Fundamentalismus

Původní pojem fundamentalismus označoval hnutí amerických protestantských farářů, kteří se na konci 19. století uskupili se společným cílem: doslovné dodržování Bible. Tito protestanti byli vyděšeni dobovými tendencemi, zejména Darwinovou teorií evoluce. Nejprve se jednalo o malé skupiny pocházející z venkova, brzy se však hnutí rozšířilo i do měst. Velkým úspěchem hnutí fundamentalistů bylo vítězství v tzv. Daytonském opičím procesu v roce 1925, kdy se jim podařilo dosáhnout zákazu učení o teorii evoluce ve veřejných školách v Tennessee.

V současné době nelze americký fundamentalismus ledabyle přehlížet, stal se totiž veřejnou silou. Fundamentalisté dnes mají vliv nejméně na 10 % amerických voličů, protože mají své semináře a myslitele, dostali prostor v tisku, rozhlase a televizi; zkrátka, politika s nimi musí počítat.

Ovšem spíše než s USA je fundamentalismus spojován s islámem. Svá první politická vyjádření našel v Íránu, kde pro něj byl dán na konci 70. let 20. století podnět nejprve od přísně věřící menšiny mezi muslimy, kteří se v období „pozápadňování“ cítili být stejně zmatení, nejistí a vystrašení jako američtí protestanté při zrodu nových teorií vysvětlujících původ člověka. Po návratu ajatolláha Chomejního z exilu v Paříži roku 1979 se jejich do té doby okrajové hnutí postupně začalo stávat hnutím masovým. Rozšiřování fundamentalismu z Íránu do ostatních muslimských zemí je dnes známo pod označením „islámská revoluce“, a s jejími následky se – jak každý dobře ví – setkáváme dodnes. Silné protizápadní a emancipační tendence jsou dnes mezi některými muslimy bohužel rozšířeny ve své militatní podobě, kdy ospravedlňují své násilné činy právem na „svatou válku“.

Co však tyto lidi vede k činům, na základě kterých je pak ostatní označují jako fundamentalisty? Především je to touha po jednoduchosti, přehlednosti, síle a závaznosti všech pravidel, která se podle nich musí dodržovat. Jde jim o jasnost a doslovnost již vyřčeného či napsaného, které se nesmí jakýmkoli způsobem překrucovat. V současnosti, kdy je ve světě spousta chaosu se snaží o to, aby dnešní nepřehledný svět učinili průhlednějším. Mnohým lidem se zdá problematické pochopit chaos současného světa, který je způsoben jeho komplexností. Pochopit ho trvá příliš dlouho, je to příliš problematické a málo bezprostřední. Patrný je příklon k tomu, co lze prožít, vychutnat, cítit, slyšet a vidět.

Co se týče víry, fundamentalisté ji většinou přijímají příliš slepě, aniž by si kladli nějaké otázky a snažili se tak svou víru pochopit. To je velký problém. Jak napsal německý politolog Hans Maier ve své knize „Politická náboženství“: „Nepochopitelnost Boží není ovšem totéž, co nepochopení Boha: jen ten, kdo chce chápat, nalezne to, co je nepochopitelné, zatímco ten, kdo se ´fundamentalisticky´ stáhne do slepé víry, se přestane přibližovat.“ Když se pak fundamentalista ve svém rozčilení uchýlí k agresi, tak podle slov faráře Georga Schmida „bezbožnost ve vlastním srdci, kterou nechce nechat působit, potírá ve svém bezbožném okolí“. Pochopila jsem tyto slova tak, že pokud se mu z ulity jeho slepé víry nedaří najít Boha, zastírá toto své zoufalství – způsobené nenaplněním své víry – obviňováním svého okolí z bezbožnosti, hříšnosti, nemravnosti a zkaženosti a přesvědčením, že takovéto (podle jeho nejlepšího přesvědčení) špatnosti musí být obráceny na tu správnou víru, a když se to nedaří, musí být potřeny.