Homosexuály nikdo nediskriminuje

Ale o jakých právech je zde řeč? Pokud by bylo pravdou, že jsou homosexuálové diskriminováni, znamenalo by to, že jsou vůči nim vedeny represe, či jsou pronásledováni za svou orientaci. Ale to se přeci neděje. Homosexuálové mají svá práva. Mají stejná nezcizitelná lidská práva jako všichni ostatní. A tato práva platí pro všechny stejně. Pro heterosexuály, homosexuály, lidi s bílou, či tmavou barvou pleti. A mezi tato práva patří zejména právo na život, na důstojnost, svoboda slova, právo práci a podobně. Pokud jsou někdy komukoli tato práva upírána, pak se dá hovořit o diskriminaci. Lidem s homosexuální orientací přeci ale nikdo tyto věci neupírá, tak proč mnozí hovoří o „diskriminaci homosexuálů“, například v souvislosti s odporem vůči registrovanému partnerství?

Problém je v tom, že mnozí homosexuálové a lidé „bojující za jejich práva“ patrně považují třeba zrovnoprávnění vztahu mezi mužem a ženou se vztahem mezi homosexuály za jakési též „vydržené právo“. Za právo srovnatelné třeba s právem na život. Jenomže zatímco právo na život je právo základní, přirozené, přiznání registrovaného partnerství je oproti tomu přiznání nadstandardního práva. A na nadstandardní právo dle mého názoru menšina jako homosexuálové nemá nárok. Pokud společnost totiž nějaké menšině přiznává nadstandardní právo, předpokládá se, že ta společnost za to od té menšiny něco dostane. Nebo na druhou stranu, společnost přiznáním „nadstandardu“ někomu, splácí dluh za služby či činnost jím pro ni vykonanou. Tak jako váleční vysloužilci pobírají rentu, či ve stáří dostáváme starobní důchod. Ale ne každý přece může tuto rentu, nebo starobní důchod, pobírat. Pokud jsem nesloužil v armádě, nemám nárok na žádné výhody z takové služby plynoucí. Stejně tak pokud jsem mladý, zdravý a výdělečně činný nemám (zatím) nárok pobírat starobní důchod. Neudělal jsem pro společnost zatím tolik, aby mi udělila nějaké nadstandardní právo. Homosexuálové chtějí mít stejné výhody jako heterosexuálové, ale přitom za to nemají společnosti co nabídnout. I když mnozí jako protiargument vůči typicky konzervativnímu názoru, že RP poškodí tradiční rodinu uvádějí (a často oprávněně) že ta již stejně nefunguje, přesto je to stále tradiční rodina, která „alespoň“ rodí pro společnost nové daňové poplatníky. Tím homosexuální pár evidentně přispět nemůže.

Právní řád je nastaven pro všechny stejně – jak pro homosexuály, tak pro heterosexuály. Jakýkoli zákon, který se právnímu řádu vymkne a platí, či privileguje jen nějakou část společnosti, je diskriminační, ať chceme nebo ne. Stejně tak navrhované registrované partnerství. To je diskriminací nejen z konzervativního hlediska, ale i z hlediska logického. Registrované partnerství, jako jistá forma uzákoněného svazku dvou osob (nikoli ale na úrovni manželství) má platit jen pro homosexuály. Pokud by chtěly registrované partnerství uzavřít dvě osoby opačného pohlaví, nemají šanci. Z toho důvodu nevyvozuji z návrhu zákona o registrovaném partnerství jiný závěr než že – je diskriminační a privileguje homosexuální páry nad ostatními. Pokud by návrh tohoto zákona umožnil uzavřít registrované partnerství jak homo-, tak i hetero- sexuálním párům (jak navrhovali někteří poslanci ODS), bylo by to v pořádku. Takto jde o snahu o „pozitivní diskriminaci“ jisté části populace a pozitivní diskriminace je vždycky špatná.

Homosexuálové v ČR diskriminováni nejsou již delší dobu. Minimálně od té doby, kdy byla někdy v 60. letech zrušena trestnost homosexuality. Dvěma osobám stejného pohlaví, které se mají rády nikdo jejich orientaci nebere, nikdo je za ní nepronásleduje. Tento vztah je společností tolerován. Homosexuálové mají stejná práva, jako všichni ostatní. Ale poslední dobou to spíš vypadá, budou svým způsobem diskriminováni „ne-homosexuálové“. Minimálně ze strany jistých navrhovaných zákonů.