Další cihla ve zdi

V patolízalsky laděných novinových článcích se teprve kdesi ve třetím nebo čtvrtém odstavci dočteme jen tak mimochodem, že Olmertovo nepříliš přesvědčivé volební vítězství mu dovolí „překreslit“ nejzazší hranice Izraele, a že toto rozhodnutí je „kontroverzní“ - eufemisticky termín, kterým se noviny snaží zastřít skutečnost, že se Izrael chystá zabrat další půdu a prohlásit ji za část Izraele.

Ale ovšem, že je pravda, že menší a zranitelnější židovské komunity ilegálně postaveny na území vlastněném Palestinou, možná budou vyklízeny – čekejte více slz a bolesti, než kolik jsme byli svědky při vyklízení pásma Gaza. Ale zbytek – ten velký polokruh betonu, který například obtáčí jižní Jeruzalém – bude zbaven (palestinské) populace.

Začněme tou zdí. Brzy se bude táhnout shora dolů okupovaným palestinským územím West Bank. A tam zůstane.

V dlouhých úsecích, tam, kde už byla dokončena (například na jihu Jeruzaléma), je tato zeď vyšší než Berlínská zeď. A přesto ji novináři nazývají „bezpečnostní bariérou“ nebo „plotem.“ Protože tam, kde dosud dokončena nebyla, ji opravdu tvoří prstence ostnatého drátu.

To je součástí snového světa, který pro izraelsko-palestinsky konflikt vymodelovali novináři a reportéři.

Ten snový svět existuje v téže Potěmkinovské krajině, která umožňuje žurnalistům nazývat okupované teritorium Palestiny „sporným územím“. Vylhané označení , které bývalý americký ministr zahraničí Colin Powell nařídil svým diplomatům používat. Stejně, jako jim nařídil označovat židovské kolonie ilegálně postaveny na arabské půdě pojmem „osada“ nebo (a tohle je moje oblíbené) „židovské sousedství“ či „předsunutá základna“.

V tom stejném snovém světě jsou Izraelci zabíjení Palestinci, což je pravda, ale Palestinci v ní umírají v blíže nespecifikovaných a anonymních „konfliktech“. (Konfliktech s kým? A kým přesně jsou zabití?)

A každá ta malá lež samozřejmě obsahuje zrnko pravdy. Okupovaná teritoria jsou opravdu „předmětem sporu“ mezi Izraelci a Palestinci. Ta první skupina tvrdí, že jim tu zemi dal Bůh, ta druhá předkládá právní listiny dokazující, že ji zákon opravňuje k vlastnictví svého vlastního území.

Jsou-li ilegální kolonie, jako například Maale Adumim, postaveny tak, že sousedí s Jeruzalémem, který byl sám o sobě ilegálně uchvácen Izraelem, pak ano, jsou opravdu v židovském „sousedství.“ A vzhledem k tomu, že zeď, která ukrajuje dalších 10 % z palestinského území pro Izrael, má za úkol zabránit bombovým sebevrahům (a opravdu se to daří), je to skutečně „bezpečnostní bariera“.

Myslím, že Východní Němci také nazývali berlínskou zeď – v případě, že by ji postavil Izrael, pak bychom ji museli nazývat „Berlínský plot“ - „bezpečnostní barierou“.

Zapomeňme na tehdejší nezákonnost okupace a na dnešní nezákonnost loupeže domovů a cizího území. Zapomeňme na stavbu zdí, která krade ještě více z majetku Palestiny, z těch zbývajících 22 %, které jí podle mandátu náleží, a o který teď mají jednat.

Dovolte, abych byl upřímný. Být Izraelitou, i já bych stavěl zeď jako zábranu před sebevražednými exekutory Islámu a dříve Hamas.

Ale stavěl bych ji podle map území přiznaného Izraeli internacionální komunitou. Nevyužíval bych ji jako levný způsob krádeže cizího území.

Skutečně podle rezoluce RB číslo 242, která má být výchozí základnou jakéhokoliv mírového řešení, je akvizice území formou války považována za ilegální. Ta zeď je celá ilegální. Také mezinárodní soud rozhodl, že je ilegální. A Izrael toto rozhodnutí ignoruje. Samozřejmě stejně jako USA.

A teď celý ten Augiášův chlív kolem dalšího chystaného povolebního zlodějství spočívá na bedrech palestinského prezidenta Mahmouda Abbase.

Bezbarvý, bezmocný muž předsedající zkorumpované palestinské správě má za úkol přesvědčit novou vládu s Hamas, aby se smířila s celou to izraelskou krádeží jejich území a navázala na dohody z Oslo (které stále ponechávají Jeruzalém exkluzivně v izraelských rukou), aby se zřekla veškerého násilí, což jinými slovy znamená, aby se vzdala bez kladení odporu vždy, když izraelská armáda přepadne utečenecký tábor či města ve West bank.

Chci zdůraznit, že členové Hamas byli stejně nezpochybnitelně zvoleni reprezentanty Palestiny, jako byl nezpochybnitelně zvolen Olmert a jeho kolegové coby reprezentanti Izraele.

Nicméně to Hamas neopravňuje k realizaci jakýchkoliv „kontroverzních“ plánů ke změně hranic s Izraelem, dokonce ani k tomu, aby požadovali stažení Izraele na území podle mezinárodních dohod. (Hovořím o území, které jim náleželo před rokem 1967, nikoliv 1948).

Nemohou požadovat naplnění rezoluce OSN číslo 242, protože prezident George Bush už jasně řekl, že rozsáhlé židovské kolonie východně od Jeruzaléma a Jeruzalém samotný zůstane v izraelských rukou.

Jistěže 14 z 24 ministr Hamas bylo v izraelském vězení. Ale co si mají myslet Palestinci, když si uvědomí, že do izraelského Knessetu bylo zvoleno 15 izraelských generálů a šest tajných agentů?

Ale ani to není důležité. Přeje-li si Izrael, aby Hamas uznal existenci státu Izrael, pak by mělo být očekáváno, že Hamas uzná stát Izrael existující ve svých legálních hranicích – ne v těch ilegálních, které teď maluje Olmert.

Budeme se muset vzdát myšlenky, že by Ariel Sharon – nesporný válečný zločinec za účast v masakru z roku 1982 v táborech Sabra a Chatila – skutečně vrátil Palestině území velkých židovských kolonií ilegálně postavených na arabské půdě nebo ilegálně obsazený Jeruzalém.

Je jisté, že Olmert tohle nechystá.

Co ve skutečnosti chystá, je rozšíření izraelských hranic a loupež, nazývejme to vyrytí arabského území.

Amerika nebude protestovat při dalším ilegálním zabírání arabského území. Ale co Evropská unie? Co OSN? Co Rusko? Co Tony Blair?

Izraelci si zaslouží mír a bezpečnost stejně jako Palestinci. Ale „nové“ a rozšířené „kontroverzní“ izraelské hranice nepřinesou mír ani jedněm ani druhým.

Rakovina jménem Izrael - klikněte pro zvětšení

Článek Another brick in the wall byl uveřejněn 2.4. v Independent.