OSN přijalo rezoluci zakazující revizionismus

Rezoluce navíc odmítá jakékoliv (plné i částečné) popírání holocaustu jako historické události.

Historický revizionismus tedy zdá se má potvrzenou svou existenci celým světem; na druhé straně toto rozhodnutí znamená, že revisionisté se dostali do pasti a hrozí jim věznění a věčné zatracení všemi zeměmi světa.

Co se státu Vatikán, který není členem OSN, týče, ten už v roce 1992 prohlásil, že „žádný historický revizionismus nesmí zpochybnit nehumánní peklo holocaustu“ (« Non c’è revisionismo storico che possa rimettere in discussione l’abisso disumano dell’Olocausto ») ( L’Osservatore Romano, 7 November1992).

Historie lidské společnosti a náboženství je bohatá na zákazy, umlčování a exkomunikace, ale donedávna alespoň principiálně platilo, že oběti mohly doufat v azyl za hranicemi své země nebo své společnosti. Smutným faktem nyní je to, že poprvé v historii světa má zákaz univerzální charakter. Je to tedy důkazem, že historický revizionismus je fenomén mimořádného významu a také že Židé byli znovu schopni získat mimořádná privilegia.

Lest z rukou Židů

Rezoluci se podařilo přijat díky lstí z rukou Židů. Proběhlo to formou připojení k úplně jiné rezoluci. Ve Francii pod tlakem kampaně proti pedofilům vznikl zákon zakazující na internetu jakýkoliv rozhovor týkající se pedofilie a … revizionismu. Na začátku položili otázku: „Není pedofilie horor sám o sobě?“ Odpověď byla ANO. Následovala druhá otázka: „Neměla by tedy být pedofilie na internetu zakázána specifickým zákonem?“ A opět byla odpověď ANO. Ve třetím kroku asociace prohlásila: „Pojďme tedy bojovat příslušnými zákazy proti pedofilii a … revizionismu (který oni nazývají ‚negativismem‘).“ Předseda Valného shromáždění OSN Švéd Jan Ellasion byl nucen z opatrnosti položit ústní otázku, zda někdo něco namítá proti rezoluci zaměřené na paměť holocaustu. „Žádná ruka se nezvedla,“ prohlásil následovně, aniž by předtím oznámil, že se bude hlasovat. Rezoluce byla tedy přijata. V jednom svém odstavci obsahuje provizi odsuzující jakoukoliv formu zpochybňování holocaustu. Návrh byl schválen Spojenými státy v přímém rozporu se zárukou svobodného mínění garantovaného prvním dodatkem Ústavy. A nejnápadnější je to, že tento izraelský text byl přijat arabsko-muslimskými zeměmi včetně Íránu. Všechny přítomné státy souhlasily a nepokusily se ani vložit zmírnění do rezoluce podané Židy, která zachází tak daleko, že zakazuje volné bádání jednoho historického subjektu.

Rezoluce OSN mají pouze politický charakter a nejsou jako legislativa závazné. Nicméně vzhledem k tomu, že tajemník Valného shromáždění OSN bude nucen v určitém časovém horizontu podat zprávu o plnění a přijatých opatřeních požadovaných rezolucí, revizionisté budou mít důvod obávat se následků ve formě legálních a administrativních opatření. Mám na mysli hraniční přechody, letištní policii, povolení vstupu a pobytu v určitém státě, obdržení visa, apod. Rezoluce bude morálně podporovat, zdůvodňovat a zjednodušovat každé zvláštní opatření proti revizionistům.

Předchozí nedávné zkušenosti to dosvědčují

1. Evropský zatykač
2. Revizionista René-Louis Berclaz a jeho deportace ze Srbska do Švýcarska
3. Revizionista Ernest Zündel, způsob, jakým s ním zacházeli ve Spojených státech a Kanadě a jeho deportace z Kanady do Německa
4. Deportace revizionisty Siegfrieda Verbeke z Holandska do Německa
5. Deportace revizionisty Germara Rudolfa ze Spojených států do Německa
6. Zatčení dopravní policii britského občana a polovičního revizionisty Davida Irvinga 11. listopadu v Rakousku a jeho uvěznění ve Vídni

Pro kteréhokoliv známého revizionistu je dnes nebezpečné opustit hranice území, kde žije. Udělá-li to, vystavuje se nebezpečí, že tranzitní země, do které vstoupil, jej zadrží a předá buď do Izraele nebo do Německa. V současné době projednává izraelský Knesset zákon, který autorizuje Izrael požadovat deportaci kteréhokoliv revizionisty, ať je kdekoliv, do Izraele, postavit jej před izraelský soud a obvinit jej na základě židovského protirevizionistického zákona z roku 1986.

