Kterak pozemky červenkovaly

Výše uvedený případ přitom není nic neobvyklého. Podobných a ještě větších transakcí se událo více. Soustředíme-li se na hlavní město Prahu, můžeme zde jmenovat dva miliardáře a novodobé landlordy.

Na prvním místě nelze nejmenovat pana Miloše Červenku. Tento čtyřicátník s těkavým pohledem a sípavým hlasem vlastní v Praze střízlivým odhadem 4 miliony čtverečních metrů pozemků. Cesta k nim nebyla příliš složitá. Stačilo skoupit restituční nároky restituentů za pozemky, které nelze pro zákonné překážky vydat a dále si dobře rozumět s Pozemkovým fondem.

Je ironií, že dobře si rozumět s Pozemkovým fondem znamenalo někdy i podat na něj žaloby. Fond poté schválil narychlo pravidla pro vydávání ad hoc, tzn. že nyní se bude vydávat přednostně těm, kteří Fond žalují. A pan Červenka vždy jako zázrakem věděl, kdy žalovat. Jindy zase věděl, že se bude něco pronajímat (a tím vznikne nájemci předkupní právo).

Existovaly v zásadě dvě cesty, kterak pozemky zčervenkovaly. Buď je Pozemkový fond vydal v restituci jako náhradní pozemky, nebo je Červenkovi pronajal a ten je následně odkoupil za ceny v řádu 5 – 10,- Kč/m² (připomínám, šlo o pozemky v Praze). Na pronajímání pozemků od fondu měl Červenka jakýsi kouzelný recept. Někdy byl jako nájemce upřednostněn i před městskou částí.

Na skoupení restitučních nároků potřeboval pan Červenka značný kapitál, který jistě převyšuje sto milionů korun. Ať byli restituenti jakkoli hloupí, své nároky zadarmo nedali. Vyvstává otázka, kde pan Červenka vzal svůj základní kapitál, když jeho listy vlastnictví jsou čisté jako lilie, bez zástavních práv a jiných břemen, které se na listech vlastnictví obdobných spekulantů obvykle hojně vyskytují.

Kdo je to vlastně pan Červenka? Tajemný absolvent líhně KGB - moskevského Institutu mezinárodních vztahů (tzv. MGIMO), kde byli pod vedením agentů KGB a dalších specialistů školeni pečlivě vybraní a politicky spolehliví vysocí komunističtí diplomati a agenti KGB. Většina z nich se poté upsala vázacím aktem KGB. Je otázkou, jak dopadl pan Červenka, to však ví jen on sám. Často se také zapomíná na bratra pana Červenky, který hrál v transakcích nezanedbatelnou úlohu, která by vystačila na samostatný článek.

Pan Červenka je člověk, který nikomu nevěří. Drtivou většinu pozemků má napsanou na sebe, nikoli na svou společnost MCA, a.s. Je zajímavostí, že úzce spolupracuje s druhým pozemkovým králem panem Sergem Borensteinem. Červenkova MCA, a.s. sídlí v jeho objektu karlínské Kotelny, kterou Borenstein přestavěl na administrativní budovu. Dobrými přáteli jsou i s Karlem Schwarzenbergem, restituentem rozsáhlým majetků, povětšinou mimo Prahu.

A kde má pan Červenka největší majetky? V průběhu let 2003 – 2005 na něj Pozemkový fond převedl celkem asi 2,5 milionu (!) metrů čtverečních pozemků v lokalitě „Trojmezí“, tj. nezastavěné plochy na hranicích Záběhlic, Hostivaře a Uhříněvse. Ke všemu došlo za situace, kdy vzhledem k probíhající změně územního plánu, která umožní území zastavět, se pozemky zhodnotí tisícinásobně.

Jako obvykle neobvyklé štěstí měl pan Červenka taky v Újezdě u Průhonic (Křeslice). Zde má „pouze“ asi 300 000 m², ale na druhou stranu obsadil strategické místo, v jehož okolí povede obchvat Prahy. Další stovky tisíc metrů zčervenkovaly v Řeporyjích, Lochkově, Sedleci, Slivenci, Dubči atd.

Rouška mlčení obestírá červenkování pozemků v pražské Ruzyni, v těsném sousedství letiště. Řízení je právě v průběhu a nervózně se čeká, až katastr pozemky konečně zčervenkuje. Pro jistotu byly již panem Červenkou zastaveny ve prospěch firmy FAKTOR, a.s. Další rozsáhlé pozemky právě červenkují v Modřanech. Zkrátka vše, co se dalo ještě před 31.12.2005 zčervenkovat, bylo zčervenkováno.

Právě Červenka stojí podle některých informací za rozpoutání již (do ztracena) odeznělé aféry okolo převodu pozemků v Praze – Uhříněvsi. Rozzlobilo ho, že ač okolo tohoto tučného sousta dlouho kroužil a náležitě krmil ptáčky na Pozemkovém fondu, oni ho stejně podrazili a pozemky vydali někomu jinému. Tak se rozhodl se pomstít. Stejně již ptáčky na Pozemkovém fondu nepotřebuje, neboť za tři týdny restituce končí, resp. končí vydávání náhradních pozemků.

Závěrem již jen stručně k druhému největšímu pozemkovému magnátovi v Praze, panu Sergemu Borensteinovi. Ten de facto ovládl pražský Karlín, kde vlastní asi 500 000 čtverečním metrů pozemků. Většiny z nich se zmocnil od města po povodních za velmi příznivé ceny, neboť kupoval nemovitosti v záplavové, zničené oblasti.

V naší zemi tedy pomalu končí další druh překotných změn vlastnických vztahů. Pomalu si zvykáme na novou elitu, která získala miliardové majetky. A opět zvítězila spravedlnost. Zatímco většina drobných restituentů v Praze, kteří měli nárok na vydání náhradních pozemků, deset let i více jen bezmocně čekala, co na ně zbude a zda-li vůbec něco dostanou, pan Červenka měl zkrátka štěstí. Vydávalo se především jemu, a to po desítkách hektarů. A tak zatímco řadoví, obyčejní restituenti, kteří byli okradeni komunistickým režimem se chodili ptát na Pozemkový fond, kdy se objeví nějaká nabídka náhradních pozemků a byli odmítáni, stovky hektarů náhradních pozemků mezitím červenkovaly.

A nyní dopadnou ti, kteří přišli o majetek po roce 1948, velmi neslavně. Zatímco pan Červenka bude své nově nabyté pozemky rozprodávat jako stavební parcely a pohádkově bohatnout, obyčejní restituenti dostanou žalostnou finanční náhradu. Tak nevím, zda je slovo „restituce“ ve světle toho, co se skutečně odehrávalo, na místě. Nehodil by se jiný, přesnější termín?