Syrští vládci posílají své spojence z Hizballáh do boje, zatímco Bejrút vyčkává

V průběhu několika hodin byla země, která začínala věřit, že žije v míru, opět ve válečném kotli. Bez jediného syrského vojáka na svém území.

Izrael obvinil bezmocnou libanonskou vládu – jako kdyby tento spory zmítaný a sektariánský kabinet v Bejrútu mohl nějak ovlivnit Hizballáh. To je syrská záležitost. Fouad Siniora, sympatický libanonský premiér, si možná může myslet, že řídí zemi, ale ve skutečnosti je to pořád ještě prezident Bashar Assad v Damašku, který dokáže do země, která v posledních 15 letech ztratila 150 tisíc životů, vdechnout smrt nebo nový život.

A existuje jedna jistota, na které bude Sýrie stavět. Totiž že navzdory všem vyhrůžkám Izraele o „bolesti, kterou hodlá způsobit“ Libanonu, tahle válka bude eskalovat až – jako mnohokrát v minulosti – Izrael sám navrhne mír a propustí vězně. Pak dorazí internacionální těžké váhy, proniknou do skutečného hlavního města Libanonu, nikoliv do Bejrútu, ale do Damašku, a budou žádat o pomoc. (Poznámka vydavatele: Původní věta zní: Then the international big-hitters will arrive and make their way to the real Lebanese capital - Damascus, not Beirut - and appeal for help. Nějak jsem to nepochopil. Koho Fisk myslí těmi internacionálními těžkými váhami?)

Takhle to zřejmě plánují, ale bude to fungovat? Izrael ohrožuje nově vybudovanou infrastrukturu v Libanonu a Hizballáh ohrožuje Izrael dalšími konflikty. A tady je zakopaný pes: K tomu, aby Izrael dostal Hizballáh, musí poslat své vojáky do Libanonu. A to bude nutně znamenat, že někteří z nich se z boje nevrátí.

A skutečně. Když včera ráno překročil hranici do Libanonu jeden jediný tank Merkava, najel na minu. Výsledkem byli další tři mrtví Izraelci.

Samozřejmě, že útok Hizballáh porušil pravidlo OSN v jižním Libanonu - „vážné porušení“ modré linie, tak to označil vysoký komisař OSN v zemi Geir Pedersen. Tím útokem vyvolal Hizballáh odvetný útok letectva, tanků a válečných lodí Izraele na tuto křehkou, nebezpečnou zemi. Mnoho Libanonců bylo pobouřeno, když gangy stoupenců Hizballáh se stranickými vlajkami oslavovaly v ulicích útok na hranice.

Křesťanští členové libanonské vlády vyjádřili vzrůstající znepokojení nad akcemi šiítských muslimských milicí, což pouze dokazuje jak bezzubá je bejrútská vláda.

S příchodem noci se izraelský útok rozšířil po celé zemi. První civilisté přišli o život, když letadlo bombardovalo malý most v Qasijeh. Ale budou postupovat dále a nacházet cíle i v Sýrii? To by byla nejvážnější eskalace a zřejmě by vyvolala ten známý, ohraný požadavek amerických, stejně jako OSN diplomatů po klidu.

A jediné, k čemu pravděpodobně nakonec dojde, bude výměna vězňů. Například v lednu 2004 Izrael propustil 436 arabských vězňů a vydal těla 59 Libanonců k pohřbu výměnou za izraelského špióna a tři těla mrtvých izraelských vojáků.

Stejně tak v roce 1985 byli vyměněni tři izraelští vojáci zajati v roce 1982 za 1150 libanonských a palestinských vězňů. Jinými slovy Hizballáh ví, jak tuto krutou hru hrát, a stejně tak to ví i Izrael. Kolik bude muset zemřít, než výměna začne, to je důležitá otázka.

Rovněž je jasné, že Izrael nyní poprvé vzdoruje dvěma islámským frontám – v jižním Libanonu a v Gaze, a nikoliv partyzánským oddílům. Mluvčí palestinského hnutí Hamas v Libanonu včera popřel, že mezi oběma skupinami existuje koordinace. To může být úplná pravda, ale Hizballáh načasoval svou akci na dobu, kdy arabské cítění je roztrpčeno mezinárodními sankcemi uvalenými na demokraticky zvolenou vládu s Hamas a válkou v Gaze. Hizballáh bude počítat se zlobou vyvolanou intervencí v Gaze a bude doufat, že tak unikne odsouzení za včerejší únos a zabití Izraelců.

Ještě je tady jedna zlověstná otázka. Při podobných dřívějších násilnostech byla syrská moc ovládaná Hafezem Assadem, jedním z nejchytřejších Arabů v moderní historii. Dnes mnozí (včetně libanonských politiků) pochybují, zda jeho syn Bašar zdědil otcovu moudrost a umění moci. Pamatujme, tohle je země, ve které ministr vnitra údajně spáchal loni sebevraždu, a jejíž vojáci byli nuceni opustit Libanon, což potvrzovalo podezření, že za vraždou Rafika Hariri, libanonského premiéra, možná stojí Sýrie. Ale to je akademická otázka. Klíčem zůstává, jako vždy v minulosti, Damašek.

Článek Beirut waits as Syrian masters send Hezbollah allies into battle vyšel v britských Independent 13. července.