Ondřej Giňa odsouzen za podvody

Cikánský klan Giňů přišel do Čech po druhé světové válce ze Slovenska spolu s desítkami dalších rodin a usadil se v Rokycanech. Dostali přidělené byty a brzy za nimi začali za lepším živobytím přicházet další a další příbuzní. Rokycany mají dnes početnou cikánskou komunitu.

Ondřej Giňa st. se v minulých letech výrazně angažoval jako horlivý bojovník proti „českému rasismu“ a „diskriminaci romů“. Vystřídal mnoho funkcí a v současnosti zakotvil v Radě vlády České republiky pro záležitosti romské komunity. Nyní bude však muset svou kariéru na tři roky přerušit, neboť mu byl uložen soudní zákaz výkonu funkce statutárního orgánu v organizacích, kde by rozhodoval o financích. Soudkyně, která případ soudila v první instanci u Okresního soudu v Rokycanech, označila Giňu dokonce za osobu „majetkově prospěchářskou“, jejíž zájem je především vlastní obohacení. Zvláštní, že se Giňa proti takovému výroku potencionálně zavánějícím rasismem neohradil. Soudkyně byla totiž bílá.

Giňa st. zpronevěřil peníze Fondu porozumění a naděje, který byl založen v rámci „spolupráce romských regionálních organizací“ na ochranu „romských práv“ a za dobu své existence inkasoval je na grantech od státu miliony korun. Ve Fondu od roku 1992 střídavě působil i jeho syn Giňa ml.

Další peníze byly zpronevěřeny z Romské kulturní jednoty. U dalších organizací, kde Giňa st. působí, se podezření nepodařilo prokázat. Dále byl usvědčen z vědomého neoprávněného pobírání sociálních dávek. Hájil se sice, že nevěděl co podepisuje a žádost „za něj vypracovala manželka, on jen podepisoval“, nicméně soud jeho obhajobu značil za „účelovou“. To však panu Giňovi st. snad ani nemůžeme zazlívat, (ne)oprávněné pobírání sociálních dávek je typické pro všechny cikány.

Giňa st. byl také obžalován, že za zaměstnance Fondu neodváděl zdravotní a sociální pojištění. Zjistilo se však, že zaměstnance Fond žádné neměl, byli fiktivní, nevznikla tedy ani povinnost odvádět za ně zákonné dávky. Skutečností, kam tedy mizely peníze za platy fiktivních zaměstnanců, se soud raději nezabýval.

Jak je uvedeno výše, Ondřej Giňa st. není jediným, kdo byl obviněn a doznal se k trestným činům. Na obrazovku veřejnoprávní České televize se dostal v roce 1999 i jeho syn, Ondřej Giňa ml. a začal uvádět hlavní zpravodajskou relaci. Jeho angažování a raketový start kariéry se stalo terčem kritiky některých novinářů a zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. Např. Andrej Halada tehdy napsal, že „angažování Gini ml. má nepochybně rysy tzv. pozitivní diskriminace“.

V září 2000 byl Giňa ml. vzhledem k obvinění ze zneužívání sociálních dávek (k platu v České televizi pobíral zároveň sociální dávky) stažen z hlavní zpravodajské relace. Vyvolalo to poprask mezi některými zastánci tzv. pozitivní diskriminace a „bojovníky proti rasismu“. Giňovo stažení z obrazovky a převedení na jinou práci tehdy vehementně kritizovaly zejm. Britské listy či člen Rady České televize Miloš Rejchrt. Giňa nakonec před soudem unikl přiznáním a vrácením neoprávněně inkasovaných sociálních dávek a jeho trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. V České televizi zůstal a uvádí zpravodajské relace.

19. února 2000 se odpověděl tehdejší vicepremiér Pavel Rychetský na otázku, co „Ondřej Giňa st. udělal pozitivního“, v tisku takto: „Činnosti ku prospěchu celé společnosti má za sebou pan Giňa mnoho. Za nejprospěšnější nicméně osobně považuji dlouhodobou a soustavnou snahu celého Grémia romských regionálních představitelů upozorňovat na xenofobní a diskriminační projevy v české společnosti a jeho návrhy na jejich odstranění. Aktivity Grémia podporují na základě kvalitních projektů mnohé české i zahraniční státní i nestátní subjekty, které předložené projekty hodnotí při výběrovém řízení svých grantových programů.“ Bylo by zajímavé, jak by Pavel Rychetský, dnes již předseda Ústavního soudu, odpověděl dnes.

Čtenář si zajisté všiml, že v tomto článku nepoužívám novodobé označení pro cikány „romové“. Nepovažuji totiž slovo „cikán“ za nic špatného. Za to, že za několik desetiletí získalo samo o sobě poněkud pejorativní nádech, nemohu a zůstanu u tradičního a historického „cikán“.