Skutečné důvody izraelské invaze v pásmu Gaza
Experiment s lidským zoufalstvím
Stačilo v britské televizi sledovat interview s izraelským velvyslancem v Británii, abychom si uvědomili, že zesílené intenzivní obléhání izraelskou armádou v pásmu Gaza, její dnešní invaze do severní části Gazy a rýsující se humanitární krize v celém regionu nemají zhola nic společného s nedávným chycením izraelského vojáka nebo s ubohými, podomácku vyrobenými raketami odpálenými (obvykle zcela neškodně) palestinskými ozbrojenci na Izrael.
Hovořilo se o důvodech bombardování jediné elektrárny v pásmu Gaza. Její zničení znamenalo, že více než polovina z 1,3 milionů obyvatel pásma Gazy bude na mnoho měsíců, které přijdou, bez elektřiny a stejně jsou ohroženy dodávky vody. Zvi Ravner při rozhovoru s moderátorem Channel Four Jon Snowem odmítl myšlenku, že by šlo o nějaký kolektivní trest vůči civilní populaci.
Namísto toho tvrdil, že elektřina musela být přerušena, aby bylo únoscům izraelského vojáka znesnadněno propašování zajatého vojáka z Gazy v noci někam jinam. A zůstalo na zmateném Jon Snowovi, aby se odvážil namítnout, že únosci většinou nemilují příliš mnoho světla při své práci, a že tedy zatemnění způsobené izraelskou armádou jim spíše pomohlo než uškodilo.
Kvalita izraelských dezinformací ve stylu „Alenka v říši divů“, týkajících se kombinovaného obklíčení a invaze v pásmu Gaza a následné opakování těchto dezinformací naivními západními médií umožňuje úspěšně odvést pozornost od skutečných cílů Izraele v této jednostranné vyděračské válce.
Současná destrukce civilních cílů, administrativy a další infrastruktury v Gaze připomíná zuřivé běsnění izraelské armády v ulicích měst ve West Bank, připomíná opakované invaze v létech 2002 a 2003 a ošklivé útoky židovských osadníků na palestinské farmáře, snažící se sesbírat úrodu oliv na svých políčcích.
Relativní absence těchto hororových příběhů (v médiích) je prostě jen reflexí úžasného úspěchu zdí, kterou Izrael vybudoval napříč palestinskými pozemky a kolem center palestinské populace ve West Bank. Osadníci už nemusí plundrovat úrodu oliv, stačí je ponechat, aby shnily na stromech, protože palestinští zemědělci se k nim prostě nedostanou.
V případě invazí do West Bank neměly izraelské tanky žádné potíže vjet do palestinských měst, neboť ta byla už dávno izolována a ochromena množstvím kontrolních stanovišť a silničních zátarasů po celém území. Izraelská těžká pancéřová technika lámala sloupy s elektrickým vedením jako figurky v člověče nezlob se. Ostřelovači zlikvidovali vodní rezervoáry na střechách domů, vojáci se vykáleli do fotokopírek a armáda honila palestinské ministry, aby mohla zničit nebo ukrást jejich tajné dokumenty.
Není bez zajímavosti, že jen ve spleti uliček přeplněných utečeneckých táborů Jenin a Nablus se izraelská armáda chovala ještě hrozněji a zaznamenala relativně více vlastních obětí.
Což možná vysvětluje, proč premiér Olmert nařídil vojákům při pozemní invazi do Gazy opatrnost. Mrňavý proužek území obklíčený ze všech stran na hranicích izraelskou pěchotou za elektronickými ploty a od moře izraelským námořnictvem je jeden obrovský, přeplněný, utečenecký tábor (1,3 milionu lidí žije na ploše 8×23 kilometrů, pozn. editora). Minulý týden byla Gaza podrobena procesu „změkčování“ formou leteckých útoků na svou infrastrukturu a vládní ministerstva. Dnes pozemní jednotky dokončují dílo destrukce a smrti – v okamžiku, kdy toto píši, je hlášeno čtrnáct mrtvých – v očistném cvičení, jehož typické prvky byly nacvičeny dávno ve West Bank.
V současné izraelské akci v Gaze jsou dobře patrné tři dlouhodobé strategické motivy.
Za prvé, Izrael je rozhodnut pokračovat v kampani ochromující schopnost palestinské vlády vládnout. Nemá to nic společného s nedávným zvolením členů Hamasu do palestinské vlády. Izraelská oficiální politika unilateralizmu – naprosté ignorance přání palestinského lidu – začala dlouho předtím, než se do čela dostal Jásir Arafat. Pokračovala po celou dobu prezidenství Mahmouda Abbase, který je tak blízko kolaboraci s Izraelem, jak jen mohli Izraelci chtít.
Volební úspěch Hamasu pouze posloužil Izraeli jako záminka, kterou potřeboval pro zahájení své invaze, a jako základ pro budování mezinárodní podpory, zatímco škrtí život v Gaze. Izrael nepochybně očekává, že na konci snažení zůstane figurka Abbase - zahnána do kouta a ochotná připojit svůj podpis pod jakoukoliv smlouvu, kterou jí Izrael předloží.
