Diktát politické korektnosti

Můj příběh začal tak, že v květnu tohoto roku do naší kanceláře volala paní z policejního prezidia a žádala mého šéfa o podání vysvětlení ve věci (možná) rasistického příspěvku na internetu ze dne 31.3.2004, který byl napsán pod přezdívkou Sandstorm. Nejprve jsem brblal, co je to zas za provokaci a jak někdo může nazvat rasistou takového multikulturalistu, jako jsem já, ale pak jsem začal věc řešit, protože jinak by naše kancelář riskovala policejní zásah, neboť fašismus hrozí neustále (bububu!) a je třeba ho potírat. Dotyčné paní od policie jsem tedy zavolal, vše vysvětlil a domluvil se s ní se na návštěvě, resp. na podání vysvětlení.

Domyslel jsem si, že pokud se jedná skutečně o můj příspěvek, pak to muselo být na iDnes, protože tehdy jsem ještě tento web neznal. Na iDnes pravidelně vycházely (a stále vycházejí) zprávy o tom, jak naše zazmrdované politické vedení na všech úrovních, zpravidla pod diktátem samozvaných nevládních organizací  a byrokratů z EU, poskytují jisté nepřizpůsobivé menšině výhody, o kterých se ani nesnilo jejich skutečným plátcům. Je pochopitelné, že takové zprávy vyvolávají odpovídající reakce v komentářích.

Po telefonu mi paní od policie odmítla cokoli říct, že prý mě s obsahem příspěvku seznámí na místě, ale že prý to není nic hrozného a že to stejně asi odloží. Už od začátku jsem to považoval za zlý sen a prožíval spravedlivé rozhořčení. Připadal jsem si jak v období normalizace, neboť povinnost jít vysvětlovat politickou (ne)závadnost více než rok starého příspěvku na internetu se s mým pojetím svobodné společnosti nijak neslučuje. Měl jsem dvě možnosti, jak s tím naložit: po dobrém nebo po zlém. Vybral jsem si první možnost, neboť jsem si celou situaci představil tak, že nějaký politicko korektní dement poslal na policii udání, které rok putovalo různými byrokratickými pajplajnami, až přistálo této paní na stole. Ta se mi po mém příchodu omluvila za to, že mě kvůli takové volovině obtěžuje, a vše vysvětlila tím, že dostala spis s vytištěnou diskusí k tomuto článku, ve které byly na státním zastupitelství zeleným fixem zakroužkovány příspěvky, které mají být předmětem šetření. Když se obrátila na příslušnou státní zástupkyni s dotazem, zda opravdu všechno musí prošetřit, bylo jí sděleno, že ano a bez výhrad. Sama to nemohla jen tak roztrhat, dokud neprovede alespoň formální šetření, a tím, že bych vůči ní postupoval neurvale, bych si vyléval vztek na nevinného. Nakonec ke mně přistupovala od začátku velmi slušně a nebyla to ona, kdo do trestního zákona nacpal ustanovení, která se dají natahovat jako guma od tepláků .

No nic, nebudu to natahovat, stejně jste všichni zvědavi na podstatu zločinu, kterého jsem se dopustil; tak tedy po příchodu do budovy policejního prezidia mi byl můj hřích zjeven ve své nahotě a já jako zkoprnělý zíral na tu obludnost, proti níž je natržený vatikánský ministrant pouhým klopýtnutím.

Dělal jsem si legraci z cikánů a jejich večerníčku!

Ano, je to tak. Předmětem vyšetřování byl můj příspěvek na iDnes ze dne 31.3.2004. Jednalo se o reakci na příspěvek někoho jiného, a proto cituji oba příspěvky:

Kdo nevěří, ať tam běží; jednalo se o diskusi k tomuto článku. Samotný příspěvek je možné najít tady.

Není podstatné, o čem pojednával samotný článek, neboť výše uvedená interakce byla off topic. Už vůbec nemíním nějak právně obhajovat svůj příspěvek, neboť o tohle přesně diktátu politické korektnosti jde: o nastolení klimatu, ve kterém budou slušní lidé zbaběle vysvětlovat své neškodné myšlenkové pochody v případě, že vyplivnou roubík made in EU a jen trochu se otřou o nějaké politicko korektní tabu.

Rovněž pominu své hodnocení současného stavu, spočívajícího v nepoměrné a hlavně nelegitimní moci nejrůznějších nátlakových (většinou zahraničních) organizací, které samy sebe nazývají ochránci lidských práv a jejichž personální substrát sestává převážně ze zmrdů, kteří nenašli uplatnění ve vysoké politice (kterou lze považovat za jakousi zmrdí první ligu), a psychicky narušených lidí, kteří po osmi letech studia něčeho neurčitě mlhavého (zpravidla pod hlavičkou nějaké filozofické fakulty) a permanentní intoxikace ztratili schopnost vidět reálně věci kolem sebe. Pominu slabost a lidskou nekvalitu politiků a od nich odvozených orgánů činných v trestním řízení, kteří nastolují spravedlnost podle lobby, ať už té úplatkářské nebo té uřvané. Toto téma by zasloužilo vlastní článek, proto je raději jen nakousnu a zbytek ponechám na přirozené inteligenci a informovanosti čtenáře.

Jak jsem výše uvedl, příspěvky, které jsou způsobilé vyvolat genocidu nebo alespoň lokální rasové potyčky, byly na státním zastupitelství zakroužkovány zeleným fixem. Při prohlížení spisu mi neuniklo, že na prvních stránkách spisu byl zakroužkován de facto každý druhý příspěvek včetně těch absolutně nevinných, zatímco ke konci už skoro nic zakroužkováno nebylo a opomenuty zůstaly i příspěvky, které volaly po „plinových komorách“.

