Germar Rudolf deportován z USA do Německa. A David Irving zadržen rakouskou policií

Germar Rudolf, chemik, který prováděl analýzu přítomnosti kyanidových sloučenin ve zdech domnělých plynových komor v koncentračních táborech a bohužel nic nenašel, byl za svou špatnou práci a za skutečnost, že se odvážil o svém (ne)nálezu mluvit, deportován ze Spojených států do Německa.

Nyní jej čeká stejný osud jako Ernesta Zündela. Obvinění za popírání holocaustu, soudní proces a nakonec cela na stejné chodbě s Ernestem.

Rudolf se samozřejmě mohl mýlit jako každý. Pro normální pochybení by člověk očekával, že bude nařízena další nezávislá expertíza zmíněných zdí. Dojde-li k rozdílným nálezům, jistě by nebylo těžké při současném stavu vědy a při možnosti dokonalých analýz pátrat a pátrat, dokud nebude zjištěno, proč jsou výsledky různé a dokud pravda nevyjde na povrch. Jednou pro vždy.

Ale nic takového se neděje. Chemik bude za svůj (ne)nález postaven před soud. A ani skutečnost, že jeho práce zdá se naznačovat, že pochybování je na místě, není polehčující okolnost.

Máme co do činění s novou diktaturou. Diktát myšlení. Někdo může být potrestán za to, že si něco myslí. Můžete pochybovat o to, zda Američané skutečně přistáli na Měsíci. Můžete pochybovat o existenci ZHN v Iráku. Můžete pochybovat i o tom, zda se Země skutečně točí kolem Slunce. Můžete pochybovat o mnoho věcech – a vše vám projde. Nikdo vás za váš zcestný názor trestat nebude. Jen o té Jediné Pravdě pochybovat nelze. Kdo pochybuje o oficiální verzi druhé světové války, riskuje vězení.

Proč? Proč je tahle a pouze tahle otázka tak strašně tabu? Co je na ní tak nebezpečného, že byly přivedeny do života zákony, které brání se ptát?

Na tomto místě původně článek končil. Připravil jsem jej k publikaci a začal pracovat na jiných věcech. O několik hodin později jsem čistě náhodou narazil na jiný článek z 11. října: David Irving held in Austria - David Irving zadržen v Rakousku. Pro ty z vás kterým to jméno nic neříká: David Irving (nar. 1938) je britský historik. Wikipedia o něm uvádí, že po určitou dobu byl vnímán jako seriózní historik a odborník na druhou světovou válku. Tedy do té doby, než zpochybnil holocaust. Od roku 1980 byl otevřeně spojován s neonacisty. Soudil se s prominentí historičkou Deborah Lipstadtovu za to, že ho citovala ve své knize Denying the Holocaust jako popírače holocaustu a prohrál. Soud jej kvalifikoval jako popírače. Od té doby podle Wikipedie je stále izolovanější a vede stále osamocenější boj proti mainstreamovému proudu historiků i médiím; byl mu rovněž zakázan vstup do mnoha zemí.

Pan Irving byl pozván vídeňskou univerzitní společností. Měl mít přednášku na téma tajná jednání mezi Adolfem Eichmannem a židovskými vůdci v Budapešti, Joel Brand a Rezsö Kasztner. Irving toto téma intenzivně studoval v archívu spojenců a ze životopisů Himmlera a Churchilla.

Ačkoliv návštěva byla jednodenní a nikde nebyla ohlášená, rakouská policie o ní věděla. Předpokládá se, že se o ní dozvěděla odposlechem soukromých telefonů a emailů.

Současný osud pana Irvinga není znám.

Tak tohle už není náhoda. V krátkém čase třetí člověk (po Zündelovi a Rudolfovi) ve vězení za stejný zločin. Někdo se rozhodl vyřešit historický problém jednou pro vždy. A natrvalo.

Jakže to bylo v Orwellovi? „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“.

Podle článků Holocaust denier deported from US uveřejněném na al-Jazeera.net. a David Irving held in Austria.