Šaškárna kolem pomníku v Letech – kamínek do mozaiky

NS se odvolává na ústní souhlas starosty a dokládá to čtyřmi svědky a nahraným rozhovorem. Souhlasí s případným nájmem za místo, ale jinak odmítá s kamenem hnout.

Proti památníku se semkli všichni pseudohumanisté se Svatoplukem Karáskem v čele. Jsou totiž rozhodnuti vepřín zbourat a na místě postavit něco mnohem honosnějšího. Za nějakých 800 milionů korun státních peněz. Těch 800 milionů je pouze cena za zbourání vepřína a jeho výstavbu jinde. Památník sám bude stát ještě navíc. Zatímco malé nemocnice vyhlašují krizový stav, protože nemají peníze.

Ve stejné době cikánský aktivista Karel Holomek (málokdy jméno tak "sedne") útočí kvůli Letum na europoslance, obviňuje české poslance z popírání holocaustu a dalších zločinů.

A nakonec: Článek na iDnes má titulek Lety nařídily nacionalistům odstranit „balvan“. Všimněte si té skryté manipulace se slovy. Nacionalisté zní velmi podobně jako nacisté. Obě slova mají ostatně stejný základ. Ono použít výraz Národní strana nebo národovci - to by mohlo budit symaptie. Ale nacionalisté... Připadá mi, že média kolaborují s politiky ve snaze naplnit heslo „pojem národ nutno očernit“. Chtěl bych se u toho trendu na chvíli zastavit.

Památník v Letech – jen „ujetí“?

Mnozí zřejmě nad případem Lety jen nechápavě kroutí hlavou. „To se zase někdo zbláznil,“ myslí si. „Někdo ujel“.

Ale podíváme-li se na celý případ z výšky, a dáme-li si věci trošku do souvislostí, brzy pochopíme, že případ Lety není nějaké náhodné „ujetí“, ale v podstatě jen další krok, další kamínek v mozaice. Pokusme se spojit ty body, abychom získali celý obraz

Všechno souvisí se vším

Kdosi nepříliš dávno řekl, že v politice se nic neděje náhodou. Měli jsem ten citát i v rubrice K zamyšlení. Je-li to pravda, a já myslím, že ano, pak připusťme, že novinářský výběr slova „nacionalisté“, které evokuje hanlivý podtext, není náhoda.

Tenhle trend existuje už nějaký ten pátek, ale mám pocit, že poslední dobou se stupňuje. A co je horšího, daří se jim. Daří se přidat ke slovu národ pachuť něčeho moc zlého, nízkého a nebezpečného.

Shodou okolností teď čtu Solženicynovu knihu 200 let pospolu. Je o soužití Židů a Rusů od dvanáctého století až přibližně do současnosti. Tá kniha si zaslouží samostatný článek, zatím o ní povídat nechci. Nakousl jsem to proto, že mi při čtení došel zajímavý fakt. Pamatujete si na výrazy jako kominterna, internacionalismus, kosmopolita apod?

Totiž bolševici v Sovětském svazu od prvních dnů po revoluci v sedmnáctém roce programově pracovali na demontáži ruského národa. Co bylo národní, to bylo špatné. Novým člověkem měl být člověk kosmopolitní, internacionální. K zamaskování této snahy sloužily povolené výjimky, které byly naopak prosazovány tak, až se každému normálnímu člověku znechutily. Např. národní písně hrané v rozhlase do omrzení.

V módě tehdy byla slova jako internacionalismus, kosmopolitánství, internacionální povědomí, kominterna, apod.

Nový kabát – starý obsah

Může mi někdo vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slovy internacionalismus a všeevropanství, popř, euroobčanství? Jaký je rozdíl mezi být kosmopolita a vnímat svět jako jednu globální vesnici?

Mýlím se nebo je pravdou, že současné moderní a glorifikované pojmy, označující nadnárodní celky, jsou jen nové názvy starých věcí? Těch, které prosazovali komunisté? Náhoda? Hm. A až si přečtete tu knihu od Solženicyna, zjistíte, že to ve skutečnosti nebyli komunisté, kdo pracovali na utlučení ruského národa.

Pilíře našich životů

Každý člověk potřebuje nějaké pevné body v životě. Něco, co může mít rád, k čemu se utíká, když je mu těžko, za co je ochoten bojovat, a v co věří.

Myslím, že čtyři základní pilíře jsou rodina, národ, víra a tradice. (Na to jsem nepřišel sám, to jsem nedávno četl v jednom článku.:-) ) Pak existují ještě vedlejší podpůrné pilíře jako vzdělání a právo.

A řekl bych, že existuje skrytý a promyšlený útok na tyto pilíře. A to nejen v Čechách, ale doslova všude, ve všech moderních a vyspělých zemích.

Rodina je demontována, zpochybňována a znesvěcována legislativou na podporu homosexuálů a lesbiček, glorifikaci této trapné miniskupiny a ovšem feministickým hnutím. Dalším leptacím faktorem je zpochybňováním role otce jako muže a vůdce. A naposledy promyšlenou výchovou neúcty ke stáří a vůbec k autoritám nejen rodičovským.

