Sejdeme se u lesa

Vše začalo zřejmě jedním či více podrazy při privatizaci Unipetrolu. Hlavní role hráli Gross a jeho věrní v ČSSD, Andrej Babiš a polský manažer Zbigniew Wrobl. Režii však převzala již prokuratura v Krakově a nikdo neví, jak to skončí. Desítky milionů, které Babiš zoufale lije do mediálních a vlivových agentur, aby uhasily požár, který by mohl sežehnout ČSSD, zatím neúčinkují.

Babiš již jednou získal Unipetrol v privatizaci v roce 2002, ale zapomněl, že přece jen již zlatá devadesátá tunelářská léta skončila a bez zaplacení jej nedostane, ani na omezenou dobu. Ani jeho kamarád Standa Gross mu nemohl pomoci. Babiš peníze nesehnal a tak s privatizace sešlo. Hledala se jiná cesta, jak „smočit zobák“.

V roce 2004 získal asi 63% v Unipetrolu v privatizaci polský koncern PKN Orlen za přibližně 13 miliard korun. Již před rozhodnutím vlády, která bez zdůvodnění vyřadila ze soutěže další dva uchazeče, uzavřel PKN Orlen velmi nevýhodné smlouvy s Agrofertem Andreje Babiše, která dávají Babišovi opčí práva na nejvýnosnější části Unipetrolu. Jejich účelem bylo přelít peníze, na základě legálních titulů. Za PKN Orlen vše dojednával tehdejší šéf koncernu Zbigniew Wrobl, který po uskutečněné transakci od firmy odešel. Některé smlouvy také údajně neschválila dozorčí rada PKN Orlen.

Nové vedení PKN Orlen po Wroblově odchodu však zjistilo, že nevýhodných smluv s Babišem je více a uzavřel je i sám Unipetrol s firmami napojenými na Babišův Agrofert. Navíc se PKN Orlen pustil do menší půtky s menšinovým akcionářem Unipetrolu Atlantik Finanční Trhy. Nedisponoval totiž hlasovacími právy k akciím, což pro něj mohlo znamenat ztrátu kontroly nad společností. Situace byla natolik závažná, že PKN Orlen zvažoval (a stále zvažuje) odstoupení od celé transakce i za cenu, že zaplatí smluvní pokutu ve výši asi dvě miliardy korun.

PKN Orlen se cítil podvedený, dal v Polsku podnět k vyšetřování svého bývalého vedení (které běží a prokurátor z Krakova má údajně zájem vyslechnout některé členy české vlády) a zároveň začal vyhrožovat Babišovi, potažmo celé vládní ČSSD. Když to nepomohlo, spustil odvetná opatření vůči státním úředníkům za ČSSD. Jednoduše zvedl oponu nad rozsáhlou korupcí bující napříč politiky sociální demokracie. Povinný odkup akcií včetně hlasovacích práv schválila Komise pro cenné papíry ve prospěch PKN Orlen teprve 26.8. (možná na intervenci vyšších míst z ČSSD, neboť i holubi na střeše Komise pro cenné papíry si šuškají, že existují telefonické nahrávky usvědčující šéfa KCP Pavla Holmanna z tzv. insider tradingu), když už byla aféra v plném proudu a bylo pozdě zatáhnout za záchrannou brzdu.

Polský podnikatel a lobbista Jacek Spyra ve službách PKN Orlen získal zároveň pomocí skryté kamery důkazy, že korupce v české vládě nerušeně bují. Podařilo se mu nahrát šéfa kabinetu premiéra Zdeňka Doležela.

Doležel byl spolehlivý člověk. Vždy se dělil, nesoukromničil a proto ho Paroubek prozatím nechal na svém postu, ač ho na Úřad vlády přivedl Gross. Ostatně čistka na Úřadu vlády byla veliká, odešel šéf Úřadu vlády Aleš Šulc, přišel spolehlivý spolupracovník StB Ivan Přikryl a důkladně se vyčistilo tiskové oddělení (Jindřich Marek, Luboš Šikula). Zkrátka důkladná „degrossizace“.

Poté, co Spyra zveřejnil nahrávku Doležela, nastalo na Úřadu vlády i v ČSSD zděšení. Musel ihned „dohodou“ opustit své místo a tisková mluvčí vlády hovořila o „hrubém porušení pracovní kázně“. Ve skutečnosti však nejde o nic jiného než o korupci bývalým premiérem Grossem počínaje a Doleželem konče.

Dnes večer bude v televizi NOVA větší zábava než obvykle. Bývalý ředitel vládního kabinetu a vysoký funkcionář ČSSD bude žádat „pět na stůl“ (tj. pět milionů korun úplatek) s tím, že „se sejdeme u lesa“ (myšleno zřejmě v jisté restauraci u Krčského lesa v Praze). Trefně bude vše komentovat čestný a poctivý redaktor Radek John, který před rokem 1989 nerušeně cestoval na západ a jehož svazek StB se ztratil ještě v listopadu 1989. Padne i pár informací, kdo všechno bere, včetně Standy Grosse. No není to lepší, než celý Big Brother?