Mission: BNP musí být zničena

Ještě než si popíšeme celý hon na BNP, řekneme si cosi o této straně. Osobně jsem o ní nic nevěděl do té doby, než jsem zaregistroval masivní mediální štvanici proti ní, následkem čehož zemřel na infarkt její bývalý předseda John Tyndall.

BNP vznikla v roce 1982 z New National Front a až do roku 1995 ji vedl její zakladatel John Tyndall. Poté ji převzal jeho nástupce Nick Griffin, absolvent práv na Cambridge University. Strana začala pod jeho vedením usilovněji pracovat na programu a pravidelně se účastní britských komunálních i parlamentních voleb. V posledních letech v některých obvodech porazila liberály a byla vnímána i jako velká hrozba při volbách do Evropského parlamentu. Jako její bašta je uváděno město Burnley v severozápadní Anglii, kde žije početná asi desetitisícová asijská komunita vyznačující se střety a neustálým napětím ve vztazích s původními obyvateli (násilné bouře se zde odehrály v červnu 2001).

V letošních parlamentních volbách získala BNP i přes zuřivou mediální štvanici proti ní 200 000 hlasů. V průběhu kampaně nosil předseda Griffin neprůstřelnou vestu a oznámil policii a médiím, že obdržel výhrůžky od muslimských extremistů.

Politický program BNP je založen na několika pilířích, ze kterých se multikulturalistům dělají rudé mžitky před očima. BNP požaduje okamžité vyhoštění všech nelegálních imigrantů, zavedení systému pro dobrovolnou a finančně dotovanou repatriaci legálních imigrantů, zákaz pozitivní diskriminace (velmi nekorektní až trestné) a zavedení trestu smrti pro pedofily, teroristy a vrahy. Strana chce dále vystoupit z EU a zastavit zahraniční pomoc Británie třetím zemím. Její volební letáky obsahují heslo „Svoboda – bezpečnost – identita – demokracie.

Argumenty odpůrců BNP jsou obvyklé. Členové BNP jsou označování za „nacisty, rasisty či neonacisty“. Tedy stará osvědčená taktika proti komukoli, kdo začne mít jiné než povolené korektní názory. Bulvární listy útočí po svém, a deník The Sun označil BNP sloganem „Bloody Nasty People“ přes celou první stranu. Michael Howard, vůdce Konzervativců, který se jako židovský imigrant možná také cítí protiimigrantskou rétorikou BNP ohrožen, označil BNP při projevu v její baště Burnley za „bandu gangsterů překábátěnou do politické strany.“

Paradoxní je v případě BNP paušální označení za „neonacistickou“. Předvolební šot BNP totiž v letošních parlamentních volbách srovnával, jak se stát stará o britské válečné veterány (mj. i z druhé světové války) a o azylanty. V šotu se objevil i předseda strany Nick Griffin před stíhačkou z druhé světové války Spitfire. Do ruda potom média rozpálilo vystoupení válečných veteránů a zároveň členů BNP. Je totiž krajně obtížné (i pro všemocná média) označit britské vojáky, kteří bojovali v druhé světové válce proti Německu, za neonacisty.

Ač je zpravidla označována za okrajovou politickou stranu, z její účasti ve volbách do Evropského parlamentu dostaly etablované politické strany takový strach, že proti ní vytvořili jednotný blok pod heslem „Rasisté jsou nebezpečnější než kdy předtím. Hlasují.“ Jinými slovy, rasisté by něměli mít právo hlasovat, to je nebezpečné. Právo hlasovat by měli mít jen politicky korektní voliči. Máme přece demokracii, ne? Do čela kampaně proti BNP se postavil londýnský starosta Ken Livingstone (Nedávno přežil jeden ze svých největších průšvihů, když řekl dotěrnému reportérovi, že „se chová jako dozorce v koncentračním táboře“. Měl však smůlu, reportér byl žid a Livingstone strávil další týden omluvami na všechny strany.) Vedle Livingstona se postavili další kandidáti, konzervativec Steve Norris a liberální demokrat Simon Hughes. Mládež potom měli přitáhnout černošské hvězdy londýnské hip-hopové scény.

Ani anglickánská církev nezůstala pozadu a v hrabství Yorkshire a jinde, kde má BNP silné pozice, byla zahájena kampaň proti BNP. Její odpůrci nosili na znamení toho duhové stužky a vybíraly se peníze na uchazeče o azyl.

