Umělá katastrofa: Hurikán obnažil katastrofu sociálního státu vyrobenou člověkem
7.9.2005 Komentáře Témata: Severní Amerika 1820 slov
Federální vládě trvalo čtyři dny, než přišla na to, jak se postavit ke katastrofě v New Orleans. Nemohu je za to obviňovat. I mně trvalo čtyři dny, než jsem pochopil, co se vlastně děje. Důvodem je to, že události v NO nedávají smysl, dokud se nezbavíme dojmu, že bojujeme s přírodní pohromou.
Kdyby šlo pouze o přírodní katastrofu, reakce veřejných činitelů by byla přímočará: Dopravíš na místo pohromy jídlo, vodu, doktory, pošleš tam dopravní prostředky pro evakuaci, dopravíš zachráněné do bezpečí. Pak vyšleš inženýry a dělníky, kteří uzavřou díry, odkud teče voda, město vysušíš a znovu obnovíš. Pro novináře mají přírodní katastrofy rovněž známý postup: vypíchneš hrdinství běžných malých lidí, kteří se spojili, aby přežili, zdůrazníš tvrdou práci, oddanost doktorů a zachránců, zmíníš se o tom, co je třeba udělat, aby město bylo vyčistěno a znovu vybudováno.
Státní správa nepředpokládala, že první, co bude nucena udělat, je poslat na místo tisíce ozbrojených mužů v obrněných transportérech jako kdyby šli do války. A žurnalisté, včetně mě, očekávali, že budou psát o o dešti, větru, povodních a ne o znásilňování, vraždách a drancování.
Jenže tohle není přírodní pohroma. Tohle je katastrofa, kterou způsobil člověk.
Neštěstí tohoto druhu většinou lidi spojí. Společně se snaží zachránit ty v nebezpečí, sdružují se spontánně, společně řeší problémy. Tohle je zvlášť typické pro Ameriku. Jsme podnikaví lidé, jsme zvyklí spoléhat se sami na sebe a ne čekat, až se o nás naše vláda postará. Zažil jsem stovky podobných případů v malém (pokažený semafor na malém městě, obyčejný řidič zaparkoval poblíž, vylezl z auta a řídil dopravu) i ve velkém (spontánní reakce občanů v New Yorku 11. září).
Tak jak vysvětlit ten chaos, který zavládl v New Orleans?
Abychom získali obraz o rozsahu katastrofy, ocituji zde kousek z popisu uveřejněného v Washington Times:
„Oběti hurikánu jsou znásilňovány, bity, propukají bojůvky, ke slovu přicházejí pěsti, nože a pistole, vznikají požáry, mrtvoly se povalují po ulicích a na policisty a záchranné vrtulníky je stříleno.“
„V době, kdy do ulic proudí národní garda, vyzývá starosta Ray Nagin obyvatelstvo, aby přestalo drancovat, střílet a unášet automobily.“
„Včera večer oznámila guvernérka Kathleen Babineaux Blanco, že do NO bylo vysláno 300 mužů z národní gardy v Arkansasu otužilých v boji s příkazem střílet.“
„'Tato jednotka', řekla, 'je podřízena mně osobně. A je v ulicích, aby obnovila pořádek. Je ozbrojena M-16, zbraně má nabité a odjištěné. Tito muži dovedou zabíjet a jsou ochotni to udělat, bude-li to nutné. A předpokládám, že to také udělají.'“
Podobnost je s Irákem je více než zřejmá. Obrázky k článku ukazují muže jednotky SWAT v neprůstřelných vestách sedících na obrněných transportérech se samopaly. Transportéry se pohybuji v ulicích zaplněných odpadky a troskami, jinak liduprázdnými až na jednoho člověka, který, zdá se, něco na posádky křičí. Scéna jako vystřižena ze Sadr City v Bagdádu.
Jak vysvětlit přítomnost gangů využívajících přírodní katastrofy jako omluvy pro své orgie drancování, ozbrojených loupeží a znásilňování? Co způsobilo, že bandy neuznávající zákony zaútočily dokonce na autobusy, které je měly dopravit do bezpečí, takže řidiči v obavě o vlastní životy raději ujeli? Co vede lidi k útokům na lékaře snažící se pomoct pacientům v Superdome?
Proč lidé v reakci na destrukci přírodní katastrofou provádějí další destrukce? Proč útočí na ty, kteří se jim snaží pomoci?
Moje žena Sherri na to přišla první a pomohl jí k tomu do jisté míry cit pro život. Při sledování jedné z mnoha reportáží na Fox News řekla, že má pocit, jakoby už tohle někde zažila. Studovala architekturu na Technologickém institutu v Illinois. Budova školy v Chicagu byla nepříliš vzdálená od Robert Taylor Homes. Kdo zná Robert Taylor Homes, ví, že jde o jeden z největších projektů mnohaposchoďových domů v Americe, kde se levné byty pronajímají veřejnosti. Tyto domy jsou smutně proslulé tím, že v jejich okolí byla vždy vysoká kriminalita a nekontrolované násilí. (Naštěstí byl tento projekt už zrušen a domy byly strženy.)
