Holandské NE nejen euroústavě
2.6.2005 Komentáře Témata: Evropa, Pohledy z Evropy 728 slov
Evropská ústavní smlouva dostala další, tentokráte možná smrtelný úder. Holanďané jí řekli ještě hlasitější NE než Francouzi. Evropská unie ve své moderní podobě se ocitla v krizi. Lidé nechtějí to, co chtějí politici. A voliči nedali najevo svůj odpor jen vůči jednomu dokumentu, ale EU jako takové.
Holanďané nehlasovali jen o tzv. Evropské ústavě. Holanďané hlasovali o řadě problémů, které je tíží. Na prvním místě nelze nezmínit problém imigrace a imigrantů. Holandsko se dlouhou dobu pyšnilo jako vzor liberální multikulturní společnosti, plné barevných imigrantů a jejich potomků. Že takový model nefunguje, se ukázalo nedávno. Stačila malá jiskra a země se ocitla v rasových nepokojích. Do Holandska přicházejí stále noví a noví imigranti a vláda není schopna vyhostit ty, kterým již byl azyl zamítnut a kteří přebývají v zemi nelegálně.
Holanďanům se nelíbí i další skutečnosti. Nechtějí, aby do bezedného rozpočtu EU platili více než ostatní země, jak je tomu nyní. Nechtějí ani slyšet o myšlence členství Turecka v Unii, a zahájení přístupových rozhovorů s ním pro ně představuje varovný signál.
Stejně jako řada jiných národů, Holanďané jsou již EU unaveni. Unaveni korupcí orgánů EU, která počíná již u předsedy Evropské komise Barrosa, unaveni přebujelou byrokracií, znechuceni nepřehlednou legislativní džunglí evropských nařízení, norem, direktiv, doporučení, směrnic a rozhodnutí. Mají už dost slibů o sociálně spravedlivé a prosperující sjednocené Evropě za situace, kdy se stále více evropských ekonomik propadá do krize, zejm. ty největší z nich – německá a francouzská.
Referendum mělo sice jen poradní, symbolický hlas, ale holandský parlament si jej netroufne nerespektovat, neboť volební účast nebyla pod 30%. Holandští vládní činitelé byli výsledkem zklamáni. Premiér Jan-Peter Balkenende označil výsledek za „jasný“ s tím, že je „samozřejmě velmi zklamaný“.
Jisté je to, že nadcházejí summit Unie má o program postaráno. Bude hledat cestu, jak prosadit to samé jinak. Možná se vše uzavře na vládní úrovni a maximálně se to nechá ratifikovat národními ochočenými parlamenty.
Stále více je v evropských zemích patrný rozdíl mezi názory a náladami občanů na jedné straně a politiků, poslanců v parlamentu a vládních činitelů na straně druhé. Zatímco např. v Holandsku průzkumy jednoznačně ukazovaly odpor občanů k Euroústavě, měla v holandském parlamentu jednoznačnou podporu. Je to zvláštní. Koho poslouchají, koho reprezentují vlády a parlamenty, když ne vlastní občany? Čí zájmy vlastně reprezentují? To samé platí i u okupace Iráku. Přestože lidé s podílem své země na agresi nesouhlasí, vlády jejich zemí vesele válčí dál a podílejí se na okupaci a plundrování Iráku (vzorovou ukázkou plundrování v Iráku jest vyplundrování Fallúdži). Typickým případem jest Velká Británie.
Je pozitivním signálem, že lidé procitají a využívají příležitosti vyjádřit odpor k bruselskému establishmentu a k utužování nově nastoleného pořádku. Příliš možností k tomu nemají, demokracie je nastavena tak, aby byla soutěž politických stran „politicky korektní“. Otázkou však zůstává, nakolik je takový odpor pouze symbolický a s dočasným efektem. Referenda lze přece snadno obejít. A demokraticky, politicky korektně a parlamentní cestou.
Optimistickou zprávou také je, že Evropané své samozvané pány snad trochu překvapili. Nejsou ještě úplnými ovcemi, které bečí tak, jak jim média a vlády řeknou. Vidí a cítí, že Evropská unie ve své současné podobě a se současným vedením a programem je cestou k zániku skutečné, původní historické a rozmanité Evropy a naopak cestou k vytvoření umělého superstátu smazávajícího kultury, národy a jejich suverenitu. Doufejme, že jim takové jejich poznání vydrží.