Brána do Evropy Lampedusa čelí náporu uprchlíků

Lampedusa bývala malebný, turisticky atraktivní ostrov jižně od Sicílie. Zástupy turistů však vystřídaly masy uprchlíků valících se z Afriky. Každý den jich přibývá v průměru několik set. Místní hoteliéři krachují, neboť žádný turista nechce trávit dovolenou na pláži, kde přistávají na provizorních bárkách afričtí imigranti. Majitel hotelu na Lampeduse Paolo Signori říká: „Nejdříve přestaly jezdit rodiny s dětmi. Nyní tu mám jen pár Italů. A bojím se, na noc zamykám celý hotel, již jednou mne vykradli.“ „Řada lidí se v noci bojí vycházet, došlo k několika loupežím“, dodává.

Provoz italských uprchlických táborů stojí vládu desítky milionů EUR. Náklady na lékařskou péči, stravování, ošacení jsou nemalé. Italské ministerstvo vnitra (politicky zcela nekorektně) zveřejnilo statistiku, ze které vyplývá, že více než 40% osob zadržených policií tvoří nelegální imigranti. Přeplněný tábor na Lampeduse není schopna italská policie uhlídat a fyzicky zdatnější běženci z něj utíkají na pevninu, kde nelegálně žijí. Italská vláda si neví rady. Uprchlíci jsou vraceni do Lybie na palubě dopravních letadel Herkules patřících italské armádě.

Poté se mohou znovu pokoušet o štěstí. Velitel jednoho z člunů italské pobřežní stráže na Lampeduse Matteo De Naco říká, že jen za červen jeho loď posbírala asi 1200 uprchlíků. Ti se často vydávají na cestu na chatrných bárkách a doufají, že se jim s přízní počasí podaří překonat 100 km, které je dělí od břehů Lampedusy.

Eskalující situace si vyžádala návštěvu komise Evropského parlamentu. Europoslanci si prohlédli tábor, podmínky ve kterých imigranti žijí a důrazně italskou vládu pokárali. Podmínky ubytování prý nejsou standardní a důstojné, je zde nedostatek sociálních zařízení, lékařů a sester (řada afrických žen připlouvá ve vysokém stupni těhotenství a ve skupinách běženců bývá i několik desítek kojenců).

Evropský parlament schválil dokonce 14. dubna letošního roku rezoluci, ve které vyjádřil „obavy nad situací na Lampeduse“ a „znepokojení nad rostoucím počtem imigrantů, které Itálie vrací bez dalšího do Lybie, aniž by prošli standardní procedurou podle mezinárodních úmluv o uprchlících“. Během vyhoštění bylo prý hlášeno 106 úmrtí. Parlament vyzval dále členské státy EU, aby neprodleně zastavily hromadné vyhošťování imigrantů a pokáral italskou vládu, že porušuje své mezinárodní závazky a upírá černým běžencům jejich práva.

Situací se začal zabývat i Evropský soud pro lidská práva, na který se počátkem dubna obrátila skupina vyhoštěných imigrantů se stížností proti azylovému systému Itálie. Ozval se i Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR), který ústy svého mluvčího Rona Redmonda „politoval nedostatek transparentnosti na stranách Itálie a Lybie vyvolávajícího podezření, že jedna či obě země porušují mezinárodní uprchlické právo“.

23. června tohoto roku přijalo vzhledem k dramatizující se situaci dvacet poslanců Evropského parlamentu, většinou socialistů a lidovců, deklaraci o „neočekávaném velkém přílivu imigrantů a uprchlíků na Lampedusu v Itálii“. Vyjádřili v ní obavy, „jsou-li podmínky ubytování uprchlíků odpovídající a mají-li všichni přístup k imigračním úředníkům a možnost se tak individuálně podrobit řízení o azylu“. Dále se zde píše: „K zajištění, aby byly veškeré příjezdy uprchlíků řešeny v souladu s mezinárodním právem a uprchlickými standarty, požadujeme po italských úřadech, aby zajistily všem uprchlíkům možnost azylového řízení (které v praxi znamená několikaletý, spíše však již trvalý pobyt – pozn. RK) a uspokojily všechny nezbytné potřeby uprchlíků“. Jedním z dvaceti podepsaných byl i Miloš Kužvart, člen Socialistické frakce parlamentu. Žádný z italských europoslanců nepodepsal.

Evropské orgány chrlí požadavky, vyjadřují znepokojení a obavy a vyhrožují sankcemi. Recept na řešení sílícího přílivu ekonomických imigrantů však nemají.