Britská armáda žádá posily

Anglo-americké jednotky za podpory svých spojenců z NATO se pokoušejí vymýtit odpor povstalců v Afghánistánu již třetím rokem. Udržování vojenských jednotek v hornatém a těžko přístupném Afghánistánu stojí tyto země nemalé prostředky. Přesto se situace nelepší a zatímco v minulosti musely pátrací týmy okupantů Talibance spíše vyhledávat, aby se s nimi mohly utkat, nyní je to naopak. Taliban útočí.

Dva vojáci zemřeli, když si Taliban troufl zaútočit přímo na britské velitelství v městě Sangin v provincii Helmand. Povstalci útočili granátomety a raketomety. Původní protichůdné informace hovořily jen o útoku na projíždějící britskou kolonu. Britské Helmand Task Forces pod velením plukovníka Charlieho Knaggse přišly do Saginu poté, co zde povstalci popravili asi 40 úředníků a bezpečnostních poradců loajálních okupační vládě a hrozilo, že převezmou kontrolu nad městem.

Velitel britských vojsk v Afghánistánu brigádní generál Ed Butler hovoří nyní o „nečekané síle“ Talibanu a žádá o zvýšenou leteckou podporu spolu s dalšími speciálními jednotkami. Deník SUN informoval, že se v příštích týdnech plánuje přesun asi 1000 britských vojáků a další budou následovat. Zatím je v zemi jen asi 3000 britských vojáků a podle původních plánů se měl jejich počet spíše snižovat s tím, jak bude centrální vláda v Kábulu přejímat kontrolu nad zemí.

Za poslední tři týdny zahynulo na jihu země již pět britských vojáků a mnoho dalších bylo těžce zraněno s trvalými následky. Že je počet těžce raněných značný naznačuje to, že britské ministerstvo obrany tají jejich počet.

Labouristický poslanec a šéf zahraničního výboru parlamentu Mike Gapes vyjádřil znepokojení nad situací a vyzval vládu k neprodlenému stanovisku. Bezpečnostní poradce Konzervativců Patrick Mercer se připojil s informací, že v oblasti provincie Helmand je pouze 600 britských vojáků s nedostatečnou leteckou podporou, kteří jsou v  defenzivě.

Okupanti se v Afghánistánu úspěšně chytají do pasti, v jaké uvízli před dvaceti lety Rusové, kteří i přes absolutní početní a technickou převahu museli potupně ustoupit. Afghánští Mudžahedíni jsou cvičeni k boji po celý život a okupanti pro ně znamenají vítaný cíl.

Okupační síly si bolestně uvědomují, že bez jejich přítomnosti se jim loajální režim zhroutí v řádu týdnů. NATO se tak ocitá v pasti, v nekončících bojích o hornatou zemi, kterou zatím nikdy nikdo neovládl násilím. Smutným paradoxem je pro okupační síly skutečnost, že na ně útočí také síly místních narkobaronů v provincii Helmand, kterým okupanti pomohli, když je zbavili Talibanu, který pěstování koky striktně zakazoval. Provincie Helmand je největším producentem narkotik v zemi.