Sherri při sledování televizních reportáží z NO ovanul duch činžáků projektu Robert Taylor Homes. K doplnění obrazu běžel ve spodní částí obrazovky proužek s dalšími zprávami. V jedné se uvádělo, že 75 % obyvatel NO stačilo město opustit včas – ještě než hurikán udeřil. Ti, kteří zůstali, byli většinou usídleni v městem podporovaných nájemních domech. Později mi řekl Jack Wakeland, že prvotní zprávy CNN a Fox naznačovaly, že město nemá žádný evakuační plán pro vězně v městských věznicích. Takže při prvních výzvách k evakuaci, je město prostě pustilo na svobodu. (Doplnění: Hledal jsem nějaké další informace k tomuto tvrzení, ale nepodařilo se mi to potvrdit. Našel jsem pouze několik správ o tom, jak se zkorupovaná a nekompetentní městská policie rozpadla.)
Není pochyb o tom, že značná část populace v městem a státem financovaných domech pro chudinu je „ubytována“ ve věznicích a naopak.
Když pohroma udeřila, bylo ve městě mnoho zcela nevinných lidí. Jenže tito nevinní lidé se najednou octli sevřeni v kleštích mezi dvěma skupinami: kriminálníky a sociálně slabšími, kteří se tam po dekády programově usazovali z důvodu nedostatku vlastní iniciativy a vsugerovanému pocitu bezmoci. Ty davy sociálně slabších byly ovce, na které nekompetentní administrativa města NO pustila smečku vlků.
Kupodivu všechno souvisí s inkompetencí městských úřadů, které nebyly schopny zajistit celoplošnou evakuaci, ačkoliv věděly, že to může být potřeba. Město zkorumpované sociálním státem má ve svém čelem lidi, jejichž hlavní povinnosti byla distribuce sociální podpory potřebným a zajištění hlasů pro politiky a nikoliv zajištění pořádku a zákonnosti v případě ohrožení.
Pokud je mi známo, nikdo se zatím na problém tímto způsobem nepodíval. Spíše se snaží mlžit a dezinformovat. Pokoušejí se obvinit prezidenta Bushe z toho, že se osobně nezasadil o to, aby radní v NO měli po ruce kvalitní evakuační plán. Snad nejhorší, co jsem o problému četl, bylo napsáno v torontských Globe and Mail. Nějaký nadřazený Kanaďan tam uvádí, že příčinou chaosu při evakuaci byl typický americký individualismus. Ale pravda je přesně obrácená. Chaos byl způsoben systémem, který ostře odporoval individualismu.
To, co hurikán Katrina obnažil, byly psychologické důsledky sociálního státu. To, co považujeme za „normální chování“ je normální pouze pro ty, kteří vlastní nějaké hodnoty a přejímají zodpovědnost k jejich ochraně. Lidé vlastnící hodnoty reagují na katastrofu tak, že proti ní bojují a podniknou vše, aby zvládli překážky kladené do cesty. Nesedí a nečekají, nestěžují si, že se o ně stát a vláda nepostarali. A nezneužijí chaosu způsobeného přírodní pohromou k tomu, aby okrádali a rabovali své bližní.
A co kriminálníci a sociální parazité? Mají zájem o ušetření svých domů a osobního vlastnictví? Nemají, protože nic nevlastní. Obávají se toho, že přírodní katastrofa ovlivní nebo znemožní jejich podnikání a oni budou mít problémy se sami uživit? Nikdy se o tyhle věci nestarali před pohromou, proč by to měli dělat teď? Obávají se kriminálníků a drancování? Nikoliv, protože žít z ukradeného je pro ně normální.
Lidé žijící na hromadách vlastních odpadků zlostně kritizující skutečnost, že ostatní k jejich záchraně neučinili dosti, a pak střílející na ty, kteří jim přišli na pomoc, to není jen popis chaosu v Superdome. Je to jasný výsledek čtyřicetileté historie sociálního státu a jeho subsiduovaných věžáků pro sociálně slabší.
Sociální stát a zvířecí, necivilizovaná mentalita jeho účastníků, které udržuje a podporuje, to je ta pravá katastrofa, zapříčiněna uměle člověkem. To je vysvětlení toho morálního bahna, které nateklo do NO. A to je pohled, o kterém nikdo nepíše.
Článek An Unnatural Disaster: A Hurricane Exposes the Man-Made Disaster of the Welfare State vyšel na serveru The Intellectual Activist 2. září.
Doplnění vydavatele
Zrovna když jsem dokončoval překlad tohoto článku, někdo postoval do diskuze odkaz na článek „z druhého břehu“ Another NO Story from the inside. Osobní zkušenosti člověka, který zůstal uvězněn v NO. Podle tohoto druhé článku to vypadá tak, že se lidé snažili dostat se ven z města, ale bylo jim v tom bráněno policii a jednotkami národní gardy a to mnohdy způsobem velmi – jak to říct? - nevybíravým. Bylo by hezké přeložit i tento druhý článek a uveřejnit zde. Nic není černobílé a pravda bude zřejmě někde uprostřed. Najde-li se někdo, kdo by byl ochoten druhý článek přeložit, dejte mi vědět. Sám na to všechno nestačím.