Návrat klasických žoldáků

Kdo by si ještě před deseti lety pomyslel, že se jednou vrátí čas klasických žoldáků?

(Poznámka překladatele: slovo žoldák je zde míněno v jeho historickém smyslu – jedinec který se za peníze nechá najmout jako bojovník do válečného konfliktu, lhostejno za jakou stranu a bez ohledu na vlastenecký, ideologicky či politický podtext. Jeho jedinou motivací jsou peníze – žold – –, který za své služby získává. NEJEDNÁ se tedy o profesionálního vojáka pracujícího pro armádu svého státu).

Skutečnost je však taková, že počet těchto zbraňových specialistů žijících z válek za poslední desetiletí doslova expodoval.Během první války v zálivu představovali pouze jedno procento celkového počtu amerických sil. Ale postupem času skrz války v bývalé Jugoslávii a v Afghánistánu se jejich řady postupně rozrostly, a to do té míry, že dnes jich je v Iráku zrubá 20 tisíc, což dělá 15 procent celkových amerických sil v této oblasti. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o nějaké folklórní pistolníky honicí zločince ve vzdálených koutech světa, ale o skutečný byznys, řízený nadnárodními firmami majícími často účast na burze, a jejichž finanční obrat jen za tyto válečné aktivity přesahuje sto milliard dolarů ročně.

Důkazem toho jak ziskové tyto aktivity jsou je skutečnost, že z amerického rozpočtu určeného na válku v Iráku pro rok 2004 šlo do kapes soukromých armád 33 procent. Avšak nabídka těchto žoldáckých služeb není situována jen na kvantitativní úrovni. Pryč jsou ty časy, jako v době první války v zálivu, kdy jediný úkol těchto nových žoldáků byl dozor či správa bojových oddílu regulérní armády. Placení 500 až 1500 dolary denně (což je nesrovnatelně víc než platy klasických vojáků) žoldáci dnešních dnů mají přístup k ultra-citlivým pozicím v doménách zpravodajství, bezpečnosti, logistiky a výcviku. Stručně vzato globalizace a neoliberalismus se postupně uhnízdili i ve sféře válek a válečných konfliktu.

Válka – subdodavatelský byznys ?

Pro velikost a důležitost tohoto fenoménu a díky tomu, že soukromí žoldáci často postrádají znalosti mezinárodního humanitárního práva (MHP), se Mezinárodní Výbor Červeného Kříže (MVCK) rozhodl tento rok zesílit své úsilí o responsibilizaci zúčastněných státu, jak sdělil Gilles Carbonnier, jeho ekonomický poradce a šéf oddělení pro vztahy se soukromým sektorem."

Je třeba vyřešit situace, které jsou právně nevyhraněné či mlhavé. Zároveň je nutné, aby si zúčastněni jedinci a firmy uvědomili, že podléhají normativnímu rámci Ženevských Konvenci a humanitárního práva. Pokud tyto normy poruší, je třeba, aby byli řádně potrestání".

MVCK nyní zkoumá legislativy různých zemí, aby zjistil, do jaké míry odpovídají této relativně nové situaci v terénu." Pokud například americká vojenská firma najme do do svých služeb jihoafricana, který se následně dopustí v Iráku válečného zločinu, jde o to, jasně ustanovit před jakou justici bude tento muž odpovídat za své činy", upřesňuje Gilles Carbonnier a zároveň připomíná, že první společný článek Ženevských Konvenci zavazuje státy respektovat a zřídit respekt pro MHP.

Avšak v současné době právní mlhavo panující v této sféře přeci jen převládá, což nahrává všem výše zmíněným "soukromníkům" tím, že jsou více méně mimo dosah jakéhokoli trestního stíhání. Za účelem zlepšení této situace má MVCK v úmyslu navázat kontakt s největšími z těchto soukromých vojenských firem. "V minulosti se nám již podařilo s těmito firmami navázat určitě neformální kontakty, když jsme potkali jejich "zaměstnance" ve válečných zónách" sděluje Gilles Carbonnier. "Dnes chceme vytvořit systematický dialog s největšími z nich, neboť v současné době hrají v ozbrojených konfliktech velkou roli. Chceme je seznámit s humanitárním právem a také s principy našich misí, aby nenarušovaly naši práci v terénu, a aby respektovaly civilní obyvatelstvo.

