Rasisti

Přistěhovalci násilně devastují Francii a pomáhá jim v tom paradoxně rasizmus. Bezpečnostní aparát k nim totiž nepřistupuje jako ke standardním občanům. Jako k Francouzům. Jsou to přistěhovalci a tak je policie nucena chovat se jako cirkusáci. Jako krotitelé jiného živočišného druhu. Zasahující policisté v podstatě jen usměrňují a snaží se udržet přistěhovalce v již zdevastovaném území. Drží se na distanc. Na délku biče. Aby se nedráždili. Tu jinou mentalitu. I přes postup karikující přiměřenou policejní akci čelí policejní prezident kritice z řad levicových politiků. Že by policisté měli být ještě přikrčenější. Bah.

Být na místě přistěhovalců Francouzi, mohli by policisté zpátky na služebny. Neboť i když mají obyvatelé země Velké francouzské revoluce v pouličnímu rebelování slušnou tradici, takhle by si určitě nezařádili. Stačilo by daleko, nesrovnatelně méně rabiátství a nezákonností, aby namísto policie, nastoupila armáda a dilema policejního prezidenta by vyřešilo stanné právo.

Ovšem Přistěhovalci zapalující automobily a domy nejsou Francouzi. Vlastně jsou, ale jen někteří a jen papírově. Francie jim není vlastí. Jenom se tam hodlají mít lépe než ve své skutečné otčině. A i se lépe mají. Ovšem chtějí se mít tak jako Francouzi a když jim to není předloženo, projeví se po své přirozenosti. Kousnou do ruky, která je živí.

A francouzský rasizmus jim to dovolí. Když dojde na excesy, automaticky nastoupí dvojí metr. V tomto případě shovívavější přístup vyspělejšího k méně vyspělému. Učebnicový přiklad rasizmu, který se do učebnic nedostane. I když v činech dokazuje, že přes všechny kecy o soužití, obohacování a rovnosti Francouzi přistěhovalce za sobě rovné nepovažují.

A ani ostatní Evropané svoje přistěhovalce za sobě rovné nepovažují. Jenom se o to více či méně upřímně snaží. Ale je to asi jako když se chová pitbul jako domácí psí mazlíček a užitečný strážce. Pán sebevědomě laská mordu se zabijáckými zuby a váli pejska po zemi. A pes se pomazlit i nechá. Vrtí ocasem a spí s pánem v posteli. Hlídá dům. Ale někde hlouběji uvnitř oba vědí to, co vědět odmítají. Že pes je pitbul. Geneticky predestinován k boji až na smrt. Ne k mazlení na kanapi a strážení. Vědí a přesto falešně hrají, že všechno je jen otázka dobré vůle. Že lze ošidit přírodu.

Já myslím, že přírodu, vývojové odlišnosti a genetickou paměť obelhat nelze. Vylhat se sami ze sebe pro podsouvanou morálku lze. Lze si nechat naoktrojovat nerozdílnost všech lidí pro bezkonfliktní bytí v současném multikulturně koncipovaném světě, který byl ještě nedávno monokulturní. Lhát sami sobě umíme dobře. My zejména. A děláme to. Z pohodlnosti a pro pocit patřičnosti. My Evropané.

I Přistěhovalci si možná trochu lžou. Alespoň dokud v cizí (naší) zemi nezaženou nejhrubší hlad po lepším. Pak se pravdivě upomenou,kým jsou a … jsme v listopadové Paříži, Dijonu, Rouenu roku 2005.

A v letech budoucích budeme ještě v horším srabu. Pokud se nezačneme také upamatovávat. Na to,kým jsme.

Pro začátek alespoň verbálně. Slovem.

Asi takto:

PŘISTĚHOVALCI, TADY JE NÁŠ DOMOV.
VÁŠ NIKOLIV. ŽÁDÁME VÁS: ODEJDĚTE.
IHNED. DĚKUJEME.