Průzkumy veřejného mínění
aneb Demokracie na český způsob
17.12.2005 Komentáře Témata: Demokracie 943 slov
Poslední dobou začínám mít pocit, že se s průzkumy veřejného mínění doslova roztrhl pytel. Veřejnost je tázána takřka na všechno, na co se dá tázat, výsledky jsou pak prezentovány v masmédiích, kde si je ona tázaná veřejnost se zájmem přečte či vyslechne výsledky a pak, pokud k tomu má možnost, s ještě větším zájmem o nich diskutuje až do servání kůže z těla toho, kdo má opačný názor. Nemusím snad zdůrazňovat, že mezi časté otázky průzkumů veřejného mínění patří otázky tzv. volebních preferencí, registrace svazků osob stejného pohlaví, otázky oblíbenosti jednotlivých politiků a samozřejmě i otázky týkající se toho, co je v současné době „in“ (Superstar, reality show…). Ani bych se moc nedivil, kdyby se brzy mezi otázkami ocitla třeba: „Budete si přát, stejně jako náš pan premiér, „třeba ponožky“ pod stromeček?“
Nedovedu ani vyjmenovat různé agentury zabývající se právě touto problematikou, ačkoliv mi určitě jejich záhadná zkratková jména uvízla někde v paměti. Doba jejich vzniku je mimo moji paměť, vím, že když jsem pobral dost rozumu a začal se zabývat světem kolem sebe, už existovaly a neúnavně sondovaly veřejné mínění.
Na moji mysl se dostává základní otázka. Pokud tyto instituce sondují veřejné mínění, neobjevuje se možnost interakce s tou samou veřejností? A pokud je možná zpětná vazba, nevyvstává najednou nebezpečí manipulace této veřejnosti? Jakým způsobem vlastně probíhají tyto nedílné součásti všech masmédií? A jakým způsobem se dají zmanipulovat?
Snadno se dozvíme, v jak velkém vzorku populace byl onen průzkum proveden, ale často mi chybí neméně důležitý údaj. Kde to proběhlo? Vážně si myslíte, že nezáleží, kde průzkum proběhl, že stejné výsledky dostaneme z nějaké pražské vilové čtvrti a třeba z Chánova? A myslíte si, že agentury, zabývající se touto službou veřejnosti, se půjde zeptat jak do onoho Chánova a Prahy přesně podle rozložení populace?
Zkusme rozvinout naši myšlenku dál. Jste vážně ochotni uvěřit, že se nějak výsledky nedají ovlivnit? Procento sem, procento tam, toho si nakonec nikdo nevšimne, dokonce ani ten, kdo průzkum prováděl. Bude to stejné jako s průměrným platem, jenž se neustále zvyšuje (což mi připomíná jeden matematický vtip: Hoch snědl oběd svůj, i oběd mladšího bratra. Oba snědli v průměru jeden oběd.); jeden z „průzkumníků“ přinese výsledky trochu jiné, než ten druhý. Ale osobně se o tom nebudou bavit, proto výsledky nemusí odpovídat skutečnosti. A pokud budou, odlišné výsledky zajistí ten, koho oni neznají, manipulátor, neexistující osoba, která nedokáže nic potvrdit ani vyvrátit.
Výsledky jsou zdárně zmanipulovány, teď už čeká jen čekat. Na co? Až to dostatečně zmanipuluje veřejnost. Nejen Hitler používal heslo, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, ale i neméně slavní Lunetic, a což je nejvýše zarážející, toto heslo může velmi zdárně používat i náš předmět zkoumání.
Že ne? Zeptám se zcela přímo. Šli byste volit stranu, o které si budete myslet podle průzkumů veřejného mínění, že získá ve volbách pouhých 0,3%, čímž by si váš hlas rozdělily strany, které se do parlamentu „mají šanci dostat“ a z jejichž počínání vás přinejmenším popadá nekontrolovatelná touha vraždit? Nezvolíte nakonec ono nejmenší zlo?
Účel tohoto počínání je jasný. Tam kde je moc, najdeme i peníze, ten kdo má peníze, má i moc. Kdo se chce trochu přiživit, musí držet pohromadě s těmi, kdo moc drží v rukou. Průzkumové agentury rozhodně nejsou tvořeny obyčejnými lidmi, jež mají tuto práci pouze jako neziskový koníček. Bez peněz se tedy nemá lézt nejen do hospody, ale i do vysoké společnosti.
Možná právě díky tomu se u moci drží stále stejná skupina lidí, z nichž mnohým politická kariéra začínala v éře komunismu a kteří po revoluci pouze „převlékli kabát“. Tito lidé se pouze přetahují o moc a pomocí nepatrné manipulace veřejnosti je jakýkoli pokus o proniknutí do této společnosti už předem korunován neúspěchem. Samy se nemohou vyšachovat z politické scény díky určitému počtu kmenových voličů, kteří jdou volit nekoukajíc vpravo vlevo. Je vidět, že Gottwaldovy lekce z Moskvy „jak zakroutit demokracii krkem“ jsou stále přítomny, a obávám se, že ještě dlouho budou přítomny. Vítejte v demokracii po Česku, v demokracii bez možnosti skutečné volby.