se Steenbrink prohlašuje za katolíka, učí mj. na Islámské univerzitě v Rotterdamu.

O krizi multikulturního Holandska, o které se dříve jen šeptalo, se nyní mluví zcela otevřeně. Německý Der Spiegel, známý svou sveřepou politickou korektností, neváhá dokonce použít termín „minikulturní válka“. V zemi existuje mnoho restaurací a klubů, kam chodí jen bílí nebo naopak jen muslimové. Nikde není nápis „White only“ nebo „Muslims only“, ale lidé se chovají, jako by zde tyto nápisy byly.

Hirsi Ali

Pokusy vlády a parlamentu vyslyšet žádosti Holanďanů skončily fiaskem. V prosinci 2005 sice po tuhém boji prošel v parlamentu zákon zakazující nošení burky na veřejnosti, ale účinnost zákona byla vzápětí zablokována, neboť zákon může být v rozporu s evropskou legislativou zakotvující základní lidská práva. To se bude nyní zkoumat. A nošení burky může být chápáno jako výraz náboženského přesvědčení.

Je ironií, že média prezentují jako hlavní představitelku „holandského“ odporu vůči islámu somálskou imigrantku Ayaan Hirsi Ali, neboť napsala scénář k filmu Theo Van Gogha Submission, a musela se po jeho vraždě krátce skrývat. Známá je taky svými výroky o muslimském týrání žen. Hirsi Ali získala v zemi azyl v roce 1992 a při žádosti o něj uvedla falešné údaje, což odhalila televizní reportáž odvysílaná holandskou televizí v květnu 2006. V důsledku aféry Hirsi Ali rezignovala na svůj post v parlamentu, kde zasedala jako poslankyně od roku 2003 a ministryně pro imigraci Rita Verdonk veřejně zpochybnila její občanství nabyté podvodem.

Hirsi Ali byla v parlamentu za vlivnou a bohatou stranu VVD, ideologicky vedenou Fritsem Borkensteinem, bývalým eurokomisařem. V roce 2005 jí časopis Time uvedl mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě. Uspořádala tedy ublíženou tiskovou konferenci a obvinila všechny z rasových předsudků, diskriminace atp. Celý holandský parlament se za ní vzápětí postavil a 27.6. 2006 odmítla holandská vláda návrh ministerstva pro imigraci o zneplatnění holandského občanství Hirsi Ali. Přesto se Hirsi Ali urazila a oznámila, že se odstěhuje do USA.