Tunelování Komerční banky: zametání stop

V České republice platí při páchání hospodářské kriminality jednoduché pravidlo nepřímé úměrnosti. Čím více ukradneš, tím můžeš být klidnější co se týče případného postihu. A vylákáš-li z banky podvodem několik miliard, můžeš již být klidný úplně. Získané peníze ti dají automaticky velkou moc a beztrestnost. Primitivní, jednoduché, ale velmi účinné pravidlo.

Klasickým až učebnicovým případem je tunelování Komerční banky. Na počátku 90. let a poté v období 1996 – 1999 z ní vylákal izraelský státní občan Barak Alon (svá jména však měnil) podvodně asi osm miliard korun (skutečná částka můž i vyšší).

Vzhledem k obrovskému rozsahu podvodu stanuli před soudem odpovědní manažeři banky, kteří zavřeli oči a roky posílali peníze (konkrétně dolary) na Barakova konta. Podle obžaloby jimi byli Petr Budínský, Karel Bednář, Jaroslav Mareš, Tomáš Doležal, Bořivoj Pražák, Pavel Ševčík, Lubomír Štěpáník, Ladislav Vinický a generální ředitel KB Jan Kollert. Obvodní soud pro Prahu 1 je počátkem prosince osvobodil. Nespáchali nic protizákonného.

Povšimněme si, že mezi obviněnými ani obžalovanými nikdy nebyl generální ředitel KB v letech 1992 – 1998 Richard Salzmann, přestože měl jako předseda představenstva absolutní odpovědnost. Naprosto paradoxní je také skutečnost, že obviněn byl jeho nástupce ve funkci Jan Kollert (nastoupil až v roce 1999, kdy Barakův tunel končil), který za podvody nesl podstatně menší odpovědnost než Salzmann. Stejně tak nebyl českými orgány obviněný samotný Barak Alon, přestože prokazatelně páchal trestnou činnost mimořádného rozsahu (a to nejen v ČR, ale i Maďarsku a Rakousku). Zvláštní.

Případ Barakova tunelování Komerční banky je však jen špičkou ledovce, resp. učebnicovou kauzou. Nemusíme přecházet do jiné banky, neboť podobně jako Barak Alon, jen pomocí jiného (úvěrového, ovšem dokumentární akreditivy renomovaných bank byly dle informací soudního znalce Ivo Strejce padělány také) mechanismu tuneloval banku i agent StB František Chvalovský, bývalý muž číslo jedna českého fotbalu a neoficiální majitel blšanského fotbalového klubu. Pokusů podat na něj žalobu bylo několik, ale vždy byla vrácena „k dopracování“ vzhledem k „důkazní nouzi“, „doplnění dokazování“ apod. Policie a státní zastupitelství hrály chvíli se spisem pin-pong, a nyní jej uložily hezky k ledu.

„František“ (takové bylo jeho krycí jméno v StB) se státnímu zastupitelství, soudům a vůbec všem jen směje. Nejvíce se musí smát soudnímu rozhodnutí o obstavení jeho majetku. Např. jeho čtyři luxusní vozy byly sice obstaveny, ale Chvalovský je stejně dál používá. Nikdo mu v tom nebrání. Nemůže je jen prodat, což mu asi hodně vadí. Jeho vila Chrášťanská na Bílé hoře v Praze (překrásné místo s výhledem na oboru Hvězda, doporučuji k vycházce) může směle konkurovat Krejčířově černošickému hradu. Vlastníkem pochopitelně není Chvalovský, ale jeho dcera Radka Chvalovská. Bydlí zde však právě „František“.

Komerční banka nijak na případnou náhradu škody na těch, kdo jí podvedli a okradli, nespěchá. Nyní jí to dokonce doporučil sám Obvodní soud pro Prahu 1. Banka k tomu nemá důvod, ukradené peníze již stejně zaplatil stát a management banky si netroufá podnikat cokoli vůči mocným – Salzmannem počínaje a Chvalovským konče. Z hradu nad oborou Hvězda se ozývá dunivý „Františkův“ smích.