Britská vláda bude od nového roku šmírovat každou cestu každým autem na Ostrovech

Britské listy uvádějí, že jenom v Londýně to bude 35 milionů registrovaných značek denně a v celé Británii pak 100 milionů.

To prý ještě není všechno. Usilovně se pracuje na tom, aby kamery rovněž rozeznaly a zaznamenaly tváře lidí. Tím dosáhnou toho, že nejen cesty autem, ale i cesty chodců, cyklistů, plavců a jezdců na koních budou mapovány a archivovány. Software pro identifikaci lidské tváře ještě není bez chybek, ale zlepšuje se velmi rychle. Spolu se směrovými mikrofony na každém sloupku tak britská vláda dosáhne absolutní informovanosti o každém jednotlivém členu britského království. Bude znát každou minutu aktivity každého svého občana. Bude vědět, kdy a kdo šel kam, koho tam potkal a o čem se spolu bavili. Bude vědět, co si dal v restauraci, kolik za to zaplatil, kolik dal tip a (po propojení s kamerami soukromých společností) bude vědět např. i to, kolikrát vzepřel činku v soukromém fitnes klubu. Bude vědět doslova o každém prdu.

Na plošnou analýzu chování jednotlivců bude nasazen další software, který bude upozorňovat na nepravidelnosti a "divné" chování. Např. neobvyklá procházka večer, návrat na stejné místo, zjevná nervózita, apod.

Vláda také (mimo jiné) bude přesně vědět, zda je někdo nevěrný, komu zahýbá, s kým a kolikrát.

Každý drobný přestupek bude registrován, viník odhalen a okamžitě potrestán. Příklad: Vláda zakáže kouřit na veřejnosti (jakože to k tomu směřuje). Člověk, který si na procházce ve vylidněném městském parku zakouří, bude odhalen. Účtenka na pokutu mu přijde rovnou domů.

Ne, nemyslím si, že budou trestat každého za každý drobný přestupek. To by zvedlo bouři nevole. Naopak jsem přesvědčen, že dlouho nechají lidi ukolébat relativním "nic se neděje". Ale budou to ukládat. A využijí toho u těch, které budou chtít potopit. U disidentů. U divňochů. A vůbec u lidí, kteří nějak nezapadají.

Tak. Šokující není to, co si ti hajzlové dovolují, ale to, jak na to reagují britští občané. Schválně – tipněte se. Vyrazili do ulic? Demonstrují? Defenestrovali grázly z britského parlamentu? Házejí vajíčka na budovu Ministerstva pravdy? Píšou do novin? Drží hladovky? Bombardují své „demokraticky volené zástupce“ telefonáty a faxy? Nic z toho. Zdá se, že to ani nezaregistrovali. Pokud ano, tak … nemám, co bych dodal.

Zprávu uveřejnil britský Independent, aniž by vyvolala větší odezvu. Tedy mohu-li soudit ze vzdálené Kanady. Prošel jsem se přehledem britského tisku, jak byl připraven BBC. Cituji:

Financial Times ve své každoroční anketě zvolily mužem roku muže hned dva: zakladatele internetového vyhledávače Google Sergeje Brina a Larryho Page.

Timesy po konzultaci s meteorology čtenářům oznamují, že se letos zase nedočkají bílých vánoc. To zklame hlavně ty, kteří si na sníh vsadili.

Daily Telegraph vedl rozhovor s Oliverem Letwinem, který má v Konzervativní straně na starosti politickou strategii.

A tak dále. Pokud některé noviny tu informaci uveřejnily, zapadla někde na dvacáté straně jako zcela nedůležitá.

Zbláznil se svět?

Británie je tedy první zemí, která bez nadsázky předčila orwellovskou vizi angsocu, jak je popsána v románu 1984. Od Orwella bylo vizionářské, že děj románu umístil do téže země a na totéž místo, kde o jednadvacet let později dochází k jeho naprostému zhmotnění.

Nemyslím, že potřebuji svou věštící křišťálovou kouli, abych předpověděl další vývoj. Řádově několik měsíců, maximálně rok bude trvat, než toto opatření převezmou další státy. Nikde nikdo proti tomu nikdy nic neřekne. Ale ano – řekne. Pár potrhlých důchodců z těch několika organizací zabývajících se právem člověka na soukromí. Pár blogů a pár disidentských webů o tom upustí poznámku nebo rovnou článek. Pár lidí si to přečte a napíše do diskuze to je teda bordel a co budeme dělat, že? Pár hňupů bude kontrovat, že není třeba nic dělat, protože kdo nic nedělá, nemá se čeho bát. A pojede se dál močálem černým kolem bílých skal.

Děti, které za několik roků dospějí, to budou brát už jako naprostou samozřejmost. A budou se cítit nejistí, pokud náhodou zabloudí do končin, kde kamery nejsou. Personal security, you know...

Uff. Jsou chvíle, kdy pochybuji, jestli má cenu žít. Toto je jedna z nich.