„Naše“ takypolicie

Jako vždy se policie nejvíce chlubí objasněností vražd. Ze 186 spáchaných jich objasnila 161. Drtivá objasněnost je u tzv. domácích vražd, kdy je pachatel buď dopaden přímo po činu ještě s nožem v ruce, nebo se sám v zoufalství udá. Takových případů bylo loni asi sto.

Policie má naopak jednoznačnou, nulovou úspěšnost u tzv. vražd „na objednávku“, kde není přímý vztah mezi vrahem a obětí. Takových případů je celá řada, posledním je např. vražda podnikatele Františka Mrázka. Ačkoliv sama Mrázkova rodina již s největší pravděpodobností zná přinejmenším objednavatele vraždy, policie má klapky na očích. Do vyřizování si účtů v podsvětí si netroufá zasáhnout.

Oblíbená činnost jisté utlačované minority, vloupání do vozidel, je podle policie zdá se na ústupu. Oproti 59 500 vykradeným autům v roce 2004 ohlásili lidé vykradení jen v asi 51 600 případech. Objasněnost je zde menší než deset procent, jinými slovy policie není schopna chytit ani každého desátého zloděje. Statisticky. Kolik však bylo skutečně vykradených aut a kolik lidí vážilo cestu na policejní stanici?

Loupeže představují další policejní fiasko. Z 5300 loupeží na území státu za uplynulý rok jich policie objasnila velmi slabou polovinu. Ještě horší je to u bankovních loupeží. Jejich počet stoupá, neboť ze 182 páchaných jich policie vyšetřila jen 70.

Největší loupeže české kriminalistiky, jako loupež v areálu Citibank na Evropské ulici v Praze v roce 2002 či vyloupení pošty na Praze 6 - Dejvicích v roce 1997 zůstávají mementem české policie. "Vyšetřujeme dál a děláme vše pro to, aby se případ nestal podle našeho žargonu pomníkem - nevyřešeným případem," řekl médiím v roce 2003 tehdejší náměstek pražského policejního ředitele pro trestní řízení Zdeněk Janíček. Ten zahynul za prapodivných okolností minulý rok, a jeho smrt je dalším „pomníkem české policie“.

Nejdelším hřebíkem do rakve serióznosti a vážnosti české policie je potom odjezd Radovana Krejčíře s rodinou a majetkem na Seychely (termín útěk není přesný).

Samostatnou kapitolu a labutí píseň českých kriminalistů představují již tradičně krádeže osobních automobilů. Ačkoli ukrást, uschovat, vyvézt či jinak zpeněžit odcizený automobil nebude jednoduché, českým zlodějům se to stabilně a úspěšně daří. V Čechách se loni ztratilo 21 980 automobilů (!), z toho policie našla 3500. Zbytek zmizel. Kdybychom tyto vozidla postavili do řady, měli bychom frontu dlouhou přes 80 kilometrů. Je třeba něco dodávat?

Nejprofesionálnější zloději řádí v Praze. Ukradli loni 8500 vozů za 1,8 miliardy. Policie jich našla ani ne 500 (rozbité, odstavené, opilý zloděj usnul atp.).

Kradení aut je v ČR skutečně dobrý byznys. Zisky jsou vysoké, loni ukradli zloději automobily v hodnotě asi 3,5 miliardy korun a jejich zisk byl stejný (na rozdíl od jiných totiž daně neplatí). Pravděpodobnost dopadení je s odkazem na výše uvedené statistiky minimální a tresty udělované soudy? Povětšinou podmínečné, pouze výjimečně více než tříleté (navíc po odpykání poloviny trestu odnětí svobody je možno odsouzeného propustit na podmínku, což se velmi často kvůli přeplněným věznicím děje).

Krádeží vloupáním do rodinných domků loni policisté evidovali 4824 (podobné věci se většinou policii hlásí). Objasněno bylo 1226.

Chyba však není u řadových policistů a kriminalistů. Chyba je ve zkorumpovaném a neschopném vedení policie a ve hnilobně působících starých strukturách, které s přehledem policii ovládají.

Policejní prezident říká, že mu chybí 3000 policistů. Masový útěk před novým služebním zákonem a marasmem v policii je znát. Znechucení policisté odcházejí. Dále pro MFD policejní prezident prohlásil, že „se nemůže smířit“ s tím, že „někteří policisté postiženému rozmlouvají, aby věc hlásil a tvrdí, že nic nevyšetří“. Všimněme si prosím formulace – „nemůže se smířit“. Neprotestuje, nepovažuje to za nepřípustné, ale pouze a jen se „nemůže smířit“. Tedy zatím, ale možná se pomalu smiřuje. Víc nic.

Policistů je tedy prý málo málo a navíc mají na práci důležitější věci, než honit kapesní zloděje, lupiče či zloděje aut. Např. ideozločin je velmi nebezpečný. A tak jezdí mj. pravidelně „monitorovat“ kámen s nápisem „Obětem“ do Letů u Písku, nahrávají si tam vedle vepřína pečlivě všechny projevy řečníků, kteří hovoří k několika desítkám posluchačů. Projevy se pak budou přepisovat v kancelářích do písemné podoby a policejní znalci budou hledat, zda-li nepadla nějaká zakázaná formulace.

Zatímco budou policisté sedět v kancelářích a přepisovat projevy a analyzovat věty, budou dealeři na pražském Václavském náměstí a na Národní třídě nerušeně prodávat drogy, specializované gangy budou krást auta a další pouliční zloději auta vykrádat.

Za vyřčení či zveřejnění zakázané věty můžete totiž dostat větší trest, než za ukradení několika aut v hodnotě více než milion korun. Zloději aut totiž tak nevadí, ti ať si kradou, ale ideozločinci jsou společensky nebezpeční. Koho vlastně chrání „naše“ policie?