Nastupují komunisté v Čechách k moci?

Nikoli. Komunisté jsou v naší zemi u moci již přes půl století. Když si promítneme naše parlamentní politické strany od ODS až po ČSSD, všude nacházíme bývalé komunisty. A ekonomická elita? Králem Sazky, bývalým agentem StB Alešem Hušákem počínaje a ostravskými uhlobarony a bývalými vysokými funkcionáři KSČ Koláčkem a Otavou konče. Soudci? Velká většina bývalí členové KSČ.

Napadá mne malá paralela. Je vůbec představitelné, aby v Německu v roce 1960 fungovala NSDAP, pořádala průvody a setkání pod vlajkami s hákovými kříži, kde oslavovala Adolfa Hitlera, Hermann Göring spokojeně podnikal třeba ve strojírenství a organizovaly se petice "S nacisty se nemluví"? Odpovězme si každý sám.

Naskýtá se otázka, zda-li můžeme bývalé členy KSČ nebo StB paušálně nazývat (bývalými) "komunisty". Je lhostejno, zda-li do těchto komunistických organizací terorizujících občany vstoupili z přesvědčení či z prospěchářství. Oblíbeným argumentem bývalých prospěchářských členů KSČ bývá také tzv. "vstup z donucení", kdy "lidé prostě museli vstoupit". Hrozila snad někomu smrt, když nepodepíše? Hrozil jen vyhazov z práce a šikanování. A většina lidí našla odvahu a nepodepsala. Ti, kteří podepsali rudou knížku, svým vstupem podpořili a vzali za vlastní komunistickou ideologii.

I dnes se KSČM ostatním politickým stranám velmi hodí. Lze ji totiž používat jako výborný strašák na občany. Vzpomeňme na Klausovu slavnou "Mobilisaci" z roku 1998 (pro větší efekt používající písmeno "s" jako analogii k roku 1938), strašením komunisty a socialisty. A poté spokojené uzavření tzv. opoziční smlouvy právě s těmito strašáky. Heslo tedy zní "volte radši nás, nebo zvítězí komunisté z KSČM a bude hůř".

Co by se vlastně stalo, kdyby skalní komunisté sdružení v KSČM hypoteticky zvítězili ve volbách? Odpověď je prostá. Nestalo by se vůbec nic. Jejich vítězství by pro ně bylo tou největší porážkou, neboť by nemohli v dnešní globalizované Evropě v žádném případě uskutečnit své zvrhlé ideje. Evropská unie by si již pohlídala, aby komunisté z KSČM nezlobili, ale politicky korektně se zařadili.

A obavy některých komentátorů a také politiků ze "zvýšení podílu komunistů na moci" jsou liché.

Komunisté z KSČM byli již dávno naprosto legitimizováni, jejich strana je legální, povolená a dokonce i parlamentní. Čestný předseda ODS Václav Klaus, která proti komunistům v KSČM tak hlasitě brojí, se nechal zvolit za prezidenta právě komunistickými hlasy, které si vysloužil svou pokorou ke KSČM a zřejmě i obratným zákulisním vyjednáváním. Bylo opravdu zábavné číst rozhovory pana Klause před prezidentskou volbou, kdy ustrašeně reagoval na jakékoli dotazy na KSČM, netroufal si proti KSČM a komunismu vyslovit křivé slůvko a pohrdlivě se vyjadřoval o "prázdném a siláckém antikomunismu".

Ale vraťme se k aktuální vládní krizi. Lze na ní zachytit některé hezké a úsměvné momenty. Např. když předseda komunistů z KSČM Grebeníček prokádroval Grossovu vládu a označil osoby, jejichž ministrování by posvětil. Na post ministra zahraničí by vrátil Jana Kavana, bývalého spolupracovníka StB s krycím jménem "Kato". Na ministerstvu zemědělství by ponechal Jaroslava Palase, o jehož spolupráci s KGB jsou na internetu vystaveny materiály. Líbí se mu i Jitka Kupčová či Miroslav Laštůvka (autor výroku o "laciné a účelové antikomunistické kartě"), oba bývalí komunisté. Jest skutečně poctou, být vyhovujícím a spolehlivým pro komunistu stalinistického typu Grebeníčka.

Ať to již zítra dopadne jakkoli, nic zásadního to nezmění. Snad jen budou muset někteří, jmenovitě Stanislav Gross, být vůči stalinistům z KSČM pokornější. A ani pro soudruhy z KSČM to není lehká volba. Shodí-li vládu, přijdou o tučné potencionální prebendy od Grosse, zkušeného "klientelisty". A podrží-li vládu, ať už otevřeně či zdržením se hlasování, shodí se před vlastními voliči a sami před sebou. V každém případě to však bude další povedená sněmovní taškařice.