Podle názoru Syřanů „neznámí Američané“ vyvolávají v Iráku občanskou válku

Podává otřesný obraz Ameriky uvízlé v krvavých píscích Iráku, zoufale se snažící vyprovokovat kolem Bagdádu občanskou válku ve snaze snížit vlastní vojenské ztráty. Je to scénář, v němž Saddám Husajn zůstává nejlepším přítelem Washingtonu, v němž Sýrie bojuje s iráckými povstalci s bezohledností, kterou Spojené státy dokonale ignorují. A v níž syrský ministr vnitra, který byl minulého roku nalezen ve své kanceláři zastřelený, spáchal sebevraždu následkem své mentální lability.

Můj protějšek se domnívá, že Američané se snaží vyvolat v Iráku občanskou válku, aby sunnitští muslimové raději vybíjeli svou energii vražděním šíitských spoluvěrců než vojáků západních okupačních sil. „Přísahám ti, že máme velmi dobré informace,“ říká můj zdroj bodaje prstem do vzduchu před sebou. „Jeden mladý Iráčan nám řekl, že prodělal u Američanů v Bagdádu výcvik jako policista a strávil přitom 70 procent času tím, že se učil řídit a 30 procent cvičením se zbraní. Pak mu řekli: ´Vrať se za týden.´ Když přišel, dali mu mobilní telefon a řekli, aby jel do oblasti plné lidí u mešity a zavolal jim. Seděl v autě, ale nemohl získat mobilní signál. Tak z auta vylezl, aby dostal lepší signál. Pak auto odpálil.“

Nemožné, myslím si. Ale pak si vzpomenu, kolikrát mi Iráčané v Bagdádu vyprávěli podobné historie. Tyhle zprávy jsou věrohodné, i když vypadají neuvěřitelně. Vím, odkud pochází většina syrských informací. Od desítek tisíc šíitských muslimských poutníků, kteří se přicházejí pomodlit do mešity Sajjida Zajnab u Damašku. Tito muži a ženy přicházejí z chudinských čtvrtí Bagdádu, Hillá a Iskandaríje, stejně jako z měst Nadžaf a Basra. Také sunnité z Fallúdže a Ramádí navštěvují Damašek, aby se setkali s přáteli a příbuznými a svobodně si popovídali o amerických taktikách v Iráku.

„Byl tu další muž, který prošel americkým policejním výcvikem. Taky mu dali mobil a řekli, aby jel na místo, kde se shromáždil dav - snad šlo o protest – a zavolal jim a řekl, co se děje. A zase jeho nový mobil nefungoval. Tak šel do telefonní budky, zavolal Američanům a řekl jim: ´Jsem tam, kam jste mne poslali a mohu vám říct, co se tu děje.´ A v ten moment jeho auto explodovalo.“

Kdo přesně jsou tito „Američané“, můj zdroj neřekl. V iráckém světě anarchie a paniky operuje mnoho amerických skupin – včetně nesčetných skupin pracujících pro americkou armádu a nové prozápadní irácké ministerstvo vnitra – které se neřídí žádným právem či zákony. Nikdo není odpovědný za vraždu 191 univerzitních učitelů a profesorů od invaze v roce 2003, ani za skutečnost, že více než 50 bývalých pilotů iráckých bombardérů, kteří útočili za irácko-íránské války 1989-88 na Írán, byli za poslední tři roky zavražděno ve svých domovech.

Uprostřed tohoto chaosu se mne kolega mého zdroje ptal, jak je možné očekávat od Sýrie, že omezí počet útoků na Američany uvnitř Iráku? „Naše hranice nebyla nikdy bezpečná,“ řekl. „Za Saddámových časů přecházeli hranice zločinci a Saddámovi teroristé, aby útočili na naši vládu. Stavěli jsme tehdy podél hranice zeď z hlíny a písku. Ale v Damašku a Tarsu odpálili Saddámovi agenti tři auta – byl jsem jediný, kdo chytil pachatele. Ale nemohli jsme je zastavit.“

Teď, prohlásil, byla hradba táhnoucí se stovky mil podél syrské hranice zvýšena. „Dali jsme na vršek ostnatý drát a chytli jsme teď 1 500 ne-Syřanů a neiráckých Arabů, kteří chtěli přejít a chytili jsme při přecházení 2 700 Syřanů … Naše armáda je tam – ale irácká armáda a Američané na druhé straně nejsou.“

V pozadí těchto podezření je vzpomínka na Saddámovo dlouholeté přátelství se Spojenými státy. „Náš Háfiz al-Asad (bývalý syrský prezident, který zemřel v roce 2000) se dozvěděl, že Saddám se na počátku své vlády sešel s Američany 20krát v průběhu čtyř týdnů. To Asada přesvědčilo, řečeno jeho slovy o tom, že ´Saddám je s Američany.´ Saddám byl po šáhově pádu největším spojencem Američanů na Blízkém východě (když zaútočil v roce 1980 na Írán). A stále je! Po tom všem přivedl Američany do Iráku!“

Zavedl jsem řeč na záležitost, která je pro mé zdroje mnohem bolestivější: sebevražda brigádního generála Gházího Kenána, někdejšího vedoucího syrské vojenské rozvědky v Libanonu – nesmírně mocné postavení – a syrského ministra vnitra, jehož sebevraždu oznámila damašská vláda v loňském roce.

Mimo Sýrii se šíří pověsti, podle nichž byl Kenán vyšetřovateli OSN podezříván z účasti na vraždě bývalého libanonského premiéra Rafíqa Harírího a jeho „sebevraždu“ spáchali agenti syrské vlády, aby mu zabránili říci pravdu.

To ne, tvrdí můj hlavní zdroj. „Generál Ghází byl muž, který věřil, že může dávat jakékoli rozkazy. Stalo se něco, s čím se nemohl smířit – něco, co ho poučilo, že není všemocný. V den své smrti přišel do své kanceláře na ministerstvu vnitra a pak odešel na půl hodiny domů. Zpátky přišel s pistolí. Zanechal vzkaz své ženě, v němž se s ní rozloučil a žádal ji, aby dohlédla na jejich děti, a napsal, že to, co se chystá udělat, je ´pro dobro Sýrie´. Pak se střelil do úst.“

Pokud jde o vraždu Harírího, syrští představitelé rádi poukazují na jeho vztahy s bývalým iráckým premiérem Ijjádem Álawím – bývalým agentem CIA a MI6 – a na údajnou zbrojní transakci mezi Ruskem a Saúdskou Arábií, do níž měl být Harírí zapleten.

Harírího libanonští stoupenci vytrvale odmítají syrské tvrzení, že Sýrie identifikovala Harírího jako spoluautora (s jeho přítelem francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem) rezoluce Rady bezpečnosti OSN, požadující odchod Sýrie z libanonského území.

I když jsou Syřané pochopitelně posedlí americkou okupací Iráku, jejich trvalá nenávist vůči Saddámovi – kterou sdílejí s většinou Iráčanů – je stále neukojená. Když jsem se zeptal svého prvního „bezpečnostního“ zdroje, co by se mělo stát s bývalým iráckým diktátorem, odpověděl, tluče pěstí do dlaně druhé ruky: „Musí být zabit. Musí být zabit. Musí být zabit.“

Zdroj:

http://news.independent.co.uk/world/fisk/article360624.ece,
Seen through a Syrian lens, ’unknown Americans’ are provoking civil war in Iraq

Překlad: Eva Cironisová