Nevinen! Izraelský důstojník, který vystřílel 17 kulek do palestinské školačky, byl osvobozen

Tento incident je zřejmě nejvíce kontroverzní od času, kdy byla před pěti léty vyhlášena palestinská intifada vzhledem ke způsobu, jakým byla Iman zabita a vzhledem k odhalení nahrané konverzace, ze které vyplynulo, že kapitán byl varován, že je to dítě a navíc ještě vystrašené k smrti.

Po vyhlášení verdiktu řekl otec zabité dívky Samir al-Hams, že od počátku bylo zřejmé, že armáda nemá ve skutečnosti zájem pohnat svého vojáka k zodpovědnosti.

„Neobvinili ho za vraždu, pouze z drobných prohřešků a i tato obvinění teď padla, přestože má dcera byla tolikrát provrtaná kulkami,“ řekl. „Tohle byla chladnokrevná vražda dívky. Poprvé ji zavraždil voják, podruhé tento soud. Jaké je z toho ponaučení? Vlastně naznačují ostatním vojákům, že mohou beztrestně zabíjet palestinské děti.“

Vojenský soud osvobodil obviněného z ilegálního použití své zbraně, nevhodného chování důstojníka armády a pokusu zmařit vyšetřováním tím, že nabádal své podřízené, aby změnili výpověď o tomto incidentu.

Obhájce kapitána R argumentoval, že „potvrzení o zabití“ poté, co je podezřelý zastřelen, je běžnou praxí izraelské milice a důvodem je vyloučit možnost teroristického útoku.

Po vynesení rozsudku se kapitán R rozplakal. Obrátil se k veřejnosti a řekl: „Vždy jsem tvrdil, že jsem nevinen.“

Z vojenského záznamu incidentu vyplývám že dívka Iman byla zastřelena, když vkročila do bezpečnostní zóny se školní brašnou na zádech, o které se vojáci domnívali, že by mohla obsahovat bombu. Stále není jasné, proč tam dívka vkročila, ale svědkové události shodně uvádějí, že byla od kontrolního stanoviště více jak 30 metrů, když na ni začali střílet. A stanoviště samotné bylo v každém ohledu dobře opevněné.

Záznam komunikace mezi kapitánem R a jeho posádkou obdržela izraelská televize. Vyplývá z něj, že vojáci od první chvilky věděli, že Iman je dítě.

Podle záznamu voják na pozorovatelně hlásil rádiotelefonem do kontrolního stanoviště, že Iman „je malá holčička“ a že „je vyděšena k smrti“. Po prvních výstřelech dívka upustila svou školní brašnu, která byla následně zasažena několika kulkami, takže bylo zřejmé, že neobsahuje výbušninu. Od tohoto okamžiku už brašnu nenesla a podle záznamu mířila směrem od stanoviště ven z bezpečnostní zóny, když byla zasažena.

Ačkoliv se vojáci obávali, že se Iman pokouší vylákat vojáky ven z opevnění na otevřené prostranství, kde by na ně mohli zaútočit její komplicové, rozhodl se kapitán R, že s několika vojáky opustí opevněný prostor. Krátce na to je v záznamu slyšet jeho hlas oznamující, že dívku zastřelil a že věří, že mrtvá. Následně „potvrdil její smrt“ (tj. vystřílel do ní celý zásobník).

„Já a jeden voják se přiblížíme, abychom potvrdili, že je mrtvá ... Dostal jsem situační zprávu. Vystřelili jsme a zabili ji ... Ano, teď potvrzuji, že je mrtvá. Přepínám,“ řekl.

Palestinští svědkové uvádějí, že viděli jak kapitán střelil dívku dvakrát do hlavy, pak se vzdálil, vrátil se zpátky a vystřílel do jejího těla celý zásobník.

Později v záznamu „vyjasňuje“ kapitán R svým vojákům, proč tu dívku zabil: „Tohle je příkaz. Vše, co se hýbe, a co se dostane do bezpečnostní zóny, i kdyby to mělo být tříleté dítě, musí být zabito.“

Po celou dobu incidentu nikdo na izraelské vojáky nestřílel.

Žaloba utrpěla poté, co jeden z vojáků změnil svou výpověď. Původně uvedl do protokolů, že viděl kapitána R namířit zbraň na dívčino tělo a střílet. Později sdělil soudu, že si celou věc vymyslel.