BNP svým programem a vystupováním dráždila strážce politické korektnosti tak dlouho, až bylo rozhodnuto o její likvidaci. Prapor tažení proti „odporným rasistům“ pozvedla příkladně BBC a nasadila do BNP svého agenta-reportéra Jasona Gwynna se skrytou kamerou. Jeho infiltrace byla úspěšná, neboť mu pomáhal aktivista BNP Andy Sykes, který se podle BBC po svém vstupu do této strany „rychle zbavil iluzí o jejím programu a aktivitách“. Jiné verze hovoří o tom, že Andy Sykes byl ke svému jednání motivován finančně a slibem beztrestnosti od policie. Sykes se také přiznal, že byl informátorem antifašistické skupiny s názvem Searchlight. V každém případě je Sykes nyní pod zvláštní policejní ochranou, stejně jako Gwynn a oba s policií ochotně spolupracují.

Práce obou agentů začala v prosinci 2003. Oba tvořili sehraný tým. Sykes přivedl Gwynna do užšího vedení strany a pokoušel se iniciovat rozhovory na citlivé otázky. Podařilo se usvědčit jednoho člena BNP, Steva Barkhama, že během rozsáhlých rasových nepokojů v Bradfordu v roce 2001 udeřil a nakopl Asiata. Další člen BNP Stewart Williams byl natočen při trestném výroku, že „by chtěl zaútočit na britské mešity raketometem“. Z rasistických výroků byli pak usvědčeni další. Ti, kdo mlčeli, byli vyprovokováni Sykesem. Přistižen byl i předseda BNP Griffin při výroku, že „islám je zlá, krutá víra, která se rozmáhá po všech zemích“.

BBC odvysílala dokument v červenci 2004 s velkou pompou pod názvem „The Secret Agent“. V reakci na ní BNP vyloučila ze strany Steva Barkhama a Stewart Williams čelil vnitrostranickému disciplinárnímu řízení.

Reportáž vřele přivítal Muslim Council of Britain a jeho generální sekretář Iqbal Sacranie vyjádřil „očekávání, že budou následovat trestní obvinění“. Den po odvysílání reportáže zmrazila Barclays bank bankovní účty BNP s neoficiálním zdůvodněním, že patří rasistům. Poté se banka odmlčela. Účel byl jednoduchý. Podle britské volební legislativy musí mít politická strana založený a fungující účet v bance. Nemá-li ho, nemůže se účastnit volebního procesu.

Rozběhlo se také policejní vyšetřování, které použilo natočený materiál a svědectví Jasona Gwynna jako důkazy. Bylo toho však stále podle platných zákonů málo a ministr vnitra Prescott (na konci roku 2004 poté usvědčený z ilegálního získání protekčního víza k trvalému pobytu pro filipínskou chůvu své milenky a přinucený k rezignaci) vyjádřil „potřebu učinit výroky proti muslimům a podněcující rasovou nenávst za trestné“.

Něco se však pod tlakem tisku podniknout muselo. John Tyndall byl policií zatčen v prosinci 2004 za „podněcování k rasové nenávisti“ spolu s dalšími jedenácti členy BNP, včetně předsedy Nicka Griffina. Ihned poté však byli propuštění a Griffin se vyjádřil médiím takto: „Nic na nás nemají. David Blunkett (bývalý ministr vnitra za Labouristy), John Prescott (místopředseda Blairovy vlády), Tony Blair jen jdou po svém nebezpečném politickém oponentovi.“

6. dubna letošního roku byli poté obviněni z „z používání slov a chování, které by mohly podněcovat rasovou nenávist“ (using words or behaviour intended or likely to stir up racial hatred). To vyvolalo uspokojení zvláště v BBC, která se již těšila, až ten odporný rasista skončí za mížemi. 71letý Tyndall však tlak tisku a médií nevydržel a zemřel ve svém domě v Sussexu na infarkt.

Tažení BBC proti politicky nekorektní BNP neustává a stanice vytvořila webové stránky s názvem „BNP: pod kůží“, které se nápadně podobají stránkám na kterém militantní židovské a levicové organizace monitorují své nepřátele. Jsou zde zveřejněna jména a fotky členů stranických orgánů a význačných lokálních aktivistů, spolu s informacemi o nich a místem jejich působení. Jsou rozděleni do tří kolonek na kriminálníky, fotbalové chuligány a nacisty (s hákovým křížem). Jediné, co chybí, je návod k útoku na ně. Ale i to by BBC jistě korektně zdůvodnila.

Je otázkou, nakolik plán na likvidaci BNP naruší útoky v Londýně. Strana již byla oficiálně varována, že za „zneužívání fotografií zničeného autobusu bude postižena“. Ve čtvrtek 21.7. stanul Nick Griffin a další aktivisté BNP před soudem v Leedsu, aby čelili obžalobě z „race hote charges“, podněcování k rasové nenávisti. Hlavním důkazem je výše uvedená věta o muslimské víře natočená BBC. John Tyndall byl žaloby formálně zproštěn, neboť zemřel.