Židovská ofenziva

Korespondent deníku Le Monde u OSN Philippe Bolopion sepsal ne nezajímavý článek o úspěších, které v OSN zaznamenal Izrael od června roku 2004. (“L’offensive de charme d’Israël à l’ONU rencontre un certain succès”, Le Monde, 4 November 2005, p. 3).

Vyjmenovává šest nedávných úspěchů Izraele:

1. V červnu 2004 požadoval Kofi Annan po OSN uznání skutečnosti, že Spojené národy nedokázaly v mnoha případech dostatečně bojovat proti antisemitismu
2. V říjnu téhož roku byla přijata rezoluce odsuzující antisemitismus
3. V lednu 2005 se konalo zvláštní zasedání Valného shromáždění na počest 60. výročí osvobození „táborů smrti“
4. V červnu byl poprvé v třiapadesátileté historii státu Izrael zvolen izraelský vyslanec zástupcem předsedy Valného shromáždění OSN
5. V září si Ariel Sharon potřásl rukou s pákistánským prezidentem Pervezem Musharrafem u příležitosti setkání hlav států v OSN
6. V říjnu rychle zareagovala Rada bezpečnosti OSN a odsoudila íránskou výzvu, aby byl Izrael vymazán z mapy.

Nedostižná drzost židovského státu

Tyhle úspěchy Izraele jsou o to více šokující, že žádný jiný stát na světě tolikrát nezpochybnil a nezesměšnil předchozí rezoluce OSN vůči sobě, jako právě Izrael, ...který vděčí za svou existenci právě této organizaci. Židovský stát s neuvěřitelnou drzostí (v jazyce Židů chutzpah) znovu a znovu házel rovnou do koše na odpadky rekordní počet rezolucí OSN.

V rozporu s mezinárodním právem tento stát praktikuje kolonialismus, rasismus, apartheid, vojenské okupace a mučení. Můžeme doplnit, že vlastní arzenál atomových zbraní a například v nedávné minulosti byl obdarován Německem ve jménu holocaustu třemi ultramoderními ponorkami schopnými nést jaderné zbraně. Zdarma.

Tajná smlouva a konspirace mezi armádami a diplomaty izraelského státu a Německa zachází tak daleko, že německé ministerstvo pošt vydalo známku zobrazující vlevo vlajku Izraele, vpravo Německa a obě vlajky symbolicky propojeny ostnatým drátem. Symbolem věčného holocaustu. Německo se stává židovským Guantanamo.

Izraelský vyslanec u OSN Dan Gillerman varoval 5. října 2003 členy Bezpečnostní rady OSN, že (cituji) „...izraelský Bůh je sleduje“. A 16. července 2004 rozezlen chováním některých arabských států vyplivl před Valným shromážděním poznámku, že věci došly tak daleko, že „nájemníci provozuji azylový dům“. Na druhé straně 31. října 2005 řekl, že „byl dojat“, když prezentoval izraelskou rezoluci o Mezinárodním svátku holocaustu – první úspěšnou rezoluci podanou státem Izrael. Řekl: „Cítím se dojat a zavázán, když je mi dnes umožněno podat tuto historickou rezoluci. Pociťuji to jako Izraelec, Žid, lidská bytost a dítě rodiny obětí holocaustu.“ To se dá pochopit. Následujícího dne „přijetí“ této rezoluce korunovalo triumf holocaustové ostudy. Dalo se by říci, že co se drzostí, nepoctivých postupů, ducha dominance a nedostatku tolerance týče, překonal židovský stát sám sebe.

Ta mimořádná rezoluce OSN rovněž poskytuje důkaz, že historický revizionismus je realitou, kterou už nelze přeskočit, popřít nebo bagatelizovat. Jeho obecná známost je globální. Přesto ale musíme vést v patrnosti, že dnes funguje už jen hrstka aktivních revizionistických historiků a jejich budoucnost je každým rokem méně optimistická.

Článek The UN Decides a Universal Ban on Revisionism vyšel 17. listopadu minulého roku na serveru www.adelaideinstitute.org.