Francie: Tvrdě proti ideozločinu

Že holocaustová inkvizice přituhuje, již víme dávno. Po uvěznění všech historiků, kteří jen nepatrně uhnuli z oficiálního povoleného kursu, byl vyslán varovný signál všem, kteří by jen na okamžik veřejně zapochybovali či naznačili možnost svobodné diskuse.

Pocítil to i prof. Bruno Gollnisch, poslanec Evropského parlamentu a profesor Lyonské univerzity, když byl v půli listopadu zbaven imunity a nic již nebrání jeho trestního stíhání za popírání holocaustu (podle francouzského práva „zpochybňování zločinů proti lidskosti“). Profesor Gollnisch není autorem jediné zakázané knihy, ani nepřednesl (jako např. David Irving) přednášky se zakázaným obsahem.

Jeho ideozločin byl následující. Na tiskové konferenci v Lyonu v říjnu 2004 řekl, cit.: „Nepopírám existenci smrtících plynových komor. Ale nejsem specialista na tyto záležitosti, a myslím, že bychom měli nechat historiky se tím zabývat.“ Poté dodal osudnou větu: „O způsobu, jak tito lidé zahynuli, by měla být vedena debata.“ Čtyři dny poté se francouzský ministr spravedlnosti Dominique Perben osobně zasadil o obvinění Gollnische.

Evropský parlament zbavil Gollnische imunity nebývale jednotně. Nikdo se ani na chvíli nezamyslel (či si nedovolil zamyslet) nad podstatou obvinění. Nad tím, že je univerzitní profesor stíhán za to, že vyzval k historické debatě.

V kontextu Evropského parlamentu a Evropské unie je ironií, že zatímco jeden holocaust je čímsi absolutně nedotknutelným a posvátným, zahájila EU přístupové rozhovory se zemí, která jiný – arménský holocaust – bezostyšně popírá. Tou zemí je Turecko, jehož nejvyšší představitelé se na uvedené téma odmítají vůbec bavit. Nejde přitom vůbec o jakékoli odškodňování a ždímání peněz, ale čistě o přiznání odpovědnosti a omluvu v etické a morální rovině.

Francouzská ideopolicie se však nezastavila u Gollnische. Cílem je nejprve zastrašit akademickou obec a vyvolat strach ze svobodné debaty na univerzitách. Proto byl počátkem prosince obviněn další ideozločinec, rovněž univerzitní profesor a zároveň poslanec národního parlamentu Christian Vanneste.

Prof. Vanneste byl obviněn podle zpřísněného paragrafu o „hate speech“, který byl asi před rokem novelizován tak, aby umožnil trestat jakékoli urážlivé, nenávistné či posměšné poznámky vůči homosexuálům. A co vlastně spáchal pan Vanneste?

Jeho základním proviněním bylo, že odmítal podpořit nové zákony pozitivně diskriminující homosexuály a své názory dokonce prezentoval v parlamentu. Při jednom svém vystoupení označil homosexuály za „hrozbu pro lidstvo“. Na parlamentní půdě ho ještě sice ochránila imunita, ale když svůj výrok zopakoval pro dvě tištěná média, byl zatčen. Hrozí mu pokuta 25 000 EUR a šest měsíců vězení.

Obvinění Vannesteho vyvolalo velké obavy u francouzské katolické církve, která rovněž nemá vřelý vztah k homosexualitě a její kněží se s ním často při kázáních netají. I těm nyní hrozí podle zpřísněných francouzských zákonů postih.

Po předchozím soudním potrestání novinářů z deníku Le Monde za kritiku Izraele nám tedy ve Francii opět přituhlo. Jen škoda, že neumějí francouzské úřady postupovat stejně tvrdě vůči rabujícím a řádícím gangům v ulicích.