USA a Izrael bojují o Mauretánii

Prezident Taya se dostal k zemi k moci tradičně po africku, pučem v roce 1984. U moci se držel zuby nehty. V 90.letech začal Taya stále více chápat, že s americkou pomocí se mu bude diktatura dařit lépe, bude pod ochranou a navíc inkasuje důležité ekonomické injekce. Pro lepší image proto ohlásil Taya v 90. letech „demokratické reformy“, které se však odehrály jen na papíře. Začínalo i pomalé sbližování s Izraelem, což bylo na islámskou zemi více než nezvyklé. V roce 1999 dokonce prezident Taya navázal s Izraelem diplomatické styky, jako třetí islámská země po Egyptu a Jordánsku.

Po zahájení „války proti teroru“ se z Mauretánie stal významný Bushův spojenec. Dodnes v zemí působí asi 150 „amerických poradců“, povětšinou vojenských a zpravodajských specialistů USA a Izraele. Prezident Taya a jeho ozbrojená garda (tatáž, co jej nyní svrhla) tvrdě potírali islamistická hnutí v zemi. CIA údajně využívala Mauretánii jako tranzitní zemi k provádění výslechů a vazbě podezřelých. Mučení je totiž v Mauretánii povolené. A kdyby se něco provalilo, vždy se to dá svalit na místní.

Zvláštní vztahy udržovala Mauretánie za prezidenta Taya s Izraelem. Izrael se velmi angažoval na nově objevených nalezištích ropy, podílel se na výzkumu a Mauretánie s ním uzavřela kontrakt na dodávky ropy. První tanker by měl podle smlouvy odplout v lednu 2006. Izraelci na oplátku za přístup k nerostnému bohatství postavili velkou nemocnici v hlavním městě Nouakchottu, která však byla konzervativními sunnitskými muslimy, kteří tvoří více než 70% obyvatel, bojkotována.

Vztahy Mauretánie s Izraelem vadily řadě zemí sdružených v Lize arabských států, zejména Libyi a Alžíru. Ty také na posledním setkání v březnu 2005 Mauretánii za její proizraelský postoj tvrdě kritizovaly.

Diktatura prezidenta Taya a jeho proamerická a takřka proti islámská orientace začala mnohým vadit a za poslední dva roky se odehrálo několik krvavých pokusů o puč. Úspěch slavili rebelové teprve tehdy, když prezident Taya odjel na pohřeb krále Fahda do Saudské Arábie. Do jejich čela se postavil prezidentův dlouholetý spolupracovník a plukovník armády Ely Ould Mohammed Vall. Prezidentovi stoupenci si brzo spočítali, že než se nechat zastřelit, lepší je připojit se k početnějším pučistům.

Celou akci ihned zpočátku odsoudila Africká unie a OSN. Čekalo se, co učiní USA jako významný spojenec prezidenta Taya. Pozice pučistů a jimi zřízené vojenské rady, která začala dočasně řídit zemi se však ukázaly být pevné. Lidé všeobecně vítali svržení diktatury a doufali ve větší svobodu v zemi.

Spojené státy proto zaujaly opatrnější pozici. Američané pochopili, že doba prezidenta Taya skončila a začali vyjednávat s rebely. Jejich strategii výmluvně vyjádřil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Adam Ereli: „Lidé, se kterými nyní jednáme jsou lidé, kteří zemi nyní řídí, činí rozhodnutí a snažíme se, aby činili správná rozhodnutí.“

A pučisté brzo dostali rozum a začali činit „správná rozhodnutí“. Prvním bylo ponechání Ahmeda Ould Sid'Ahmeda, bývalého ministra zahraničí, který vyjednal a podepsal nastolení diplomatických styků s Izraelem v roce 1999, ve vládě.

Jediný, kdo se nemůže smířit se situací, je sám Taya. V Nigeru, kam se uchýlil po návratu ze Saudské Arábie, ho na letišti v Niamey vítal sám nigerijský prezident a ubytoval ho ve své vile. Avšak poté, co s pučisty začali Američané vyjednávat a bylo jasné, že Tayovi nijak nepomohou, náhle změnil chování a nigerijský ministr zahraničí Oluyemi Adeniji řekl médiím, že „lidé v Mauretánii naznačují svůj souhlas se změnou“.

Taya začal ztrácet půdu pod nohama a musel odcestovat do Zambie. Odtud rozzlobeně prohlásil do televize Al-Arabiya: „Jako prezident republiky, nařizuji důstojníkům, vojákům ozbrojených a bezpečnostních složek, aby ukončili tuto kriminální operaci a obnovili pořádek“.

USA se s Izraelem nyní usilovně snaží obnovit své pozice v Mauretánii. To předpokládá dohodu s islamisty, kteří získali za diktatury prezidenta Taya širokou podporu obyvatel. Nehraje se o málo. Jde jak o základnu a spojence mezi arabskými zeměmi, tak o bohaté zásoby ropy a zemního plynu.