Dospěl jsem ke třem možným vysvětlením příčin celé tragikomedie:

Varianta první, vohnoutismus: Jako první jsem si představil vohnouta na státním zastupitelství, který dostal kroužkování příspěvků na starost – svraštělé čelo, rty pohybující se při čtení, umolousaný prst jedoucí po řádcích s příspěvky. Na protirasistickém školení, kde byly docela dobrý bagety a nic moc kafe (to vše dodáno kejteringovou firmou & komunikační agoškou, jejíž jediný společník a jednatel v jedné osobě má na vnitru známýho, a proto jedna bageta přišla daňového poplatníka bratru na 350,- Káčé; biftek v ní kupodivu nebyl), jim vykládali, že „rasistický je všechno, co je proti cikánům a barevnejm vůbec, i kdyby to náhodou byla pravda“. Svého úkolu se zhostil s vervou, ovšem ta brzy opadla pod útokem gothaje, koblihy, bohatě oslazeného kafe s kapičkou rumu, osmi Peter a blížící se doby oběda. Následkem toho rozdíl mezi nebezpečným rasistickým teroristou, jak jim ho vykreslili na školení, a slušným člověkem, který akorát vidí, že král je nahý, spočívá v čísle stránky, na které byl vytištěn jeho příspěvek.

Varianta druhá, system shutdown: Díky silnému vlivu inteligentních a rozumných lidí kdesi hluboko v útrobách policie a každodenní zkušenosti policistů v terénu s menšinami, které se kupodivu hrubě rozcházejí s propagandou nevládních organizací a okravatovaných panáků z ministerstva či speciálně zřízených evropských komisí, byla vyvinuta asertivní a švejkovská metoda, jak nesmyslný a umělý politický diktát obejít: Skutečné výpady proti bakelitům stíhat nebudeme a místo toho čas od času uděláme masovou akci, během které si pozveme na podání vysvětlení původce naprosto nezávadných činů, přičemž do spisu vykonstruujeme počáteční podezření z rasismu. Výsledná statistika už obsahuje jenom čísla, a tak vykážeme snaživý boj s rasismem (x případů prošetřeno a odloženo), aniž bychom z politických důvodů někomu ničili život. Tedy turban vylétne do vzduchu a autobus zůstane celý. Zatímco systém padajícího hovna je zásadně sestupný, systém nafouklých prezentací činností a jejich výsledků vede opačným směrem, přičemž vztah osobu systémů připomíná vztah výtahové kabiny a závaží . Aneb na zmrdí díru zmrdí záplata.

Varianta třetí, převýchova za účelem ovládnutí: Diktátu politické korektnosti, jakožto jednoho z mnoha nástrojů globální nadvlády, nejde o to, aby byl stíhán hajlující fanoušek Baníku, který by si jistě podobná gesta odpustil, kdyby věděl, jak by se dotyčná ideologie v praxi vypořádala s jedinci jeho jakosti. Účelem je rozložit, frustrovat a především umořit většinovou společnost, až se rozpadne na depresivní a snadněji ovladatelné jedince, kteří pak pod dojmem hrozby právě oněch importovaných či původních a nevládními organizacemi radikalizovaných menšin postupně rezignují na svá práva a svobody výměnou za svou bezpečnost . Vysoce sofistikovaná a do delšího časového horizontu rozložená verze strategie, kterou uplatňují skupiny všech těch Dementěvů, Blbčeků a Idiotčiků v kožených bundách, když se courají obchodem a mumlají cosi o ochraně proti požáru a vloupání. A ti upřímně smýšlející blbýsci z nevládních organizací plní roli užitečných idiotů, kteří se vždy balí na každou skrytě i otevřeně totalitní ideologii jako mouchy na hovno.

Druhá varianta v sobě obsahuje notnou dávku optimismu až skoro naivity, zatímco třetí varianta zavání konspirační teorií, i když ani jednu nelze úplně vyloučit. Jako nejpravděpodobnější se mi však jeví první varianta, a to nejen s ohledem na zkušenosti s českým prostředím, ale i na obecnou pravdu o fungování většiny systémů – nejhorší dopady činnosti zmrdů jsou často předem mírněny vohnouty už během procesu jejich realizace (pochopitelně nikoli na základě nějaké ušlechtilé pohnutky), neboť špatně a šlendriánsky provedená blbost může mít - v porovnání s původním zamýšleným důsledkem – pozitivní efekt.

Na vohnouty bych však neaplikoval pragmatické pravidlo, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, neboť vohnoutská realizace zmrdích nařízení je dvojsečná jak trpasličí sekera . Stačí si jen představit, že by mým nadřízeným byl politicko korektní zmrd, paní od policie snaživým pitomcem a soudce jedno, druhé nebo obojí z výše uvedených. Byl bych na dlažbě a s podmínkou jenom za to, že jsem si dělal legraci z cikánů a jejich večerníčku. Nedovedu si představit, jak bych se v takovém případě zachoval, ale volný pád nelze vyloučit.

To však nic nemění na tom, že nepřítelem číslo jedna jsou zmrdi, a proto se vracím k původnímu tématu článku a kladu si otázku, jak dlouho ještě budeme politicko korektní diktát trpět. Není na čase všem těm nevládním organizacím ukázat prostředník, který se v případě potřeby může složit za ostatními prsty a utvořit tak pěst, a těm politicky impotentním požitkářům ve volbách zatnout tipec?

Clánek byl převzat z webové stránky www.dfens-cz.com, kde vyšel 17.7.