Národ je podkopáván podporováním přistěhovalecké politiky, v rámci které jsou do země přiváděny tlupy nepřizpůsobivých nových občanů pokud možno s jinou kulturou a jiným náboženstvím. Dále povýšením multi-kulti na jediné správné státní náboženství a ostrou kriminalizaci každého, kdo o tom pochybuje. Národ je dále nahlodáván neustálým pozitivistickým zdůrazňováním globalizace, „globální vesnice“, evropského občanství a dalších moderních pojmů starého známého internacionalismu. A současně negativistickým a pejorativním přívlastkem každého a všeho, kdo „ještě nepochopil nový směr“, jako Národní strana, ze které „celonárodní“ noviny (já vím, že patří Němcům) hmátnutím do klávesnice udělaly nacionalisty.

Víra je podkopávána vybičovanou negativní medializaci a neustálým omíláním případů zneužívání dětí knězi. Pod rouškou multi-kulti jsou zakazovány náboženské symboly, názvy svátků apod. Do kostelů jsou rovněž přiváděni homosexuální kněží anebo homosexuální páry požadující sňatek. Těch několik homosexuálních sňatků v kostele je široce medializováno a oslavováno.

Tradice je ničena nenápadně, ale o to účinněji. Příklad nejzářivější: Kanadský Nejvyšší soud před časem nařídil změnit tradiční uniformu RCMP – Kanadské jízdní policie, aby vyhověl jednomu jedinému Síkhovi. Tento Síkh odmítl sundat z hlavy turban a nasadit si široký klobouk RCMP. Kanada má velmi chudé tradice. Je to pořád ještě mladý stát, který neměl příliš čas si je vytvořit. Jednou z mála kanadských tradicí byla právě červená uniforma Kanadské jízdní policie typická svým širokým kloboukem. Tuto tradici Nejvyšší kanadský soud poplival.

Vzdělání (odkud jsme a kam jdeme?) je demontováno systémem veřejných škol, jejichž jedinou snahou je nic nenaučit. Dítě musí odcházet ze školy bez jakýchkoliv znalostí, ale s obrovským sebevědomím.

Smysl pro právo a spravedlnost je narušován neuvěřitelně hloupými rozhodnutími soudů, které stavějí na hlavu vše, co má člověk pevně v sobě, odměňují zločince a kriminálníky a kriminalizují nevinné.

Komu prospěje demontáž pilířů ?

Říkáte si, proč by to někdo dělal? Inu, jedině člověk vyvracený z kořenů všeho, co mělo v jeho životě pevnou hodnotu a řád, je dostatečně zmaten, znejistěn a popleten, takže bude ochoten přijmout NOVÝ SVĚTOVÝ POŘÁDEK jako východisko z chaosu, do kterého byl programově uvržen.

V lidských dějinách byly tyto čtyři pilíře mnohokrát napadány a rozleptávány, ale nikdy nebyl veden frontální útok proti všem pilířům současně. Jak dlouho to společnost ustojí?

Konspirace? Blbost

Upřímně řečeno, nedovedu si představit, jak se za Svatoplukem Karáskem (abychom se vrátili zpět k původnímu tématu článku) krade v noci tajný vyslanec zednářské lože s instrukcemi, jak má postupovat v kauze Lety. Stejně tak za Špidlou nebo za novináři schovávajícími se značkami miz a jp z článku o nacionalistech na iDnes.

Domnívám se, že takhle to nefunguje. Ti lidé to dělají sami od sebe. Mnozí z prospěchářství, mnozí proto, že chtějí být moderní a chtějí být in, mnozí tomu opravdu věří. Jsou tím, co Lenin výstižně nazval užiteční idioti. Sami pracuji na vlastní zkáze v naivní víře, že myslí nově.

Kdo ovládá média (a finance), ovládá společnost

Tlak na demontáž základních pilířů našich životů k nám přichází prostřednictvím médií. A je to subtilní tlak. Nic násilného. Je ale nesmírně účinný, protože se média navzájem podporují a posilují obraz jednou vytvořený. To, co je ve filmu, je v písničkách. Co je v novinách, si přečtete v knize. „Špatné“ knihy jsou ocejchovány. Co je v knihách, najdete v divadlech. A tak dále. Přičemž – a to je základ – média nepřipustí možnost jiného výkladu určitých věcí. Zkrátka jediný možný pohled na věc je ten oficiální, který nám nabízejí. Zastává-li někdo jiný názor, ostatní média ho "vyštípou". Jednak mu není dán prostor, aby jej mohl hájit, jednak je označkován a ostrakizován. Často i materiálně zničen.

Ruku v ruce s médií jdou politikové, kteří stejně jako média nabízejí jen jeden úhel záběru. Ostatně obě skupiny jsou financovány ze stejných zdrojů.

Díky tomuto tlaku médií spolu s demontáži výuky ve školách se daří vychovávat generace užitečných idiotů nadšeně tleskajících vlastní záhubě.

Tak vida, kam jsme se dostali z památníku v obci Lety.