Za druhé útok v Gaze má – jako obvykle – částečně odvést pozornost od skutečného bojiště. Je obecně široce akceptováno, že politika vysídlení několika izraelských osad v Gaze Ariela Sharona byla ve skutečnosti zastíracím manévrem, který mu měl umožnit anexi rozsáhlých území ve West Bank a zajistit cenu největší – východní Jeruzalém. V tomhle se nic nezměnilo.
Zatímco se Izraeli daří obracet pozornost veškerého světa k utrpení v pásmu Gaza, začal provádět důležité kroky k uskutečnění svého plánu ve West Bank a v Jeruzalémě.
Připravuje se k mnohokrát odloženému vystěhování několika ilegálních osad ve West Bank – v Izraeli známých pod pojmem „výspa“ nebo „předsunutá fronta“. Tak to bylo totiž požadováno v první fázi dnes už téměř zapomenutého amerického plánu „Mírová cesta“.
Tyhle osady jsou mrňavé, často jsou tvořeny jen několika karavany. Bude ku prospěchu Izraeli, jestliže svět nebude schopen příliš detailně sledovat lakomý proces evakuace těchto míst, které později bezesporu poslouží jako důkaz obrovské oběti Izraele na oltář míru a důkaz, že Izrael svou úlohu v americkém plánu Mírové cesty splnil beze zbytku.
Ztráta těchto několika osad a několika větších osad vydláždí cestu pro mezinárodní podporu Olmertova plánu sbližování, jeho unilaterálně vnucené expanze izraelského území na úkor životaschopného palestinského státu.
Stejně důležitou roli hrají manévry podnikané Izraelem ve východním Jeruzalémě, aniž by si jich svět všiml. Minulý týden Izrael zrušil čtyřem členům vlády Palestiny a Hamas právo žít ve východním Jeruzalémě, čímž je prakticky vysídlil do West Bank. Ukázalo se také, že je může zavřít a s nimi tucty dalších demokraticky zvolených politiků, přičemž mezinárodní komunita to téměř ani nezaznamenala.
V další dávce izraelské propagandy ve stylu Alenky v říši divu se o skutečnosti, že tito lidé byli uneseni, hovořilo v západních médiích jako o „zatčení“. Téměř nikdo nezveřejnil, že uneseni palestinští politikové jsou zbaveni i nejzákladnějších lidských práv, jako například možnosti setkat se se svými právními zástupci.
A jak čtyři právní zástupci unesených politiků prohlásili, je rovněž nesmysl, že Izrael nejprve dovolil členům Hamas kandidovat v nedávných volbách, a následně, poté, co vyhráli, nazval jejich členství ve straně „podporou terorismu“. Je velmi zneklidňující to, jak snadno byl Izrael schopen začít etnické čistky ve východním Jeruzalémě a jak chatrné výmluvy mu k tomu stačily.
A za třetí – a to je možná nejdůležitější ze všeho – Izrael si v pásmu Gaza zkouší jako v laboratoři politiku, kterou hodlá v širokém spektru aplikovat ve West Bank po sloučení. Občané Gazy jsou Olmertovi pokusní králíci, na kterých si ověřuje jak velké a jak ostré budou muset být „extrémní akce“ chystané ve West Bank.
Destrukce elektrárny v Gaze, 700 tisíc lidí bez proudu, permanentní nedostatek vody, odpadky, které se hromadí a nemohou být vyváženy, vysoce pravděpodobný brzký výskyt infekčních nemocí, nedostatek pohonných hmot a hrozba úplného zastavení základních služeb jako např. provoz nemocnic, akustické šoky vyvolávané úmyslně nízkými přelety izraelských proudových letounů, které děsí palestinské děti, neustálá hrozba možných dalších náletů a bombardování, která straší každého, nemožnost palestinské vlády vládnout, rozbombardovaná ministerstva a vládní budovy, nepřetržitá hrozba invaze izraelských pluků přešlapujících na hranici a čekajících na povel, bezzákonnost a rozeštvávání členů Hamas a Fatah proti sobě. Všechny tyto faktory byly naordinovány za jediným účelem: otrávit život Palestinců, jejich civilního obyvatelstva a vojáků, znepříjemnit jim pobyt v tomto pekle zvaném Gaza. Tlak, aby šli někam jinam.
Tunely, které dříve sloužily pašerákům v Gaze k pašování cigaret a zbraní, zaznamenají zřejmě brzy změnu směru. Budou to obyčejní lidé z Gazy, kteří je budou využívat a ne aby přinesli něco dovnitř, ale aby se dostali ven. A hledali si místo k životu jinde.
Jestliže tenhle experiment s infikováním lidského zoufalství v malém proužku Gaza bude úspěšný, bude možné jej rozšířit na mnohem větší škále až dojde k etnickému čistění palestinských ghet ve West Bank po sloučení. Tak takhle vypadá etnické čistění, je-li naplánováno nikoliv řezníky v uniformách, ale technokraty v oblecích.
Článek The Real Reasons for Israel’s Invasion of Gaza: An Experiment in Human Despair vyšel na serveru counterpunch.org 5. července.