Paroubek válcuje Topolánka

ODS marně hledá recepty, jak na Paroubka. Reaguje na jeho emotivní výlevy, kdy vyzývá k vyhlášení předčasných voleb a svolává mimořádnou tiskovou konferenci ODS za účasti všech stranických špiček, aby na ní vážně a slavnostně (a zcela nesmyslně) premiéra k předčasným volbám vyzvala. Skáče tak Paroubkovi na další „mediální špek“, přičemž Topolánkův recept na vyhlášení předčasných voleb je více než krkolomný a je kritizován nejen vládní koalicí, ale taky nezávislými ústavními právníky.

V kauze Unipetrol ODS křičí, jak může, ale není ji to nic platné. Teprve po 14 dnech byla zřízena zvláštní parlamentní komise, které však předsedá komunista (z KSČM). Byli to totiž komunisté, kdo o vzniku komise fakticky rozhodli a teprve poté, co se na ní dohodli s ČSSD, mohla být prohlasována.

Přitom měla ODS ohledně Unipetrolu tak jednoznačně nahráno na smeč. Nachytat při korupci se nechal vysoký úředník přímo z Úřadu vlády Zdeněk Doležel, přímý podřízený premiéra Paroubka a šéf jeho kabinetu. Aféra nyní šumí pomalu do ztracena, za občasného pokřikování pana Tlustého z ODS v parlamentu (občas ho doplňuje jeho kolega Nečas).

Poslední televizní debata Paroubka s Topolánkem znamenala další z proher předsedy ODS. Ten sice vyhrál jakési pofiderní telefonické hlasování, které premiér Paroubek vzápětí zpochybnil, neboť se prý jeho žena nemohla dovolat, ale faktickým a jasným vítězem byl buldozer Paroubek. Topolánek se zmohl jen na ironické až přihlouplé úsměvy.

Nechal se přivést do rozpaků a zahnat do defenzivy i u tématu, kde by měla „liberální a pravicová“ ODS jednoznačně dominovat – daňové reformy. Místo jasných argumentů podložených čísly a fakty se Topolánek zmohl jen odmítnutí novely zákona o daních z příjmů, prosazovanou ČSSD jako „nekoncepční“. Naopak Paroubek zkušeně tvrdil, že novela sníží daně 4,5 milionu lidí, což potvrdil i předtočený televizní šot (těm většina diváků věří nejvíce).

Teatrální a poněkud křečovité gesto, kdy Topolánek podle rady svých poradců vysázel na stůl pět milionů korun (v narážce na to, kolik měl podle skrytých nahrávek dostat bývalý šéf kabinetu premiéra Zdeněk Doležel jako úplatek), aniž by ho doprovodil větším slovním, vtipným a osobním útokem (to voliči vždy ocení nejvíce), vyznělo úplně do prázdna.

Předsedovi ODS není při hledání argumentace co závidět. Útoky na korupční praktiky a jednání sociálnědemokratických politiků jsou mu často vraceny s poukazem na to, jak ošklivě, ba hůře si ODS ušpinila ruce v letech 1993 – 1997. Mistrem v podobném „umlčování“ ODS s poukazem na její minulost je např. sociálně demokratický poslanec Michal Kraus (mimochodem, obdivuhodný politik, který sedí v parlamerntu bez přestávky již od roku 1986, kdy se stal poslancem za ČNR, v roce 1989 to dotáhl až do ÚV KSČ, nyní je vedoucí politik ČSSD a předseda jejího poslaneckého klubu).

Topolánek v poslední televizní debatě opatrně naznačoval, že Paroubkova minulost na pražském magistrátu, kde lítaly miliardy sem a tam (zvláště při žních po povodních), není až tak čistá. Na to mu Paroubek s klidem jemu vlastním odvětil, že vše, co se činilo na pražském magistrátu, se činilo v rámci koalice ODS-ČSSD a Mirek Topolánek náhle připomínal leklou rybu, necekl ani slovo.

Hoši se zkrátka drží v šachu. V této situaci začínají politické pojmy ČSSD a ODS úplně splývat. Jaký je vlastně rozdíl mezi těmito dvěma stranami, resp. rozdíl v pozitivním přínosu pro občany-voliče? Zatím se vždy dohodli, a to za zády voličů. Bylo by zajímavé vyzpovídat voliče, který hází do urny kandidátku ČSSD, v čem vidí rozdíl ČSSD a ODS, pozitiva a negativa. Potom učinit to samé u voliče ODS.