Ekonomická tsunami se přivalí dříve, než si myslíme

Zdá se, že stále přibývá lidí, kteří stejně jako já cítí, že do příchodu ekonomické tsunami naplánované Bushovou vládou zbývají patrně už jen měsíce. Národní dluh USA vzrostl za pouhých 5 krátkých let na téměř 3 bilióny dolarů, přičemž hodnota dolaru neustále (a předvídatelně) klesá. Nevídané znehodnocení dolaru o 38% od doby Bushova nástupu do úřadu lze ve velké míře přičíst na vrub masivnímu snížení daní (velkým podnikům a korporacím) o 450 miliard dolarů. V očekávání potřeby zesílených represí v době, kdy ekonomika nevyhnutelně zahájí střemhlavý pád, byly současně prosazeny četné nové zákony (Patriot Act, Intelligence Reform Bill, Homeland Security Bill, National ID, Passport requirements atd.). K tomuto pádu podle všeho bohužel dojde spíš dříve, než později.

Vláda v současné době vyvíjí v rámci daných možností silný tlak na OPEC požadujíc, aby zvýšil produkci ropy o dalších 1 milión barelů denně (hodně přes kapacitu) za účelem uklidnění nervózního trhu, aby si tak koupila čas k plánovanému červnovému vybombardování Íránu. Manipulace ropné produkce společně s šéfem FED Alanem Greenspanem uměle snižovanými úrokovými sazbami představuje způsob, jak skrýt skutečně pravdivý (a hrozivý) obraz dnešní situace. Stoupající ceny u benzínových pump signalizují aktuální recesi (či depresi?) a vláda nasazuje všechny páky k uspokojení krátkodobých výhod, aby tím udržela iluzi, že věci jsou nadále pod kontrolou a vyvíjejí se příznivě. Bude-li mít Bush možnost, raději se vyhne masivním domácím nepokojům, dokud nebudou uskutečněny jeho válečné plány pro Írán.

Samozřejmě, že se nic příznivě nevyvíjí. Naše země byla úmyslně vyloupena, aby se nakonec stala hříčkou v rukou věřitelů, jak Bush se svými poručníky už odpočátku plánovali. Kdo nevěří, měl by si povšimnout metodického způsobu vytváření deficitů ve výši okolo 450 miliard dolarů ročně. Nejde o nic jiného, než o systematickou a promyšlenou likvidaci budoucnosti tohoto národa. Hodnota dolaru a rostoucí státní dluh sledují dobře zvážené trajektorie.

Totéž Ponziho schéma po celém světě opakovaně upotřebil IMF a Světová banka; posledním názorným dramatickým příkladem byla Argentina. (Argentinský ekonomický kolaps ovšem nastal, už když tamní obchodní deficit dosáhl 4%; náš současný je na bezpříkladných 6%.) Státní bankrot představuje přímý a daleko nejjednodušší způsob jak předat veškeré drahocenné zdroje a prostředky veřejnosti do kapes kolaborujícího průmyslu a zničit národní suverenitu. Po úspěšném masívním zadlužení národa se veřejná politika řídí rozhodnutími věřitelů, není v rukou demokraticky zvolených zástupců národa.

Věří snad Američané opravdu v to, že se vyhnou podobnému osudu?

Pokud ano, měli by na to radši rychle zapomenout, protože kladivo brzy dopadne a vedlejší škody budou obrovské.

Bushova vláda pozůstává převážně z internacionalistů. To neznamená že by Ameriku "nenáviděli"; jsou jen oddáni myšlence dostat ji do linie s "novým světovým řádem" a ekonomickým režimem, předem odsouhlaseným finančními a korporačními elitami. Jejich vlastenectví přitom nesahá dále, než ke křiklavě tříbarevné vlaječce na klopě saka. Tyto elity žoviálně odkazují na katastrofu, jíž dnes čelí americké střední vrstvy, jako na "léčbu šokem", což je nečekaný úder následovaný podstatnými změnami v systému. V blízké budoucnosti můžeme očekávat daňovou reformu, změny daňových disciplín, deregulaci, volný tok kapitálu, snížené sazby, redukci veřejných služeb a privatizaci. Jinými slovy, vše, co je potřebné k totálnímu přizpůsobení společnosti potřebám korporací.

Jisté znaky už signalizují, že ekonomika je těsně před rozpuštěním. Hospodářství jen tak tak šlapalo vodu i v období levné energie, nízkých úrokových sazeb a při 450 miliardách dolarů každoročně pumpovaných do systému ve formě půjček. To vše hodně souviselo s kolosálním přesunem bohatství po snížení daní. Zatímco teorie protistrany byly široce zdiskreditovány, Bushova daňová úleva neudělala pro povzbuzení ekonomiky nic z toho, co sliboval. Při současné ceně ropy klonící se k 60 dolarům za barel, se ekonomický terén valem mění a rázové vlny jdou celou zemí.