Byl to Peter Singer, který jako první poukázal na perverzní následky privatizace války ve své knize Corporate Warriors : Říše of thé Privatized Military Industry (Cornell University, 2004). "Normální vojáci", píše Singer, "jsou plně zodpovědni, pokud poruší vojenská pravidla. Ale soukromí žoldáci nejsou součástí formální hierarchie klasické armády, a tudíž nemůžou být v případě stejného porušení trestně stíháni. Za normálních okolností by mohli být souzeni místními soudy daného státu. Ale například v Iráku místní justice je ještě slabá a nefunguje dost dobře. Navíc se občas stává, že v pracovních smlouvách žoldáků je explicitně řečeno, že místní justici nepodléhají.

Rozředěná odpovědnost

Tato více méně zaručena beztrestnost vytváří prostředí, v kterém je možno, to nejhorší. Ve vězení Abú Ghraib blízko Bagdádu se na mučení a krutých výsleších vězňů podíleli mimo jiné také dva "soukromníci", kteří dodnes nebyli objektem žádného trestu ani stíhání.

Politikům se tento systém soukromých žoldáků naramně hodí a to hned z několika důvodů. Za prvé jde o to, že na rozdíl od regulérních vojáků tvořených občany daného státu, smrt či zatčení žoldáka nehrozí obrácením se veřejného mínění proti vládě, neboť se jedna o cizí element. Za druhé tito bývalí vojenští specialisti, ex-agenti jihoafrického apartheidu, KGB a další "specialisté" mohou vést v zóně konfliktu zvlášť brutální represi, mohou omezovat pohyb humanitárních organizací nebo terorizovat místní obyvatelstvo, aniž by bylo možné jejich chování přímo připsat na účet určitého státu.

Citován agenturou Reuters, Kenny Gluck, ředitel operaci MSF Hollande zvoní na poplach. "Tyto firmy, které jsou tam za účelem finančního zisku, vytvářejí nové problémy humanitárním organizacím, neboť nemají jasný statut" říká. "Když jsme v kontaktu s normalnimi vojáky, můžeme vyjednávat s armádní hierarchií, která je jasná. Ale co se týče těchto "soukromníků", kdo je za ně zodpovědný? Jejich akcionáři?"

Bývalý americký velvyslanec Jonathan Moore rovněž odsuzuje toto šílenství způsobené privatizací války. "Stát se stává závislým na operatorech, které není schopen kontrolovat (...) Hierarchie a odpovědnost za rozkazy je rozmlžena. Disciplína, kontrola a etika profesionálních vojáků (normální armády) jsou ohroženy ... Privatizace armády zvyšuje spoustu nejasností a riziko vymknutí se jakékoli kontrole".

10 srpna 2004 tento znepokojující trend dosáhl nového stupně. Tento den Paul Wolfowitz, americký zástupce ministra obrany, odhalil novou strategii Pentagonu. Zažádal Kongres o dalších 500 miliónů dolarů pro vytvoření světové sítě takzvaných "přátelských milicí" za účelem – no hádejte, – jaké překvapení – boje proti terorismu a vzbouření. Tato síť by měla prý sloužit hlavně skupinám situovaným podél pákistánsko-afgánské hranice, v Iráku, na Kavkaze, na východním cípu afriky kolem Somálská a Etiopie a také na několika ostrovech Filipín, kde operují islámští bojovníci.

Tento vznikající systém subdodavatelské války pomalu mění její tradiční tvář.Ještě snad nikdy nebyl respekt mezinárodního humanitárního práva ohrožen do tak velké míry. Je nesmírně nutné a urgentní přivést tyto novodobé žoldáky do rámce právního systému a řadu i když je to úkol v současné době nadmíru těžký.

Článek vyšel roku 2004 v časopise Croix-Rouge, Croissant Rouge. Překlad Daniel Brázda.