Kapitán R tvrdí, že nestřílel na dívku, ale vedle. Ale dr. Mohammed al-Hams, který prohlížel v nemocnici v Rafahu dívčino tělo, napočítal řadu zranění. „Měla v sobě nejméně sedmnáct kulek v mnoha místech kolem prsou, rukou, ramen a nohou,“ řekl Guardianu těsně po incidentu. „Byly to kulky velké ráže a vystřeleny z bezprostřední blízkosti. Nejvážnější ale bylo zranění hlavy. Měla v hlavě tři kulky. Jedna byla vystřelena do spánku z pravé strany. Zničilo jí to celou tvář.“

Armádní vyšetřování původně případ uzavřelo s tím, že kapitán „neporušil žádné etické pravidlo“. Až poté, co někteří jeho podřízení uveřejnili v médiích svou výpověď, začala kapitána znovu vyšetřovat vojenská policie, která případ následně předala vojenskému žalobci.

Kapitán R tvrdil, že jeho vlastní vojáci se snaží jej kompromitovat, protože oni jsou Židé kdežto on je Drúz.

Záznam komunikace

Následuje přepis hovoru, jak byl zaznamenán mezi vojákem na pozorovatelně, operační místností a kapitánem R.

Pozorovatelna: „Je to malá dívka. Snaží se chránit a běží východním směrem.“ „Mluvíme o dívce pod deset let?“ „Dívka asi tak deset. Schovává se za náspem a je vyděšena k smrti.“ „Myslím, že jsme ji z jednoho stanoviště dostali.“ „Já a jeden voják se přiblížíme, abychom potvrdili, že je mrtvá ... Dostal jsem situační zprávu. Vystřelili jsme a zabili ji ... Ano, teď potvrzuji, že je mrtvá. Přepínám.“

Operační místnost: „Mluvíme o dívce pod deset let?“

Pozorovatelna: „Dívka asi tak deset. Schovává se za náspem a je vyděšena k smrti.“

O několik minut později je dívka z jednoho stanoviště zabita.

Pozorovatelna: „Myslím, že jsme ji z jednoho stanoviště dostali.“

Kapitán R: „Já a jeden voják se přiblížíme, abychom potvrdili, že je mrtvá ... Dostal jsem situační zprávu. Vystřelili jsme a zabili ji ... Ano, teď potvrzuji, že je mrtvá. Přepínám.“

Kapitán R: „Vysvětluje“, proč zabil Iman.

„Tohle je příkaz. Vše, co se hýbe, a co se dostane do bezpečnostní zóny, i kdyby to mělo být tříleté dítě, musí být zabito. Přepínám.“

Článek Not guilty. The Israeli captain who put 17 bullets into a Palestinian schoolgirl vyšel na Guardian 16.11.

---

Drúzove: jsou svéráznou odnoží islámíji, jedné ze šíitských větví islámu. Jejich letopočet začíná rokem 1017, kdy se chalífa al-Hákim prohlásil za boží vtělení. Jméno zdědili po nejúspěšnějším apoštolu nového náboženství Muhamadu ad-Darazím, který obrátil část libanonských šíitů. Jejich učení je esoterní, se zřetelnými prvky islámu, křesťanství, perských náboženství apod. Očekávají návrat Hákima, který byl devátou - a poslední - inkarnací božství. Jsou endogamní a věří v převtělování duší uvnitř svého společenství. Necelý milion drúzů dnes žije okolo hory Hermon v Sýrii (hlavní sídlo je Qanavát v Hauránu), Libanonu a Izraeli. Izraelští drúzové (asi 90 tisíc duší) jsou jako jediní Arabové přijímáni (dobrovolně) do armády, kde vynikají jako pohraničníci a průzkumníci, zkrátka všude tam, kde je třeba výborná znalost terénu. Jejich vesnice jsou k vidění na Golanech, v Galileji a u Haify, jejich nejposvátnějším místem v Izraeli je Nebi Šuajb severozápadně od Tiberias, tradiční místo posledního odpočinku Mojžíšova tchána Jitra. Často se věnují tkalcovství, košíkářství a výrobě koberců. Své výrobky nabízejí na blízkých trzích, nejznámější je Daliyat el-Karmel jižně od Haify.

---