Vroucí kotel jménem ČSSD

Překvapením je comeback Stanislava Grosse. Ten byl jmenován v dubnu do čela bezpečnostní komise ČSSD. Návrat Grosse do Lidového domu hlavním vchodem nebyl zadarmo. Stalo se tak poté, co kdosi pustil do médií informaci, že lidé spříznění s ČSSD (mj. pražský advokát Miroslav Jansta) obdrželi úplatek 300 milionů korun za zprostředkování výhradního přístupu ČSOB na přepážky České pošty.

Kdo Grosse podceňoval a myslel si, že se nechá snadno odstavit, šeredně se zmýlil. Standa toho příliš mnoho ví, a to na všechny a neváhá něco ve strategický okamžik pustit. Jeho skupina výrazně posiluje – nebožtík Mrázek se musí obracet v hrobě. Vyhořelý a neschopný manažer i politik Jaroslav Tvrdík byl již počátkem roku jmenován volebním manažerem ČSSD.

Dny má sečteny „Zemanovec“ a sociálně demokratický ministr zemědělství Jan Mládek, který bydlí v bytě Miroslava Jansty, advokáta a člena ČSSD, který dostal od ČSOB úplatek ve výši 100 milionů korun za „poradenství“. Jedním z hřebíků do jeho rakve bude hrozivá prohra v arbitráži s Nomurou, na které má Mládek jako bývalý náměstek ministra financí lví podíl. Mládkova rakev bude však velmi pohodlná, pozlacená a zaručující spokojený důchod.

Zemanovci jsou na tom vůbec špatně. Lidé okolo jejich hlavního předáka Zdeňka Škromacha byli pozatýkáni v souvislosti s „korupcí u státní dotace na výrobu biolihu“, včetně Škromachovy pravé ruky Jana Hanáčka. Zemanův prapor tedy drží jen starý bolševický kádr Miroslav Šlouf, bývalý šéf kolegia Zemanových poradců a vysoký komunistický funkcionář (mj. tajemník Městského výboru KSČ), který se spolu se svým synem stará o celou řadu lukrativních státních zakázek a prodeje majetku na sociální demokracií kontrolovaných ministerstvech.

Paroubek má důvod sbírajícího se Grosse bát. I on má svá slabá místa. Vedle své kočičí mafie to je jeho milenka Andrea Kalivodová, mezzosopranistka Státní opery v Praze. Vášnivá 28letá brunetka má na Jiřího stále větší vliv a Paroubkovo okolí jen nervózně přihlíží.

Těžko si představit ještě zkorumpovanější stranu, než je ČSSD. Na naší politické scéně je však všechno možné. Přesto se najde stále početné stádo voličů, kteří tomuto spolku dají svůj hlas. Stádo však bohužel nebude dostatečně početné, aby zajistilo ČSSD sestavení většinové vlády a nerušené dojení.

Spolupráce s komunisty je sice možná, ale pro stranu kompromitující a nevýhodná. Stále zřetelněji se proto diskutuje model velké koalice s ODS. Tato spolupráce se již několikrát osvědčila k plné spokojenosti obou stran. Na parlamentní úrovni to bylo po volbách v roce 1998 a na komunální úrovni je zde zářivý příklad dlouhodobé spolupráce na pražském Magistrátu.

A voliči? O ty se není třeba obávat. Ti spolknou všechno. Dokázali to již mnohokrát. A na výběr stejně nemají. Že je velká koalice reálným modelem, ukazuje i nedávné vyjádření prezidenta Klause.