K současnému dilematu značně přispívá irácká válka. Tento konflikt ubírá každodenně téměř milión barelů z produkce irácké ropy. (Tedy přesně to množství, které se vláda pokouší vymačkat z OPEC.) Řečeno bez obalu, astronomické ceny u čerpadel pohonných hmot po celém světě jsou přímý důsledek Bushova válčení. Média ovšem o negativním vlivu této války na ropnou produkci neinformují stejně tak, jako mlčí o neuvěřitelně úspěšné strategii iráckých povstalců ničících ropovody. Tyto události totiž nijak nenahrávají představám americké veřejnosti očekávající, že Irák zaplatí ropou za vlastní obnovu. Síly iráckého národního odporu místo toho přímo zasáhly Achillovu patu impéria (americkou potřebu ohromného množství laciné ropy), což má na US ekonomiku zničující dopad.

Zatímco se ekonomika nemůže vyrovnat s ostrým zvyšováním cen ropy, ohrožují Bushovy prostopášné deficity postavení dolaru jako světové rezervní měny. To je mnohem závažnější než prostý pokles jeho protihodnoty. Jestliže hlavní ropní producenti přejdou z dolaru k euro, půjde americké hospodářství doslova přes noc do kolen. Bude-li ropa obchodována v euro, budou ústřední banky na celém světě následně nuceny požadovat, aby Amerika vyrovnala svou enormní pohledávku ve výši 8 biliónovou (americký dluh dnes činí osm tisíc miliard dolarů převážně v [bez]cenných papírech a nemovitostech). To by pro americkou ekonomiku samozřejmě znamenalo soudný den. Nedávná zpráva Světové banky signalizuje, že dvě třetiny z 65 ústředních bank na světě už "začaly pohyb od dolaru k euro". Telegram o Bushově plánu likvidace dolaru už tedy oběhl svět a jak konstatovaly New York Times: "Zelené bankovky už nemohou jít nikam jinam, než dolů."

To ovšem znamená, že útok na Írán je téměř jistý.

Potíže, jimž dolar i ekonomika čelí, nejsou nepřekonatelné. Svět je ještě stále více než ochoten vyvážit americkou marnotratnost, pokud by se Amerika projevovala jako zodpovědný správce globální ekonomiky. Vojenská a ekonomická nezodpovědnost americké vlády ovšem přivodila stav, za něhož část klíčových aktérů na světovém jevišti (obzvláště Rusko, Írán, Venezuela, Německo, Francie, Čína a Brazílie) spolupracuje na alternativním plánu pro všechny případy. Bude-li v aktu nevyprovokované agrese bombardován Írán, staneme se nepochybně svědky jeho aktivace.

Nejpravděpodobnějším scénářem je rychlý přechod na euro s vážným dopadem na americké hospodářství. (Rusko už dalo na srozuměnou, že to udělá.) Útok na Írán by současně ospravedlnil vybavování různých teroristických organizací zbraněmi schopnými zaútočit na americké a izraelské zájmy kdekoli na světě. Nevyprovokovaný útok by v každém případě současně rozptýlil i zbývající iluze okolo Bushovy "války proti teroru" a potvrdil všem lidem světa, že máme zájem na rozpoutání další světové války; konfliktu o globální nadvládu.

Neoliberální kuřata se už usadila na společném hřadu. Amerika se stala jevištěm poslední inscenace tradičně výstřední washingtonské ekonomické politiky. Hora státního dluhu společně s ohromujícím deficitem obchodní bilance vytlačila národ na pokraj srázu a seizmický posun majetku Američanů střední třídy je stále pravděpodobnější. The New York Times sumarizují vyhlídky země takto:

"Pokud začnou světoví centrální bankéři hromadit méně dolarů, bude to na Američany, kteří si navzdory historicky nejslabší hodnotě dolaru, předpisující vyšší úrokové sazby a vyšší ceny, musí půjčovat, mít neúprosný dopad. Okolností jeho ekonomického důsledku otevírají možnost postupného dlouhodobého poklesu životní úrovně. Může ovšem také dojít k rychlému řešení se všemi charakteristickými znaky neřízené finanční krize."

"Nekontrolovaná finanční krize"? Americká budoucnost George Bushe. Čekají nás léta kolektivního zápasu. Jestliže velmi rychle nedojde k nápravě, lze jen těžko předpovědet důsledky.

Článek Coming Sooner Than You Think - The Economic Tsunami vyšel 8.4. na serveru counterpunch.org. Česky vyšel na serveru WM magazín, odkud jej přebírám.