Svoloč tohoto světa

Po přečtení príspěvku jsem chvíli přemýšlel. Osobně se za svoloč nepovažuju. Běžel jsem tedy za ženou s dotazem, zda mně za svoloč pokládá. Dostal jsem zamítavou odpověď a oddychnul jsem si. Byl jsem rád, že by ani muže obecně svoločí nenazývala.

Nicméně téma "svoloče" mně chytlo. Rozhodl jsem se, že si udělám takovou svou malou osobní studii. Ve studii jsem chtěl určit stupeň verbální agresivity lidí vůči druhému pohlaví. Ve dvou skupinách (mužů a žen) byla položena stejná otázka: "Pokládáš muže(ženy) za svoloč?" Obě skupiny obsahovaly 40 respondentů a byli vybráni tak, aby jim v odpovědi nebránila nějaká sociální překážka. Odpověď musela být jednoznačná - ano nebo ne.

V patnácti případech u žen a ve čtyřech případech u mužů byla zaznamenána odpověď, že kdysi druhé pohlaví za svoloč považovali. V současné době ale takový názor nezastávají a konečná odpověď tedy byla "ne".

V dvanácti případech u žen a v šesti případě u mužů rozhodování trvalo delší dobu z důvodu, že některé příslušníky druhého pohlaví pokládají za svoloč a jiné ne. Trval jsem ale na absolutní odpovědi a vždy se mi dostalo negativní odpovědi - tedy ne.

Výsledky ministudie jsou zajímavé. Devět žen (22,5%) souhlasilo s názorem, že muži jsou svoloč. Zatímco ani jeden mužnesouhlasil s tvrzením, že ženy jsou svoloč.

Data bych mohl prohnat nějakým statistickým testem, ale už jen z letmého pohledu je zřejmé, že verbální agresivita u žen je mnohem vyšší než u mužů.

Diskuze:

1. Verbální agresivita pravděpodobně koreluje s věkem. Věkové rozpětí u žen bylo 17-49let. Nejvíce souhlasných odpovědí bylo ve věku do 32 let. Ve věku nad 40 ani jedna respondentka nepokládala muže za svoloč.

2. Musím bohužel otevřít otázku oprávněnosti názoru "všichni muži jsou svoloč".

Jelikož já sám ani mé okolí mně za svoloč nepovažuje, mohu se prohlásit za "nesvoloče". Moje samotná existence tedy vyvrací tvrzení, že všichni muži jsou svoloč.

3 Zajímavá je vysoká společenská tolerance verbálního násilí ze strany žen. A zajímavé je také to, že se tomu muži zpravidla neumí bránit. Většinou se jen tak přiblble uculují nebo dělají, že to neslyšeli. Tato chyba mužského uvažování má zřejmě historický základ. Bohužel evoluce nás muže nepřipravila na neobvyklý nárůst a všeobecnou akceptovanost ženského typu agresivity. Ale rozhodně bychom se jí měli zbavit dříve, než bude pozdě.

Naopak jsem přesvědčen, že ženy nejsou připraveny na změnu společenské role.

Kazuistiky:

Uvědomuji si, že kazuistiky mají jen malou vypovídací hodnotu o skutečném stavu věcí. Ale pro osvěžení suchého textu je střídmé uvedení kazuistiky vítané.

Kazuistika 1:

Naše rodinná přítelkyně je vdaná 16 let. Má dvě děti a manžela. Manžel má vysokoškolské vzdělání a působí v oblasti kultury. Naši přítelkyni a svou ženu pravidelně mlátí. Díky tomu, že je kosmetička, umí modré skvrny skvěle zamaskovat. Já sám jsem si chtěl s její manželem o celé záležitosti několikrát "promluvit". Ale ženský kolektiv mně vždy přesvědčil, že násilí nic neřeší. A navíc, světe div se. Ona manžela pořád miluje!

Můj závěr je jasný. On je kriminálník a bohužel tytam jsou doby, kdy se věci řešily chlapsky. Nyní si počkáme, až zasáhne zženštilá státní byrokracie nebo ji definitivně zabije.

Na druhou stranu přes to všechno, jak mám naši kamarádku rád, tak musím prohlásit, že je normální blbka. Tisíckrát dostala nabídku, že u nás nebo jinde může bydlet. Jenže ona nechce. To víte, láska je láska. Zkrátka, nechat se od někoho mlátit a ještě ho milovat, to dokáže asi jen žena.

Toto je příklad jednoho z mnoha momentů, kdy nerozumím ženské duši.

Kazuistika č.2:

Můj známý je ženatý cca 6 let. S manželkou mají jedno dítě o kterém pochybuji, že je jeho. Doma si prožívá peklo psychického teroru. Vše začalo těsně po svatbě postupným "utahováním šroubu". Jeho žena byla během času stále více nespokojená s věcmi, které před svatbou nevadily. V současné době je ochotná stropit neuvěřitelnou hysterickou scénu kvůli sebemenší blbosti.

Přes to, že byla s dítětem doma pět let, tak nevaří a neuklízí. Patrner, i když penězi neoplývají, tak přistoupil na to, že najali hospodyni.

Její jedinou starostí nyní je udělat si nehty, vlasy, meke-up, nakoupit si "neco na sebe", vykouřit krabičku denně a vést nekonečné debaty o ničem s kamarádkami. Jinak její oblíbené téma je, jací jsou chlapi "šovinistický prasata" a chudinky ženy jsou utlačovány (Nemůže sehnat práci, protože je levá jak turecká šavle). Nejvyššími hodnotami je čas na kosmetiku, holiče, aerobic, diskotéky a na opálené maséry, kteří nejsou tak přízemní jako její muž.

Naopak jeho povinnosti jsou prosté, musí přinést výplatu, držet hubu a krok. Po práci musí přijít okamžitě domů, tam si vyslechnout hysterickou scénu, která může skončit až v podvečer. Pokud chce něco k jídlu, tak si musí uvařit. Pokud chce něco čistého, tak si musí vyprat.

Můj závěr je opět jasný. Ona je feministická mrcha. On je slaboch. Jeho klasickou odpovědí na naše zdvižené obočí je: "A co jí mám říct?"

Já bych teda věděl. Jak jinak odsuzuji násilí na ženách, tak tahle by si ho zasloužila.

Toto je příklad jednoho z mála momentů, kdy nerozumím mužské duši.

Komentář ke kazuistikám:

Nevím co je horší. Psychický teror, který jsou schopny doma vytvořit ženy, nebo fyzický teror, který je bližší mužům.

Významný rozdíl bude asi v tom, že u žen se to všechno tak nějak omlouvá.

Co říct závěrem, když jsem se takhle vyblbnul.

Asi tohle.

Já sám mám takový nekonformní názor že tak, jak se vyjadřujete o svém parnerovi, tak vlasně mluvíte o sám(sama) sobě. Jestli pomlouváte svého partnera, pomlouváte sebe. Polopatě řečeno. Když řeknete o partnerovi, že je debil, jste debil sám.

Svět je příliš složitý na to, abychom ho uzavřeli do škatulek a prohlásili o druhém pohlaví, že je svoloč.

Vše má svou souvislost, příčinu a následek. Když jdou věci špatným směrem, zkusme se zamyslet nad tím, jak a kudy vedeme opratě.