Člověk nebo myš?
19.5.2005 Komentáře Témata: Genetické inženýrství 1051 slov
Chimérické pokusy dávají vzniknout organizmům napůl lidským, napůl zvířecím. Tentokrát to ale zřejmě zašlo příliš daleko.
Co vznikne zkřížením myši a člověka? Zní to jako začátek hloupého vtipu, ale pravdou je, že tento experiment nedávno proběhl ve vší vážnosti na Stanfordské univerzitě. Provedla jej skupina vědců vedena molekulárním biologem Irvingem Weissmanem.
Vědci vpravili injekční stříkačkou lidské mozkové buňky do myšího plodu. Myš, která se narodila, byla přibližně z jednoho procenta člověk. Weissman uvažuje o následných pokusech, které by vyprodukovaly myš se sto procentním mozkem člověka.
Co když se myši podaří uprchnout z laboratorních podmínek a začne se množit? Jaké důsledky pro ekologii by mohla mít myš, která myslí jako člověk? Weissman říká, že si dá pozor, a že bude myš pečlivě zkoumat. Projeví-li se u ní známky humanity, zabije ji.
Experimenty, jejichž výsledkem je částečně humanizovaná myš, posouvají hranici lidského zahrávání si s přírodou do patologické oblasti.
Nové pokusy za použití nejnovější technologie biotechnické revoluce lze nazvat chimérické experimenty. Po celém světě kombinují vědci v laboratořích lidské a zvířecí buňky a nechávají vzniknout chimérickým kreaturám částečně lidským, částečně zvířecím.
Jeden z prvních chimérických pokusů proběhl před řadou let. Tehdy vědci z Edinburghu sloučili embrya ovce a kozy – dvou živočichů, které se v přírodě zkřížit nemohou – a vyprodukovali hybridní potomky. Živočich, který se narodil měl hlavu kozy a tělo ovce. Nazvali jej kovce (v originále sheep a goat, výsledný živočich byl pojmenován geep, pozn. vydavatele.)
Nyní vědci stále toužebněji hledí k poslední hranici, k poslednímu tabu ve světě přírody – ke zkřížení člověka a zvířete a vytvoření lidsko-zvířecího hybridu. Pomineme-li poslední pokus s lidskou myší, vědci už vyprodukovali prase s lidskou krví a ovci s játry a srdcem člověka.
Tyto experimenty mají za úkol posunout hranici objevů v medicíně. A opravdu stále více genetických inženýrů argumentuje tím, že éra zvířecích humanoidů bude zlatou érou medicíny. Tvrdí, že čím více se jím podaří humanizovat laboratorní zvířata, tím lépe budou moci na nich modelovat postup lidských nemocí, testovat nové léky a produkovat orgány pro transplantace. Na co zapomínají a o čem nemluví, je skutečnost, že stejně slibné a současně méně násilné a invazivní jsou počítačové simulace, kultury in vitro, nanotechnologie a protetika jako substituce lidských tkání a orgánů.
Někteří vědci sní o chiméře lidského šimpanze – vytvoření humanoopice. To by bylo ideálním laboratorním a pokusným zvířetem, protože šimpanzové jsou nám geneticky velmi blízko. Jejich DNA se z 98 % podobá lidské. Dospělý šimpanz je mentálně a citově na úrovni čtyřletého dítěte.
Sloučení obsahu embryí šimpanze a člověka - o čemž vědci hovoří jako o proveditelném -, by umožnilo vzniknout kreatuře natolik lidské, že by otázky ohledně jeho morálního a legálního statusu uvrhly v chaos 4000 let etiky. Přiznali bychom mu lidský status? Nebo bychom stanovili jakýsi humanizační test, který by musela kreatura úspěšně složit, aby získala svou svobodu? Použili bychom ji k pracím natolik nepříjemným nebo nebezpečným, že je žádný člověk nechce dělat?
Z těch možností se vám zamotá hlava. Například: Co když lidské kmenové buňky, které mají schopnost mutovat do přibližně dvou set různých buněk v organizmu, se po vložení do zvířecího embrya rozšíří a ovlivní každý orgán? Z některých by mohly vzniknout pohlavní buňky, spermie a vajíčka. Spáří-li se mezi sebou dvě takovéto kreatury, existuje potenciální možnost, že vytvoří lidské embryo. Bylo-li by takové embryo implantováno do dělohy ženy, narodilo by se lidské dítě, jehož biologičtí rodiče by byli myši.
Prosím uvědomme si, že nic z toho není science fiction. Národní vědecká akademie, nejposvátnější americká vědecká instituce, se chystá tento měsíc zveřejnit návrh určitých pravidel pro tento druh chimérických pokusů. Očekává se, že brzy po zveřejnění se objeví záplava nových experimentů na rychle rostoucím poli pokusů s humanoidními kříženci.
Bioetikové si už připravili morální zdůvodnění pro vytváření humanoidních zvířat. Tvrdí, že jakmile společnost překoná svůj počáteční odpor vůči těmto pokusům, nové pololidské kreatury nám mohou mnoho nabídnout. A samozřejmě (a čistě jen náhodou) je tento druh argumentace v těsném souladu s dříve předloženými argumenty, které mají zdůvodnit náš stále rychlejší postup na cestě k báječnému novému světu, ve kterém je celá příroda bezohledně „opravována a vylepšována“. A teď – s novými pokusy křížení člověka a zvířete dokonce riskujeme, že si ve jménu lidského pokroku podřežeme větev naší vlastní biologické integrity.
Pomocí chimérické technologie dostávají vědci do rukou moc přepsat ságu naší evoluce – vrátit část našeho druhu zpět do říše zvířat stejně jako sloučit části jiných organizmů s naším vlastním genomem a dokonce vytvořit nového člověka – podčlověka i nadčlověka. Stojíme na prahu biologické renesance nebo jsme zasadili semeno vlastní destrukce?
Článek Are you a man or a mouse? vyšel v Guardianu 15.3.2005.