Proč neslavím konec druhé světové války

Významnou úlohu bude mít v oslavách bývalá sovětská armáda. Vojáky v uniformách Rudé armády přivedl již do ruský prezident do Osvětimi u příležitosti 60. výročí jejího dobytí sovětskou armádou. Z vojáků Rudé armády jako ozbrojených a brutálních ochránců komunistického zřízení dostávám vždy kopřivku. Z více vyprávění pamětníků vím, jak Rudá armáda v roce 1945 naše území „osvobozovala“ formou rabování a znásilňování a jak její „osvobozování“ provázel děs a strach lidí. Vzpomínám, jak rudoarmějci vtrhli do Československa v roce 1968, stříleli bezhlavě do oken domů a zavraždili stovky nevinných občanů. Poté zem 20 let okupovali a devastovali. Nevidím ani důvod, proč oslavovat současnou ruskou armádu, která se k tradicím Rudé armády hrdě hlásí a v tomto duchu provádí systematickou genocidu čečenského obyvatelstva, s cílem získat kontrolu nad kavkazskými ropnými zdroji.

Stejně tak nevidím důvod k oslavám americké armády, která se v roce 1945 zastavila v Plzni a poté celé Československo odevzdala pod rudé jho. Americká armáda již dávno ztratila někdejší pověst profesionální armády demokratického a svobodného státu, pokud jí v očích někoho vůbec kdy měla. Americká armáda je nyní zavalena polovzdělanými mladými vojáky pocházejícími z nejnižších sociálních vrstev a mezi své bojové metody převzala mučení, týrání a vraždění. Nebojuje již za demokracii či proti agresi cizího státu, ale vede útočné války proti suverénním státům, a to použití bezohledných a sadistických bojových metod (typickým případem Fallůdža v Iráku). Po boku americké armády stojí armáda britská, čímž se zařadila na její úroveň.

Nevím, jaký má smysl slavit konec dávno skončené války a oslavovat armády, které v současnosti vedou útočné války a násilně okupující cizí země, přičemž aktivně chystají další ozbrojené agrese.

Konec druhé světové války znamenal pro Evropu strašlivou tragédii. Miliony mrtvých, miliony lidí bez střechy nad hlavou, zdevastované Německo, zdevastované Polsko, vypálené Rusko. Nástup komunismu ve střední a východní Evropy znamenal začátek doby temna, začátek komunistických koncentračních pracovních táborů, politických procesů, ovzduší strachu a hysterie. Proto právě komunisté tak halasně slavili toto datum, které pro ně znamenalo vítězství a možnost zahájení svého rudého teroru.

8. květen 2005 jako šedesátileté výročí konce druhé světové války není příležitostí pro oslavy, ale pro pietu.