Válka s Íránem: nedočkavé čekání
19.12.2005 Komentáře Témata: Nezařazeno, Pohledy z Evropy 1122 slov
Téměř všechna tištěná média nedočkavě spekulují, kdy dojde k „očekávanému a oprávněnému úderu“ na kacířský a nepoddajný stát Írán. Zvláště česká média jsou v tomto směru jako obvykle aktivní a již předem hledají argumenty a podporu pro další agresi proti suverénní zemi.
Írán je v očích USA, Izraele a „mezinárodního společenství“ již dlouho trnem v oku. Abstraktní pojem „mezinárodního společenství“ dávám úmyslně do uvozovek, neboť mainstreamová média a vrcholní politici si jej vždy přizpůsobují podle svého. Často se tak mezinárodní společenství oprávněné reprezentovat všechny země a národy de facto zúží na USA, Izrael a Velkou Británii, kterým polohlasně přizvukuje Evropská unie.
Na stránkách tisku se dočítám, že důvody pro úder na Írán již nastaly. A poslední kapkou bylo zpochybnění holocaustu íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Íránský prezident zapomněl, že to samé, co představuje pro muslimské země Korán, znamená pro západní svět holocaust.
Írán je podle tisku natolik drzý a suverénní, že si dovoluje provádět vlastní jaderný program, resp. stavět vlastní atomové elektrárny. Důkazy o jeho jaderném vojenském programu se nikdy nenašly a nenašli je ani inspektoři mezinárodní Agentury pro atomovou energii. Ale co na tom, světový tisk a silná prohlášení amerických představitelů již udělala z íránského jaderného vojenského výzkumu holou skutečnost. Stejně jako před několika lety z iráckých chemických zbraní, pamatujete?
Skutečné důvody útoku na Írán jsou v zásadě dva. Prvním jsou bohatá naleziště ropy v zemi a druhým důvodem je, že se Írán nehodlá řídit direktivy „mezinárodního společenství“ (v uvozkovách s odkazem na jeho zúženou definici výše). A tak je nutno najít nějakou zástěrku.
Je zarážející, kterak média a západní vlády již zcela přestaly ctít samotné principy a základy mezinárodního práva a bezostyšně vyhrožují či otevřeně plánují útok na Írán. Útok, který by bez posvěcení Radou bezpečnosti OSN ve smyslu platné a závazné Charty OSN byl další z řady agresí, a to skutečných agresí, jak je definuje rezoluce Valného shromáždění OSN o definici agrese. OSN a její Rada bezpečnosti to z New Yorku jen bezmocně a pasivně pozoruje. Transformace (nebo spíše degenerace?) OSN na diskusní klub byla zdá se dokončena.
Válečného praporu se chytily Lidové noviny, těsně následované Hospodářskými novinami (a jistě dalšími, které jsem nečetl). Článek v Lidových novinách byl takřka okopírovaný z izraelského deníku Haaretz. Íránský režim byl vylíčen jako extremistický, popírající holocaust (fotku zločinného íránského prezidenta doplnily fotky uvězněných ideozločinců Ernesta Zündela a Davida Irvinga) a z toho důvody zralý k okamžitému (absolutně ospravedlnitelnému) napadení Izraelem. Válečnou stránku doplnil rozhovor s historikem Vladimírem Nálevkou používající již termín „šoa“, který byl dotázán, zda-li někdo v ČR také snad nepopírá holocaust a bylo by třeba ho vaporizovat. Pan historik čtenáře ujistil, že popírat něco takového je záležitostí jen extremistických skupin. Uff. A nakonec jsme se dozvěděli, že Steven Spielberg točí 52 000 výpovědí (přeživších) obětí holocaustu, aby přibyly další důkazy pro nepopiratelný a nezpochybnitelný holocaust. Tak mne napadá, co třeba Teherán humanitárně bombardovat kazetami s tímto dokumentem? Bomby budou však přesvědčivější argument.
Učebnicovým příkladem vytváření válečné nálady k ospravedlnění případné agrese proti Íránu je i článek pana Jiřího Pehe v Hospodářských novinách. Pan Pehe si stěžuje, že reakce USA na verbální útoky íránského prezidenta vůči Izraeli končí jen u bezzubých prohlášení. Vhodnou reakcí by asi mělo být podle pana Pehe rovnou bombardování Teheránu.
Pan Pehe píše, že se „Izrael se zcela po právu vždy cítil íránským jaderným programem smrtelně ohrožen“. Bohužel to však byl Izrael, kdo v roce 1981 podnikl skutečný (nikoli verbální) útok na tehdejší irácký jaderný reaktor a je to Izrael, který vlastní jaderné zbraně, které jsou jakousi vyšší mocí vyjmuty z jakékoli mezinárodní kontroly. A je to opět Izrael, jehož politika vůči Palestincům a okupace cizích území eskaluje a udržuje napětí na Blízkém východě.
Írán jaderné zbraně nevlastní (na tom se shodují i lidé typu pana Pehe) a s mezinárodní Agenturou pro atomovou energii spolupracoval a spolupracuje. Izrael jaderné zbraně prokazatelně vlastní, ačkoli to popírá, resp. sveřepě o nich mlčí a mezinárodní Agentura pro atomovou energii pro něj není vůbec partnerem, stejně tak ignoruje veškeré mezinárodní úmluvy o kontrole, výrobě a nešíření jaderných zbraní.
Přesto je to právě Izrael, kdo má podle pana Pehe právo zaútočit na Írán, popř. by bylo ještě vhodnější, kdyby to za něj učinily USA (podobně jako v Iráku). Nerozumím lidem typu pana Pehe a spol. Zatímco na jedné straně rádi básní o „humanitě, svobodě a demokracii“, na druhé straně neváhají připravovat půdu pro agresi vůči suverénní zemi a vyvolávat tak další válku. Případné americké či izraelské bomby na Írán by přitom mohly být zárodkem mnohem širšího a vážnějšího konfliktu.
Ve válce s Irákem nedávno americký prezident přiznal 30 000 civilních obětí. Ve skutečnosti jich bude asi mnohem více. Americká armáda používá vůči civilním cílům a obydleným místům chemické zbraně. Začátek americké agrese znamenal pro Irák zatím tříleté období nestability, násilí a teroru. Je Vám jedna válka málo, pane Pehe?