USA v proměnách času

Ještě před 16 lety, v době tzv. sametové revoluce, tj. přechodu moci z komunistů na postkomunisty, byl můj vztah k této zemi značně idealistický. Bylo to snad i díky informační blokádě, ve které jsem žil, aneb „tonoucí se stébla chytá“. S postupem času jsem však toto „stéblo“ zcela zavrhl a chytil se pevné větve, tzn. vlastního rozumu a úsudku.

USA pro mne byly tehdy symbolem svobodné země, kde si může každý dělat, co chce a především si říkat, co chce. To bylo pro člověka vychovaného v totalitním státě cosi nemyslitelného. Dnes již v plném rozsahu vidím, že“svobodu“ projevu v USA nekompromisně svírá utahující se kazajka politické korektnosti.

Obdivoval jsem suverenitu a geopolitické postavení USA. Nyní již vím, že USA nejsou ani trochu tak suverénní, jak se zdá, neboť existuje země, která může beztrestně útočit na americké vojenské cíle a přesto se těšit plné podpoře USA. Není nic, co by USA této zemi na její žádost nedaly. USA se mi zde nezdají ani trochu suverénní.

Kdysi jsem obdivoval soudržnost, svobodu i rozmanitost americké společnosti. Ty časy jsou dávno ty tam, neboť země, kam přichází stále více imigrantů, připomíná spíše vroucí multikulturní kotel, než soudržnou „občanskou společnost“. Miliony tzv. „Američanů“ nemluví vůbec anglicky. A výbušnost vroucího multikulturního kotle se projeví při sebemenší zámince, např. přírodní katastrofě, jak se projevilo tento rok v New Orleans.

Americká vlajka pro mne byla kdysi něčím respektovaným, symbolem síly, svobody, demokracie a realizovaného snu. Symbolem rovných příležitostí a neomezených možností. Dnes je pro mne symbolem pozitivní diskriminace, bombardování srbských škol a nemocnic, zničení Fallůdži a dalších iráckých měst, symbolem agrese, násilí a útlaku. Pod americkou vlajkou jsou v tajných věznicích mučeni vězni.

Americký prezident ve mně kdysi vyvolával respekt, byl symbolem svobodné, silné a suverénní země. Dnes ve mne americký prezident vyvolává odpor, jindy úsměv či opovržení. Americký prezident je osobou, která se pokouší prosadit zákony legalizující mučení vězňů.

Míval jsem respekt k americké armádě a její historii a tradici. Armádě, která nikdy (snad vyjma stažení z Vietnamu) neprohrála válku. Vida současné události a masakry v Iráku a ty uplynulé v Srbsku, je pro mne americká armáda v podstatě zločineckou organizací, ignorující základní pravidla vedení války zakotvené Ženevskými konvencemi, páchající válečné zločiny, vedoucí útočnou válku a neštítící se mučení.

Obdivoval jsem stabilní a tradiční americký politický systém dvou stran. Považoval jsem ho za vzor demokracie a rovného přístupu k volbám. Dnes vím, že opak je pravdou. Dvě státostrany jsou v USA zcela pod kontrolou jistých mocenských kruhů a veškeré pokusy narušit jejich monopol na politickou moc jsou nicotné. Navíc začte-li se člověk do jejich programů, zcela splývají. Systém je nastaven tak, aby volební výsledek byl předem daný, vše v rámci demokratického divadla.

Když to shrnu, USA byly pro mne kdysi vzorem. Nyní jsou pro mne odstrašujícím příkladem.