Věčné Lety

Začněmě s humorem. V poslední době jsem z pera politicky korektních humanistů zaznamenal nové originální označení pro Cikány. Už i slovo „Romové“ získalo za krátkou dobu svého užívání poněkud pejorativní nádech, nehledě k tomu, že nemá jako označení cikánského etnika žádné opodstatnění. A tak zde máme „Čechy indického původu“. Hmm. V označování těchto opálených spoluobčanů je vůbec zmatek, a to i v odborné literatuře. Citujme např. odborníka na romskou problematiku Paula Polanskyho, který v časopise Umělec, číslo 3/2003, uvádí: „I když je termín ‚Cikán‘ možná politicky nekorektní či dokonce urážlivý, používám jej zde, protože v Kosovu je mnoho ‚Cikánů‘, kteří by se s vámi prali, když je nazvete Romy“.

Úmysl postavit památník u jihočeského vepřína se Čechům indického původu vůbec nelíbí. Nejhlasitěji se ozývá pan Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu, který to nazývá „rasismem nejhlubšího zrna“.

Romský holocaust již byl několikrát odškodňován. Např. v roce 2001 – 2002 organizovala společnost Člověk v tísni programy na odškodnění romského holocaustu. Odškodněno bylo podle jejích materiálů asi 2000 Cikánů, ovšem převážně slovenských, kteří k nám přišli až po válce, aby nahradili odsunuté Sudetské Němce. Zvláštní.

Je neuvěřitelné, kolik pozornosti je věnováno jednomu pracovnímu táboru pro Cikány. Dokonce i sami cikánští představitelé, historici a poslanec Ransdorf za KSČM tvrdí, že nešlo o tábor vyhlazovací. Ani plynové komory a pece zde nebyly, kupodivu (přitom by bylo tak snadné to tvrdit, neboť popírat to ze zákona nelze). I sama oficiální verze uznává, že cikáni umírali jen na choroby a přirozenou cestou. Během asi pěti let provozování tábora jich zemřelo 300.

Navíc sama kronika obce Lety zaznamenává (jak potvrzuje Paul Polansky, jeden z prvních, kdo otevřeli nekončící „téma Lety“), že tábor byl v roce 1940 určen pro drobné kriminálníky, kteří dostávali za práci na stavbě místních silnic dokonce plat! Zřejmě jen peníze dokázaly Cikány přimět, aby pracovali. Ani to ale neodradilo známého propagátora romského holocaustu Polanskyho, aby označoval Lety jako „tábor smrti“ a srovnával je s Dachau.

Podobně argumentuje romská novinářka Jarmila Balážová, která prohlašuje, že „Romové byli v Letech mučeni“ (možná má na mysli povinnou práci). Také se neváhá chopit „holocaustového obušku“ a prohlašuje, že zpochybňování tábora v Letech jako koncentračního „hraničí s popíráním holocaustu“. Jinými slovy, nejlepší by bylo demokraticky pod hrozbou uvěznění utnout diskusi, zavřít ústa drzým rasistům a otevřít státní kasu.

Zatímco pracovní a internační tábor pro Cikány v Letech u Písku vyvolává takový křik, celkem patnáct komunistických gulagů okolo Jáchymova, kde jen v roce 1953 pracovalo a v otřesných podmínkách těžilo uran asi 14 000 vězňů, řada bez odsouzení, nikoho příliš nezajímá. Tisíce mrtvých následkem ozáření, umírajících ošklivou pomalou smrtí. Možná tomu bude tak proto, že jejich komunističtí dozorci sedí stále v českém parlamentu. Na rozdíl od nacistů se nevzdali, jen pokojně předali moc.

Vykoupení a zboření velkokapacitního vepřína, který stojí (údajně, názory se různí) na místě bývalého pracovního tábora vyžaduje náklady až půl miliardy korun nebo výše. Přesto o tom vláda prý uvažuje. Památku 300 Cikánů, kteří zemřeli na nejrůznější choroby před 60 lety, zaplatíme stovkami milionů korun ze státního rozpočtu. Romský holocaust je třeba důsledně připomínat.

A na závěr jedna absolutně nepřípustná a rasistická otázka: Myslíte, že je něco špatného na tom, když nutíme Cikány, aby pracovali?